Stánkař

Měla jsem hodně práce a tak když jsem vyrazila na autobus, bylo už skoro devět hodin večer. Na stanici jsem byla jen já a tři muži kolem čtyřicítky. Už jak jsem přicházela, nemohli ze mě spustit oči, měla jsem krátkou sukni, kozačky na vysokém podpatku a krátkou bundičku. Nevšímala jsem si jich a sedla si na lavičku opodál. Oni však přišli ke mně a postavili se přímo před lavičku. Nedívali se na mě, ani na mě nemluvili, jen tam postávali přede mnou, povídali nějaké přisprostlé vtipy a já z toho měla divný pocit.

Naštěstí brzy jel autobus. Schválně jsem si sedla na sedadlo, které bylo zády ke směru jízdy a sedla jsem si na sedačku k uličce blokujíce tak cestu na druhou sedačku. Ti muži si sedli na volná místa naproti mně a několik minut cesty mě sledovali. Když jsem se zvedla a šla ke dveřím, zvedli se také. Naštěstí vystupovalo hodně lidí, takže jsem se cítila bezpečněji. Šla jsem kousek s davem a pak jsem odbočila směrem ke své tramvaji. Cesta vedla přes tržiště mezi stánky. Většina stánků sice již měla zavřeno, ale teprve pár minut a uvnitř skoro všech někdo byl. Přesto jsem přidala, když jsem za zády zaslechla známé hlasy. Teď už měly poznámky adresované mě a já za chvíli skoro běžela. Otevřeli se dveře na boku jednoho ze stánků a vyšel mohutný postarší muž. „Hej co se to tady děje! Nebojte se slečinko, jestli chcete, můžete se uvnitř chvíli schovat a ohřát, ono je to přejde“. Ráda jsem nabídku přijala a vstoupila do stánku.

Uvnitř bylo přítmý a příjemné teplo, na oknech okenice, v policích vojenské oblečení. Sotva jsem se však stačila porozhlédnout, rozletěli se dveře a stála tam ona trojice. „Ahoj Franto!“ zdravili halasně prodavače a ten je zval dál „jen pojďte dál kluci, už na vás čekáme“

Zkoprnělá jsem byla schopná ze sebe vyrazit jen něco jako „co...co, jakto … říkal jste ...“ S dobrosrdečným pohledem se na mě podíval „ale ano slečinko, nesmíte se na ty kluky zlobit, jsou mladí a věčně nadržení, to víte. Ale jak říkám, ono je to za chvíli přejde, jen co si pořádně zapíchají, tak vám daj pokoj. A pro vás to bude také pohodlnější tady v teple, než opodál v křoví.“ Byla jsem naprosto mimo, nechápala jsem jak se něco takového může dít. Jen jsem tam stála a zírala. Z teransu mě vytrhly až silné ruce těch tří. Dva mě chytili za ruce a třetí mě začal svlékat. Rozepnul mi sukni a ta spadla na zem. Marně jsem se škubala, když mi stahoval silonky. Vychutnával si to. Stahoval je pomaloučku. Měla jsem na sobě dvoje, aby mi v tom počasí nebyla zima, muž stáhnul nejdřív jedny a pak druhé. Snažila jsem se kopat, ale šikovně uhýbal, nebo mi nohu chytil. Stála jsem tam v černých krajkových kalhotkách, bosa, muž za mnou mě začal hladit a laskat na bocích, bříšku a zadečku. S hrůzou jsem zjistila, že jsem vzrušená, mé kalhotky musí být úplně promáčené, cítím ze sebe pach nadržené ženy a co je nejhorší, mé tělo proti mé vůli vychází rukám toho muže vstříc. Prodavač to komentuje „no vidíte, já vám to říkal, že ta si dá říct, už jí tady pozoruju pěknou dobu jak chodí večer okolo!“

To mě trochu naštvala a snažila jsem se bránit, když mi muž vsunul ruce pod kalhotky, na mou žhavou mušličku a začal kalhotky stahovat. Neměla jsem však šanci, bojovala jsem nejen proti třem statným chlapům, ale také proti svému tělu, které se k násilníkům lačně natahovalo. Kalhotky dopadly na zem a už to byl jen okamžik, než do mě zajelo péro toho „svlékače“. Musel už být taky pěkně nadržený, protože během několika málo minut minut do mě napumpoval pořádnou dávku spermatu. Jeho místo téměř okamžitě zaujal muž po mé levici a „svlékač“ se chopil mé levačky. Už jsem se ale nebránila, tělo vyhrálo ten boj a lačně se poddávalo nečekané rozkoši. Sperma mi stékalo po stehnech a v kundě jsem měla pořádný klacek, co jsem mohla chtít víc. A sotva tento muž skončil a napumpoval mě, zaujal jeho místo třetí. Muži poznali, že už mě nemusí držet tak pevně a využilo toho k tomu, aby laskali mé kozičky. Konečně mě napumpoval i třetí muž. Očekávala jsem, že se teď připojí prodavač, ale ten se jen celou dobu koukal z křesílka.

Trojice mě opět pečlivě oblékla a upravila – jen s potoky spermatu na mých nohách si nedělali starosti, takže jsem měla na silonkách jasně patrné fleky a smrděla jsem spermatem na sto honů. Trochu se mi podlamovaly nohy a byla jsem v šoku, když mě vyvedli ven a posadili na lavičku u stanice tramvaje o sto metrů dál. Zmizeli jak pára nad hrncem a já byla stále mimo, takže jsem si málem nechala ujet tramvaj.

Od té doby jezdím z práce jinudy a vždy tak brzo, abych nikde nebyla sama, stále se však v myšlenkách vracím k tomu večeru a když na mě přijde nadržená nálada, pohrávám si s myšlenkou schválně jezdit pozdě večer a chodit kolem těch stánků.