Pavel a Zuzka v předsíni

Pavel se Zuzkou si pořídili nový byt. Malý útulný a jejich. Jenže protože byl moc malý, rozhodli se vytvořit v poměrně velké předsíni s vysokým stropem úložný prostor pod podlahou. Prostě v celé předsíni vytvořili novou podlahu asi třicet centimetrů na d úrovní původní, do ostatních pokojů byly dva malé schůdky a do úložného prostoru vedlo několik padacích dveří.

Jak známe Pavla z předchozích dílů, hlavní argument, kterým ho Zuzka přesvědčila bylo, že si do této podlahy může na pár nenápadných místech navrtat díru a zespodu pak vystrkovat ocas Zuzce napospas. Pavlovi pak dalo trochu práce Zuzku přesvědčit, že první zkoušku svých děr provede při "kolaudaci", kdy Zuzka pozvala svých pět kamarádek, aby se jim pochlubila s novým bytem. Nakonec jí přesvědčil, že ho nikde nevystrčí tak, aby byl vidět a pro jistotu si ho natře na černo.

V den kolaudace tedy byl Pavel schován pod podlahou a čekal. První díra, kterou chtěl testovat byla těsně za vchodovými dveřmi. Nad dírou byla rohožka ležící obvykle na čtyřech nožičkách, ale nyní jednu z nich nahradil Pavlův ocas.
"Pojďte dál, né nezouvejte se, úplně stačí, když si pořádně očistíte boty" vedla Zuzka kamarádky dovnitř a už její slova Pavla vybudila téměř do nepříčetnosti. Všech pět holek si důkladně na rohožce otřelo boty a poslední říká "Teda, nová rohožka a už se Vám nějak vyklá!" "No jo, on tam Pavel ještě asi není úplně hotový."
"A kde vlastně Pavel je" ptá se další, zatímco procházejí předsíní do ložnice. "Pavel ještě něco dělá, objeví se až bude hotovej".

Pavel si v duchu říká "ta Zuzka s těmi jejími dvojsmysly, jeden by se udělal už jen z toho" a přitom rychle vrací pod rohožku špalíček a přesouvá se ke dveřím do kuchyně a vytahuje jednu z podpěr schodnice a na její místo strká svůj jak kámen tvrdý ocas. Právě včas, holky vyšly z ložnice a jdou do kuchyně. Pavel vzápětí cítí došlap první nohy na schodnici podpíranou z jedné strany jeho penisem. Zřejmě Zuzka, pak jí slyší říkat, počkejte holky, zůstaňte chvíli stát na těch schodech, odtamtud je nejlepší výhled. A já si Vás tam všechny vyfotím."

"Ta mrcha!" říká si Pavel v duchu, "určitě má úplně mokré kalhotky z toho, že mi na něm stojej nejmíň dvě její kamarádky!"
Po nekonečně dlouhé době váha zmizela, ještě následovalo několik krátkých sešlápnutí a Pavel teď měl jenom chvilku na to vrátit původní podpěru schodnice a přesunout se pod stůl v předsíni. "Tak to je celé holky, uděláme kafe a sednem si do předsíně, která je taky naším obývákem." Slyší Pavel Zuzku a rychle se sune pod stůl. Uprostřed pod stolem čouhá ze země asi dvaceticentimetrová tenkostěnná pružná hadice. Ještě před chvílí tam ležela zplihle na zemi, ale teď trčí do výšky, protože jí Pavel zpevnil svým kolíkem. Holky si sedají k malému stolku a zákonitě následuje několik kopanců do hadice, jak si šest žen snaží srovnat nohy pod malým stolem. "Co to tam je za hadici ptá se jedna". Ale, tam chce Pavel něco udělat, natáhnout od toho nějaký zářivý výstřiky, nebo co to řikal, prostě asi osvětlení stolu, já tomu nerozumím. Zatím to tu překáží a slouží spíš jako opěrka pod nohy, nebo když mě Pavel pořádně naštve tak mu tuhle jeho hadici pořádně nakopu!"

"A určitě si představuješ, že je to jeho zadek co!" smějí se kamarádky. "No něco takového", rozesměje se Zuzka s nimi. Pavel cítí, jak si o "hadici" několik žen opírá nohy a šíleně ho to vzrušuje, že ani nevnímá jejich tlachání. Zareaguje, až když slyší něco o pouštění hudby a tancování. V zápětí se sune pryč stůl a určitě ho musela odtahovat Zuzka, protože nikdo jiný by si určitě nedal tu práci, aby zavadil oběma nohama stolu o hadici a pak hadici ještě nakopnul.

Rozezněla se hudba, která překryla skoro vše, až na vrzání a tupé údery do podlahy, pod kterou Pavel ležel. Cítil jasně, že několikero bot občas přešlapuje v těsné blízkosti jeho ocasu, ale nebyl schopen předem odhadnout, kdy přijde nakopnutí, nebo přišlápnutí a to ho vzrušovalo k nepříčetnosti, až se celý chvěl a hlasitě dýchal. Ještě že hrála hudba. A ještě že hadice nebyla zas tak tenká, jinak by si odnesl řadu šrámů od vysokých podpadků. Dohrálo Cdčko. "Jo, vlastně vám můžu ukázat ještě něco, Pavel tomu říká kuželky do malého bytu a vybudoval to tady za tou přepážkou, v naší malé tělocvičničce. Chce si někdo zahrát?" Holky nadšeně souhlasily. "Tak já to půjdu připravit" řekla Zuzka a to už Pavel rychle nahradil svůj ocas v hadici vycpávkou, aby to nebylo tak nápadné a lezl pod jejich hernu.

"Tak princip je jednuduchý", začala vysvětlovat Zuzka "namísto devíti kuželek tu je jen jedna a ještě napevno na péru přidělaná, takže když spadne, hned se zase zvedne. No a tady nad kuželkou visí koule, kterou rozhoupete a když kuželku prvním zhoupnutím srazíte, že se dotkne země, máte dvacet bodů, když jí jen zasáhnete, máte pět bodů. A pokud jí zasáhnete některým z dalších zhoupnutí koule, máte pět bodů za sražení a jeden za dotek. Celé to vyhodnocuje nějaké elektronické udělátko. Tak, jdem na to" a holky se pustily do hry. Čtenářům nemusím ani zdůrazňovat, jaké péro mínila Zuzka tím pérem, na kterém kuželka drží.

Asi po čtvrthodině se do toho holky dostaly a následoval náraz za nárazem, vždy bezpečně kuželka shozena na zem při prvním zhoupnutí a nejméně ještě jednom dalším. Zuzka náhle zpozorovala divné záškuby kuželky a co nejrychleji hru ukončila, protože věděla, že za chvíli kuželka změkne, přestane pružit a možná z ní I začne něco vytékat. Pozvala tedy holky do kuchyně, aby připravily chlebíčky a zavřela ze sebou dveře.
Za chvilku se ozval klíč v zámku a Pavel přišel z venku do bytu. V kuchyni pozdravil holky a Zuzka se ho hned ptá "Tak co, doděláno, všechno v pořádku?"
"Jasně, naprosto SUPER !!! bylo by skvělé, kdyby to takhle šlo každý den!"