Miriam

Miriam byla jedna z mála žen, které se účastnily této významné audience u krále a rozhodně byla nejmladší. Této audience se totiž účastnili vládci nejvýznamnějších hrabství a král je sem sezval, aby jim oznámil nové zákony, podle kterých se musí dál řídit a které budou znamenat významný obrat v politice celé země.

Několik dní předem je ceremoniář seznamoval s průběhem audience. Zřejmě aby šlechticům zdůraznil svou převahu, byl král v sále jediný, kdo seděl. Všichni šlechtici totiž stáli na dřevěném podiu v různých výškách podle svého významu a král sám seděl na svém trůnu naproti nim, samozřejmě podstatně výš, než nejvyšší šlechtic. Miriam s potěšením zpozorovala, že její stupínek je jedním z nejvyšších, vždyť také po smrti svého muže vládla obrovskému území na úrodném jihu země. Přesto se cítila nespokojená a ponížená tím, že musí několik hodin stát a to ještě na přesném místě označeném zmenšeninou jejího erbu na zemi a nesmí udělat ani krok stranou.

Audience začala a panstvo bylo ohromeno a v některých případech zděšeno drastickými změnami, které nastanou. Miriam už začínal tížit její oděv a účes. Zejména ohromná sukně zpevněná kovovými obručemi. Náhle pocítila na zemi nějaký pohyb. Ano, to co jí připadalo jako padací dvířka těsně vedle její značky byla opravdu padací dvířka a nyní se otevřela, těsně vedle její pravé nohy, v hlubinách její sukně. Miriam ztuhla a zbledla. Jakákoliv nevhodná reakce při této audienci by mohla být považována za urážku krále a měla by tragické následky. Něčí ruka ji pevně chytila za pravý kotník a násilím ho postavila asi o třicet centimetrů doprava, a po cestě jí zbavila střevíčku. Noha teď stála zřejmě až na druhé straně propadla, takže teď byl otvor s neznámým mezi jejími nohami. Miriam se snažila bránit, ale zároveň na venek vypadat, jako že se ani nepohne. Její odpor byl marný a vzápětí přišla také o druhý střevíc. Cítila se hrozně a k zbláznění bezmocně, když se jí něčí dlaň přitiskla na lýtko a s palcem vzhůru pomalu jela po vnitřní straně nohy nahoru. Když ruka dorazila až k jejímu rozkroku, bez zaváhání zajel palec dovnitř a ostatní prsty stiskly její zadeček. Zatímco palec kroužil uvnitř a Miriam se snažila tvářit, jako že se nic neděje, vyrazila na stejnou cestu druhá ruka a za nedlouho její kundičku roztahovaly palce dva. Ucítila vlhký dotek na nártu. Chvíli tam setrval, pak se polibek přesunul na druhou nožku a po chvíli začal postupovat víš. Vždy krátký polibek na levou nohu, pak na pravou a zase zpět na levou, ale o několik centimetrů víš. Trvalo mučivě dlouho, než se stalo to, na co tak netrpělivě čekala, přestože se toho hrozně bála. Miriam už dávno přestala vymýšlet jak krutě toho úchyla ztrestá, až ho její vojáci vypátrají, už přestala toužit, aby zmizel. Teď toužila, aby to trvalo věčně.

Konečně se tedy ta lačná ústa dostala až k jejímu rozkroku. V ten okamžik se Miriam neudržela, tiše vzdychla a přivřela oči. Ještě že jí ty ruce tak pevně svírají zadeček, jinak by snad upadla. I tak na ní tázavě vedle stojící pán pohleděl. Miriam se pousmála a začala se ovívat vějířem. Snad si okolní šlechta bude myslet, že je jen unavena dlouhým stáním. Jazyk proniknul do její vlhké pochvy a rty si pohrávaly s jejím poštěváčkem, zatímco ruce s palci hluboko uvnitř Miriam pevně svíraly zadeček a měly co dělat, aby jí na jejích podlamujících se nohách udržely ve vzpřímené poloze. Miriam si zakrývala obličej rychle kmitajícím vějířem, ale když po chvíli dosáhla orgasmu, neudržela se a vykřikla. Celý sál ztuhnul. Král přerušil čtení “Vidím, že některé dámy jsou již unaveny. Dobře tedy. Nechám Vás tedy popřemýšlet o tom co jste slyšeli, než budeme pokračovat. Buďte tedy nyní mými hosty v hodovní síni”.

Miriam cítila, jak z ní ruce vyklouzly, ale v zápětí ucítila, jak jí do pochvy proniká nějaký předmět. Pak propadlo zaklaplo. Miriam nahmatala své střevíčky, obula se a s neznámým předmětem uvnitř odcházela dle ceremoniáře hodovat. Nervózně poposedávala a cítila, jak jí šťáva stéká po nohách. Byla úplně otevřená a neznámý předmět jí neustále dráždil. Pořád vyjížděl, ale nemohla teď a tady nechat aby to z ní vypadlo a tak s maximálním vypětím předmět zpracovávala svým poševním svalstvem, aby jej udržela uvnitř.

Konečně dojedla a pospíchala na toaletu. Služebná jí pomohla ze sukně a ona pak sama vyndala ten předmět. Byla to dřevěná vyřezávaná soška. V podstavci té sošky bylo víčko. Když víčko sundala, našla uvnitř svitek papíru. Na papírku stalo jen několik slov. “Krásně jsem si užil, už se těším, až Vás překvapím příště madam!” A pak tam byla ještě - Miriam ztuhla, když to poznala - královská pečeť, přesněji pečeť mladého prince, králova syna. Ještě že se nakonec neodhodlala na audienci toho útočníka odhalit ! Kdyby to byl někdo cizí, čekala by ho šibenice a jí by se asi nic moc nestalo, ale kdyby takto odhalila prince … radši nedomýšlet. Bude teď muset být opatrná, vyhýbat se nebezpečným situacím, ale zároveň nerozhněvat prince. Nakonec být princovou milenkou je lákavá představa !