Zvrhlá tělocvikářka

Na začátku prváku na Vysoké škole nás jsme si měli vybrat, jaký tělocvik si vybereme. Bylo na výběr z celé řady disciplín, fotbal, softball, brusle, posilování a celá řada dalších. S pár kamarádama jsme si vybrali posilování, protože jsme při svých chatrných postavách cítili, že to je to, co potřebujeme, aby byl jak se říká "Ve zdravém těle zdravý duch". Tenkrát jsme ještě nechápali pochichtávání žáků vyšších ročníků.

Přišli jsme do místní sokolovny na první hodinu a zprvu nás velmi zarazilo, že nás nebude trénovat muž, ale žena. Navíc sice velké žena, ale né větší než my a docela pohledná, jen asi o deset až patnáct let starší, než naše spolužačky, o kterých jsme tajně snili. Už ve dveřích do sokolovny s ní začali ti odvážnější z nás trochu koketovat, ale rázně je usadila, že prý je zvědavá spíš jak se ukáží jako chlapi v tělocvičně.

Po převléknutí jsme pochopili, proč nás cvičí ona. V přiléhavém černém trikotu s krátkou červenou sukní se jasně rýsovalo její propracované svalstvo, široká ramena, bicepsy, silná a pevná stehna. Jednou rukou pohodlně odnesla činku, se kterou jsme my zápasili ve dvou. Když jsme připravili činky a nářadí, začala rozcvička. Pěkně tvrdá a vyčerpávající rozcvička, Simona, jak se cvičitelka jmenovala nás pěkně proháněla a nic nám neodpouštěla. Pořád byla za námi a kdo záváhal, schytal ránu sešitem přes záda a pár nadávek. Nadávky vůbec létali pořád vzduchem, nevážela se do naší můžnosti, nešikovnosti, slabých svalů a ještě horší výdrže. Měla sice pravdu, ale takhle to říkat nemusela. Následovalo vlastní posilování na jednoduchých strojích a s činkami. Cvičení bylo stejně tvrdé, jako rozcvička, ale všichni jsme se snažili Simoně zavděčit a předváděli se před ní, až za hranice našich sil. V tu chvíli na nás působila jako atraktivní žena, jejíž živočišně přísný pohled očí byl démonicky krásný. Na konci hodiny si posteskla, že si o nás skoro zničila sešit, ale že cítí, že z nás během těch dvou semestrů něco vychová.

Druhý den jsme na ní ve škole nadávali, jak nás všechno bolelo, ale o týden později jsme se už docela těšili a někteří se i přiznali, že doma trénují. Vzhledem k poznámce o sešitě nás moc neudivilo, že Simona dnes místo sešitu třímala v ruce jezdecký bičík. Brali jsme to jako dobrou recesi, až do okamžiku, kdy se při rozcvičce tělocvičnou rozlehlo zasvištění a nejpomalejší z nás dostal pořádnou ránu přes zadek. Zbytek hodiny proběhl podobně, jako posledně, až na ty občasné rány bičem, které alespoň jednou schytal snad každý z nás.

Další týden přišla Simona s nápadem uspořádat mistrovství v benchi. Aby to nebylo tak nespravedlivé, přidělila nám různé činky podle toho, jak znala naší výkonnost. Měli jsme prostě jen nazvedat co nejvíckrát v deseti minutách. Hned nazačátku vyhlásila, že ten kdo bude nejhorší si nezaslouží privilegia muže, dostane deset ran na holou jako malý kluk a zbytek hodiny bude stát nahý na hanbě opřený o žebřiny. Ten kdo vyhraje naopak bude mít po zbytek hodiny volný program. Trochu nám zatrnulo, jakým směr naše hodiny tělocviku nabírají, ale neodvážili jsme se protestovat. Jen jsme se zoufale snažili neprohrát, ale Matěj, který ze začátku nasadil ostré tempo to nezvládnul a už asi po pěti minutách náhle nebyl schopen činku vůbec zvednout. Proběhlo vyhlášení výsledků, a Matěj si chtě nechtě musel sundat trenýrky i nátělník. Pak ho Simona nechala přehnout přes kozu a vyplatila mu slíbených deset ran. Odvedla ho k žebřinám, postavila ho k nim zády a chtěla odejít. On si však zdorovitě zakryl pohlaví a chtěl se propížit do šatny. Simona ho tvrdě zarazila a nahlas prohlásila tak, abysme ji všichni slyšeli, že je zrádce, neumí prohrávat a když teda jinak nedá, že ho tam musí přivázat. Použila čtyři švihadla a připoutala ho zády k žebřinám, nohy od sebe, ruce nahoru a také od sebe.

My ostatní jsme cvičili, ale pak došlo k zásadnímu zlomu v celé koncepci našich hodin tělocviku. Nevím, na co Matěj myslel, ale za chvíli si nebylo možné nevšimnout, že mu péro trčí vzhuru. Samozřejmě si toho všimnula i Simona a hned k němu šla. "Ale, tak ty si myslíš, že jsi chlap, který si tu může jen tak vystrkovat péro! Vždyť se na sebe podívej! Nanicovatá postavička a ještě horší pták!"
Na to ho přes penis švihla bičem.
"Koukej ale fofrem tu svou onuci svěsit!"

Následovalo další švihnutí bičem. My ostatní jsme jen konsternovaně stáli s otevřenou pusou. Matějovu péro bylo celé rudé, žalud nateklý, rozhodně nebyla šance, že by mu klesalo. "Omlouvám se, to samo, já si nemůžu pomoct", bránil se chabě Matěj.
Následovalo dalších několik švihnutí bičem přes péro, pak Simona poodstoupila a několikrát zlehka zespoda nakopla Matěje do koulí a penisu. Matěj však vypadal, že mu to spíš přidalo, dokonce i z mého pohledu z prostředka tělocvičny bylo patrné, jak mu ze špičky žaludu ukápla kapka spermatu.
"No dobře, ty se asi stydíš před kamarády. Tak, kamarádi ti pomohou!"
Na to se obrátila čelem k nám.
"Jak je vidět, takhle bysme se nikam nedostali, vy teď budete tak hodní a pomůžete svému kamarádovi aby se nestyděl. Svlékněte se ihned všichni do naha." Její tón nepřipouštěl odpor a koneckonců nás ta situace trochu vzrušovala a zároveň nás uklidňovala přítomnost kamarádů ve stejné situaci. Celkem bez odporu jsme se všichni svlékli ... jenže nám z toho nějak všem trčeli naše kolíky vzhůru. "Tak takhle vy na mě!", zařvala Simona.

"Třído, v řad nastoupit!" bleskově jsme se seřadili, samozřejmě s vyjímkou Matěje. Naš kolíky už trčeli docela vyzývavě. Simona pak kolem nás procházela, s každým ocasem si trochu pohrála bičíkem, zhodnotila ho a na závěr pořádně švihla. "Lehnout na břicho na zem!" zavelela pak a my se jako jeden muž vrhli na zem před sebou. Simona si stoupla na zadek prvního z nás a pak se vydala na procházku. Co krok, to další zadek. Na posledním zadku udělala obrat a vydala se zpět, tentokrát na každém zadku chvíli zůstala stát oběma nohama a trochu se zahoupala.

Ještě párkrát se prošla tam a zpět. Cítil jsem, jak mi pulsující ocas tlačí na břicho, když na mě stála nemohl jsem popadnout dech, trochu to bolelo, ale při tom jsem cítil, že každým okamžikem můžu začít stříkat.

Konečně Simona slezla. Pak se ale ukázalo, že jen pro to, aby nás nechala lehnout si na záda.
Vtom vykřikla "Stop" a rozběhla se k Petrovi.
"Postav se!" zařvala na něj. "Co si o sobě myslíš!"
To už i my ostatní jsme pochopili o co jde, na zemi před Petrem byla loužičku, kterou jsme snadno identifikovali jako sperma. Zatrnulo mi, když jsem si uvědomil, že moc nechybělo a byl jsem v jeho roli já.

"Tak, teď to teda koukej vylízat do sucha!". Petr se bránil, ale dostal pár pořádných ran bičem po celém těle, rozkrok nevyjímaje a to ho přimělo kleknout na zem a začít slízávat, co tam zanechal. Brzy byl hotov a pak ho Simona vzala k žebřinám a uvázala vedle Matěje. Petrovi však navíc pátým švihadlem podvázala koule a hodně na krátko je připoutala k žebřinám, až Petr syknul.

Zbývající část hodiny proběhla víceméně normálně, až na to že jsme byli nazí a dva z nás připoutaní u žebřin. Když jsme končili, směli jsme kamarády odvázat, ale při odchodu nám Simona přikázala "nebojím se, že by někdo z vás měl sex s partnerkou, na to nemáte, ale opovažte se vy prasata si to udělat sami! Příště vás zkontroluji a to mi věřte, že poznám, jestli jste si honili pinďourky a že dotyčný toho bude hořce litovat, protože pak už nebude mít co si honit!"

"Dnes si zase uděláme takovou soutěž", zahájila Simona další hodinu. Zatrnulo v nás, v hrůze co nás zase čeká, ale alespoň za sebe mohu říct, že společně s tím strachem jsem také cítil zvláštní pocit napětí v kalhotech.

"Nejdřív si vás zkontroluju, jestli jste splnili, co jsem vám přikázala. Svléknout!" přikázala potom. Stáli jsme nazí v řadě a Simona procházela před náma, každého chytila za přirození, pomačkala ho v dlani, potěžkala koule, trochu je stiskla a šla k dalšímu. Když skončila, stáli jsme tam všichni s čuráky trčícími do vzduchu.

"No dobře, vypadá to, že je to v pořádku. Dnes pro vás mám soutěž, která se vám bude určitě líbit. Uděláme to obráceně, než posledně, budete soutěžit, kdo se udělá dřív a při tom si trošku zaposilujete. Protože můžete soutěžit jen dva najednou, uděláme semifinále a finále." začala Simona organizovat "zápas".

Přikázala prvním dvěma, mě a Petrovi, lehnout si na břicho na zem vedle sebe daleko akorát tak, že jsme se rozkročenýma nohama dotýkaly. Čuráky jsme měli ohnuté dolů mezi nohama. Simona si pak bosá stoupla na naše čuráky, tak že každému stála špičkou jedné nohy na řaludu.

"Tak, teď budete dělat kliky dle mého počítání a kdo se první udělá vyhrál a postupuje. Druhý má smůlu, protože se hned tak nedodělá. Tak, pozor, jedna, dva, tři ..." Bylo to strašně namáhavé, ale ta námaha ještě umocňovala vzrušení způsobené intenzivním taháním za ocas. Snažil jsem se na bolest nemyslet a představoval si nahou spolužačku, což mi možná pomohlo k vítězství. Až pak jsem si uvědomil, že je to možná Pyrhovo vítězství, protože mě kvallifikovalo, abych během chvíle svůj rozbolavělý a vyždímaný ocas znovu položil Simoně pod nohu a svými vyčerpanými svaly zkoušel dělat další kliky. Pauzu kdy soutěžili další jsem se snažil maximálně využít k odpočinku.

Asi po dvaceti minutách jsem byl docela odpočatý a tak jsem se statečně vrhnul do boje, byť s velmi rozporuplnými pocity, jestli se mám snažit vyhrát či prohrát. Nakonec mě to ale začalo vzrušovat natolik, že jsem měl nutkání vyhrát a možnost, že budu moct ještě jednou dělat kliky s ocasem Simonou přišlápnutým na parkety tělocvičny mě strašně přitahovala. Opět jsem vyhrál, tentokrát jsem měl půlhodiny na odpočinek, zatímco ti co prohráli museli tvrdě dřít s činkami. Po půlhodině jsem nastoupil s Lukášem. Měl jsem z toho trochu strach, Lukáš měl už docela namakané svaly. Snažil jsem se co to šlo, cítil jsem, že mé koule na to maj, ale zradili mě ruce. Již po pár klicích definitivně vypověděli službu a zůstal jsem bezmocně ležet, přestože mě Simona bičovala.

Podobným způsobem plynuly další hodiny tělocviku a já zjistil, že se vlastně na ty ponižující hodiny těším. Zkusil jsem toto téma naťuknout s kamarády a zjistil jsem, že nejsem sám. Na konci druhého semestru se rozdělovalo do tělocviku na další rok a já ještě s matějem a Petrem jsme se bez váhání zapsali znova na posilování k Simoně. Koneckonců, byla to právě ona, kdo nám dal definitivní impuls k tomuto rozhodnutí, když na jedné z posledních hodin prohlásila "Jsem vaše bohyně a dobrodinka, taková individua jako vy by normálně neměli šanci užít sexu s někým jiným, než vlastní rukou, zatímco se mnou máte orgasmus od ženy několikrát do roka, byť ije to ve většině případů zprostředkováno podrážkou mé zablácené boty. A za toto dobrodiní od Vás chci jen a jen absolutní poslušnost a věrnost".