Země Žen

Červen 2070

Tedy můj příběh začíná na ambasádě v Zemi Žen ( jimi nazývanou Ráj , nebo Rajskou zemí ) , kam jsem se dostala oficiálně na návštěvu za svou matkou , která tam pracovala jako prověřená diplomatka . Zaměstnanci a návštěvníci ambasády z cizích zemí měli k pobytu vyhrazen jen poměrně malý , oplocený koridor . Do vlastní země byl vstup povolen výhradně feministky cítícím lesbičkám a sadistkám , a to jen v doprovodu zasvěcené domácí průvo- dkyně . Výjimečně též znovu přijíždějícím turistkám na ověřené pozvání .

Můj úmysl byl tajně proniknout do Země a zmapovat a popsat život tamějších otroků , s cílem později vše ve svobodném světě zveřejnit , a přispět tak k boji za dodržování základních lidských práv . Ačkoliv nezastírám , že jsem feministka i lesbička , jako nezávislá novinářka musím hájit i základní práva a svobody mužů , pokud neomezují nás , ženy . Jsou to přece také lidští tvorové . Byla jsem mladá , odvážná a v noci se mi podařil průnik za ostnatý drát . Prošla jsem asi dva kilometry do nitra ostrova a prospala se ukrytá v hustém křoví poblíž cesty . Ráno jsem sledovala dění na silnici , zvědavá na ty fámy , které o Zemi Žen kolovaly , moc jsem jim nevěřila . Ale už první událost mě vyvedla z omylu .

Po silnici přicházely dvě dívky , vzhledem připomínající naše skinheadky z minulého sto- letí . Mohlo jim být okolo šestnácti let , hlavy měly na půl vyholené , byly oděné v krátkých černých kožených kalhotách a rozepnutých bundách , pošitých kovovými ozdobami . Obuty byly v důkladných botách , jimž se kdysi říkalo ,, kanady " . U opasků se jim klimbaly kožené obušky . V rukou měly rozpité flašky , ještě přiopilé se zřejmě vracely z nějakého flámu . Naproti nim šel otrok asi středního věku , v zubech nesl nákupní tašku své Paní , která ho asi poslala pro nákup .

Když se k sobě přiblížili asi na deset metrů , otrok si klekl na okraj cesty , aby jim tak dal najevo povinnou úctu a chtěl počkat , až přejdou . Bylo to zdejší pravidlo , zakotvené v jakémsi otrockém desateru . Rozpité dívky se však zastavily a pár vteřin se na něho dívaly . Pak jedna z nich krátce hvízdla a otrok se jí začal po břiše plazit k nohám . U jejích nohou se převrátil na záda , položil si dívčinu botu na ústa a po zlíbání podrážky hlásil , že je jí k službám . Obě dívky ho však začaly mlátit svými obušky , dupaly po něm a kopaly ho a přitom vztekle křičely : ,, Ty smrade jeden , co sis to dovolil ! Nevíš , že když tě míjí skinheadky a zastaví se , nestačí jen klečet u okraje cesty , ale připlazíš se jim k nohám a poprosíš je , svině , abys jim směl olízat prach z bot ? My tě ještě naučíme pokoře , ty drzá mrcho ! " Otrok se jim svíjel pod nohama a prosil je o odpuštění a smilování , ale marně . Konečně se vyřádily , sedly si na jeho zmučené tělo , zapálily si cigarety a popíjely zbytky flašek z mejdanu . Když se zvedly k odchodu , jedna z nich si stáhla kraťasy i kalhotky , mírně se rozkročila a otrokovi jen řekla : ,, Chce se mi chcát ! " Otrok si před ní okamžitě klekl a k mému zděšení ji s rukama za zády pokorně poprosil , aby jí směl posloužit jako záchod . Dívka ho surově popadla za vlasy , přitiskla si jeho nastavená ústa na rozkrok a vyštěkla : ,, nežvaň a chlastej , mrcho . A děkuj Bohu a mně , že se ti vychčím do huby ! "

I když jsem už byla o zdejším ponižování otroků předem dost podrobně informována , šokovala mě poníženost a pokora otroka , s jakou nastavil své mučitelce ústa k tomu hroznému ponížení . Dívka mu pak močila do úst s neuvěřitelnou samozřejmostí . Už si ho ani nevšímala a žvatlala s přítelkyní . Ten ubožák jí pak za to vroucně poděkoval !

O těch zvěrstvech jsem už slyšela, ale poprvé jsem to viděla na vlastní oči ! Zvláště z ponížené pokory muže , který by dívkám mohl být otcem , mi bylo skoro špatně . Ta dívka poníženého otroka ještě švihla obuškem přes nastavenou tvář . Bezděky mě napadlo , že ta rána je zdejší obdobou mince , která se u nás v Evropě za použití toalety vhazuje do automatu . A ten klečící muž poděkoval i za tu ránu - zaslechla jem jeho ,, děkuji Vám , slečno velitelko " Ty rozpité sadistické dívky to bavilo a děkování si prodloužily . Střídavě kopaly klečícího muže do skloněné nastavené tváře a za každý kopanec si nechaly děkovat a zlíbat špici boty .

Otrok se pak odplazil do ústraní mimo silnici , ,, vylízat " si rány . Byla jsem tím výjevem otřesena a dlouho jsem se z toho vzpamatovávala . Byl to však jen první zážitek , tvrdá škola . Mezi tím narůstal provoz . V obou směrech projížděly ženy i dívky na otrocích , jako na koních , sedíce jim za krkem . Nohy měly obuty v jezdeckých holínkách , položené v jakýchsi třmenech a pobízely své otroky bodáním ostruh do slabin . Bylo mi jasné , že jít sama pěšky by v této šílené zemi bylo dost riskantní . Byla jsem zde ilegálně a byla bych nápadná .

Dodala jsem si odvahy a přišla k místu , kde ležel zbitý otrok Okamžitě se mi vrhl pod nohy , jemným tlakem rukou mi nadzvedl nohu a položil si ji na prsa . Zřejmě čekal , že si na něho stoupnu a když se nic nedělo , poprosil mě o to . Bylo mi ho líto , ale vyhověla jsem mu . Neznala jsem ho a nechtěla jsem hned prozradit , že neznám zdejší poměry . Vyhekl pod mojí vahou a zatnul hrudní svaly . Jednu nohu obutou ve střevíčku si položil na ústa , líbal jeho podrážku a lapaje po dechu prosil :

,, Paní velitelko , smilujte se nade mnou , já se opravdu neflákám , jen jsem chtěl trochu načerpat sil po trestu , jsem Vám k službám , nezlobte se prosím ! " Byla jsem jeho pokorou i strachem zaskočená , ale snažila jsem se ho uklidnit a řekla mu , že jsem cizinka . Ztratila se mi průvodkyně a chci se jen zeptat na cestu do centra města , ať odpočívá dál . Okamžitě se nabídl , že mě tam doveze . Chvíli jsem váhala , nepřijela jsem sem přece jezdit na otrocích , ale napadlo mě , že to bude vhodné . Jestli tu chci aspoň pár dnů vydržet neodhalena , budu se muset i proti svým zásadám přizpůsobit zdejším zvyklostem . Trvala jsem však na tom , že si musí ještě aspoň čtvrthodinku odpočinout . Sedla jsem si vedle něho na zem a zapálila si . Ihned jsem byla poučena , že přece nesmím sedět na holé zemi , když je vedle k dispozici otrok . Bylo by to proti desateru !

Bylo zřejmě marné , přesvědčit ho o něčem jiném . Chvěl se strachy , že se děje něco nepřístojného a uklidnil se , až když jsem si mu jako na podušku sedla na břicho Byl to divný pocit , sedět na břiše otrokovi , i když mě k tomu sám dohnal . Měla jsem výčitky svědomí a i obavu , zda ho mých skoro šedesát kg váhy nemučí . Ale vypadalo to , že otrok je teprve ve své kůži , je na to zvyklý a že má pod měkkou poduškou momentálně uvolněných svalů jakési neznámé pružné šlachy . Hlavou mi problesklo i něco z Darwinovy vývojové teorie . Že by se otroci už v snad čtvrté generaci vyvíjeli fyziologicky odlišně , nebo to byl jen důsledek každodenního tréninku od malička ? Byla jsem z toho trochu zmatená a začala se cítit líp , až když jsem viděla , že otrok nijak netrpí , snad při tom i odpočívá . A poprvé mi hlavou kmitla hříšná myšlenka , že se mi sedí docela pohodlně .

Podařilo se mi zapříst s ním rozhovor , pro něho něco dosud nevídaného . Jazyk jako prostředek komunikace znal . Slýchával přece , jak spolu jeho velitelky rozmlouvají , sám však byl zvyklý jen poslouchat rozkazy a nadávky . Zdálo se mi , že jsem si získala jeho náklonnost a že by mi mohl pomoci proplout úskalím poznávání zdejšího zrůdného režimu . Riskla jsem to a řekla mu pravdu . O sobě i o zdejším nenormálním světě , proti kterému jsem přijela jako novinářka bojovat .

Otrokovi se rozvázal jazyk , byl šťastný , že smí rozmlouvat se svou velitelkou . Prý o tom našem divném světě , kde prý neexistuje otroctví, od předků také něco zaslechl , ale nevěří tomu . Jsou to prý jen výmysly některých vzpurných otroků , navíc zakázané . Otroci přece žijí proto , aby sloužili svým paním .

Poznal , že jsem jiná , opravdu cizinka . Ale nedovedl si představit , že by mi neměl sloužit , tak je to přece Bohem dáno . Byl jako otrok vychován a jinak žít nedovedl . Poprosil mě , abych pak z města zatelefonovala na značku a telefonní číslo , které má vypáleno na stehnu a omluvila mé zdržení . To číslo patři jeho Paní , která má asi dvacet otroků .

Z toho některé pronajímá bohatým cizinkám , říkají si prý sadistky , nebo lesbičky , nebo tak nějak . On sám jim ještě nesloužil . Teď byl poslán pro něco k sestře své Paní a do večera musí být nazpět .

Konečně jsem vstala , že vyrazíme . Hned přede mnou klečel a kutil cosi u mých nohou . Připínal mi na střevíčky jakési zvláštní universální připínací ostruhy , z příručního zavazadla vytáhl i třmeny , krátkou uzdu o bičík . Nosil je na cestách stále při sobě pro případ , že by potkal stopařku . Už smířena jsem se mírně rozkročila , klekl si mi mezi nohy a skoro s trémou jsem si mu sedla za krk . Naštěstí jsem byla oblečená jen v texaskách a halence , sukně by při tomto posedu za krkem překážela . Vztyčil se pode mnou , jako bych byla pírko , upravil třmeny na výšku svých slabin , do úst si vsunul uzdu a čekal na pobídku k jízdě . Nesměle jsem ho pleskla bičíkem přes zadek a dotkla se ho ostruhami . Jako by sám musel napravovat moji nesmělost , uchopil podrážky mých střevíčků do dlaní a sám se srdnatě bodl ostrými ostruhami do slabin . Vyrazil pode mnou plavým poklusem , až jsem ho muselo zmírnit do chůze . Raději jsem mu zalhala , že jsem ještě nikdy neseděla a nejela na koni a klusu se bojím . I když jsem na koni jezdívala často a měla ráda i klus . Ovšem na pravém , ne lidském koni . Bylo mi líto nechat ho klusat a vysilovat se . Přendal si moje zavazadlo z huby do rukou , aby mohl se mnou i nadále mluvit a zasvěcoval mě do způsobu a pravidel zdejší jízdy velitelek na otrocích , jako do pravidel zvláštní autoškoly . Bodnutí pravou ostruhou znamená zatáčet vpravo , levou vlevo , oběma naráz do stehen zpomalit , oběma naráz do slabin prudce zrychlit , cuknutí uzdou stát . Jeho země prý auta zavrhla už dávno , kvůli znečišťování životního prostředí . Běžný dopravní prostředek je otrok , jako kdysi býval kůň . U majetnějších bryčka , tažená otroky . V zemi se prý žije poklidně , není kam spěchat pomalost dopravy nehraje roli . Při tom jeho země nespěje k zaostalosti , (rychlou výměnu informací obstarávají telefony a počítače ) , ale k návratu k přírodě . Zdánlivě menší pohodlí jízdy na otrocích je vyrovnáváno jednak zlepšováky , vedoucími k pohodlnější jízdě , ( s novými materiály se začínají objevovat lehká pružná sedla a podobně ) , jednak výcvikem otroků k plavnější chůzi i poklusu takřka bez otřesů , jen s jemným vlněním . A konečně i výchovou velitelek ve sportovním duchu . Jízda na otrokovi je zdravá , udržuje dobrou fyzickou kondici . Umět dobře jezdit na otrokovi se stalo i prestižní módou . Mladé dívky prý zakládají i jezdecké kluby . V nich soutěží v různých disciplinách , včetně krocení vzpurných otroků , jako kdysi dávno jejich předci při rodeu na dalekém Západě . Vítězka obdrží kromě výhry i otroka , kterého . se jí podařilo zkrotit . Ze zkrocených otroků se stávali prý nejlepší a nejposlušnější koně vítězek , s nejplavějším klusem

Cesta ubíhala docela příjemně . Ten ekologický přístup . zdejší vlády byl sice chválihodný , ale zrůdný v tom , jak byl řešen . Jak jsem z vyprávění otroka během jízdy vyrozuměla , po privatizaci státních pracovních táborů byla většina otroků již v osobním vlastnictví majitelek . Byli používáni k levné výrobě či práci na farmách . Samozřejmě bez mzdy , bydleli ve stájích a jedli jen bídnou rostlinnou stravu , kterou si museli sami pěstovat a připravovat . Další otroci sloužili k osobní potřebě svých Paní . Všichni měli základní universální výchovu , tedy spíš výcvik , už ze školky . Ale pak postupně sloužili v odvětvích , kde se nejlíp osvědčili - ekonomky tomu říkaly nejvyšší výtěžnost . Znělo to logicky , ale nemohla jsem s tím souhlasit , tak se přece mluví o zařízeních a investicích , ne o lidech . Vládly zde zfanatizované lesbičky a sadistky , pro něž se ponižování a týrání bezmocných otroků stalo společensky uznávanou prestiží i zábavou . Jakousi na věky trvalou pomstou , trestem a pykáním otroků za dědičné hříchy předků , kdysi zpupných násilnických samců . Zřejmě proto také nebyli otroci vyklešťováni . Měli trpět a zároveň pohlavně toužit po svých mučitelkách , ovšem marně . Cílem bylo , aby milovali své Paní jakousi zvrácenou směsicí otrocké lásky a strachu . I proto byly nezbytným a módním doplňkem elegantních dam zdobené bičíky z pravé kůže o vyšperkované stříbrné přípínací ostruhy .

Jelo se mi celkem pohodlné a brzy jsem se zbavila výčitek svědomí , že svého náhodně potkaného otroka používám jako koně . Uvolnila jsem se a prožívala příjemný rytmus jízdy . Otrok pode mnou kráčel rychle a měkce , zřejmě vycvičen tlumit otřesy kroků . Ostruhy k pobízení jsem samozřejmě nepoužívala , ale samy v rytmu chůze jemné popichovaly otroka do slabin . Zdálo se , že to potřebuje , byl na to zvyklý .

Po několika stech metrech jízdy jsme se začali blížit k metropoli . S úlevou jsem si všimla , že zatím co náš průměrný evropský muž by po té trati padl pode mnou vysílením , můj zdejší trénovaný otrok byl sotva zadýchaný jako by nosil na sobě své velitelky od narození - a také tomu tak zřejmé bylo . Poprvé jsme zastavili , když jsem si chtěla zapsat další zážitek . Tentokrát nešly cestou kruté skinheadky , ale dvě obyčejné mladé dívky . Míjely otroka s nákupem v ústech , který si před míjením ovšem uctivě klekl a čekal , až dívky přejdou . Jedna z nich zrovna odhodila špačka z nedokouřené cigarety a pak se zastavila . Hvízdla a otrok se jí okamžitě připlazil k nohám a lízal jí podrážku střevíčku . Dívka ho plísnila za prohřešek podstatně mírněji , než předešlé skinheadky Byla jsem zvědavá , čeho se otrok vlastně dopustil a hned to vyšlo najevo .

Opomenul se připlazit k tomu odhozenému špačku , vzít ho do úst a doplazit se s ním k nejbližšímu koši na odpadky . Dívka , patrně vědoma si ,, vlasteneckých povinností " si skoro otrávené stáhla kalhoty i kalhotky , sedla si na nastavené otrokovy dlaně a nechala se na nich snést těsně nad otrokův obličej . Otrok jí pokorně vylízal zadek a pak jí líbal řitní otvor , mezi polibky prosíce o odpuštění a smilování , ale i o nevyhnutelný trest . Škemral jen , aby byl mírný , že už to nikdy neudělá . Dívka nebyla příliš vzteklá , jen hartusila . ,, Kdy se konečně vy potvory naučíte s úctou nosit naše špačky do košů ! Mohla bych tě za tu nedbalost umlátit , nebo nahlásit do dolů ! Máš kliku , že mám dobrou náladu a nemám čas se s tebou párat . Obleč mě a maž ! " Otrok okamžitě splnil její rozkaz , ale dál pokorně klečel s rukama za zády , snížil hlavu se zvednutým obličejem až nad dlažbu a prosil o trest . Dívka by na něj jinak asi zapomněla . Několikrát ho kopla do nastavené tváře a obě přítelkyně pak pokračovaly v chůzi a veselém rozhovoru , jakoby se nic nestalo . Zírala jsem a zapisovala si .

Dále jsme cestou viděli již zmíněné rodeo i další , prý oblíbenou zábavu mladinkých dívek , při pohledu na niž mi stydla krev . Jak mi bylo vysvětleno , byla to soutěž novopečených majitelek osobních otroků , které překročily věk dvanácti let . Až v tom věku totiž složily zkoušku , něco jako řidičák na otroky . Ne že by otroci nesloužili i dívenkám mladším . Ty se naopak učily poroučet otrokům a trestat je už od malička , ovšem v přítomnosti osoby starší dvanácti let . Prý by jinak z nerozumu mohly otroky zbytečné zmrzačit , třeba vypíchnutím či vyšvihnutím oka a podobně .

Vznikly kluby mladinkých nadšených velitelek , jejichž jedné soutěže jsem právě byla svědkem . Pravidla byla jednoduchá . Soutěžící dívka si vylezla na asi třímetrové pódium , pod ním na zemi klečel s otevřenými ústy její otrok . Jeho velitelka si ho sama nasměrovala do místa , kam předpokládala , že bude močit . Pak mu močila z výšky na obličej a snažila se mu proudem trefit do nastavených úst . Otrok se nesměl pohnout , jinak by nastala diskvalifikace . Hodnotila se jen doba přímého zásahu do úst . Bylo hrozné vidět ty předčasně nalíčené dívenky , které většinou už kouřily , jak s panovačným výrazem v tvářinkách prstíkem nařizovaly svému někdy i padesátiletému otrokovi , aby popolezl po kolenou s pokorně nastavenými ústy a s rukama za zády třeba o kousek blíž . A ještě hroznější bylo , jak ty dívenky spojují příjemnou úlevu z močení se zvrhlou zábavou . Z krutých o posměšných výrazů tváří dívenek bylo zřejmé , že jsou si vědomy toho , že své otroky ponižují . Ale bylo to pro ně tak samozřejmé , že převládal zájem o ,, sportovní " zápolení .

Konečné jsme dojeli do centra metropole . Už jsem se divila jen málo , když se můj otrok sám připoutal na parkovišti ke kůlu před zdejším Grand hotelem . Zašla jsem dovnitř a vytočila udané telefonní číslo . Bylo mi sděleno , že majitelka se nachází právě v baru hotelu , odkud volám . Přála jsem si ji k telefonu a setkat se s ní . Po chvíli jsem byla uvedena ke stolku pro dva . U něho stála usmívající se asi třicetiletá ztepilá bruneta a představila se mi jako majitelka spolehlivé a prosperující firmy s dvaceti otroky paní Eva . Prý už ví , že jsem bohatá turistka (svůj pravý novinářský důvod pobytu jsem ovšem v recepci zatajila ) a mám zájem pronajmout si jednoho z jejích otroků . Nebyla proti , ovšem za samozřejmého předpokladu , že jsem sadistka a lesbička a zaplatím cenu , obvyklou v půjčovnách otroků .

Po představení si sedla na záda otroka , který klečel na čtyřech u její strany stolku . Na zádech měl sametovou podušku a evidentně sloužil jako bobek k posezení . Ruce i nohy měl zamknuté (snad pro jistotu či pro efekt ) v pevných poutech , zabudovaných v podlaze . S úlekem jsem si všimla , že na mé straně stolku , kam se mám usadit , je stejně připoutaný živý bobek . S pocitem viny jsem na něj usedla , nic jiného mi nezbývalo . Paní Eva si mého zaváhání všimla a s pochopením se na mne usmála : ,, Nebojte se , to je jen začátečnický ostych , nejste první . Brzy se tu budete cítit , jako doma ! "

Seznámily jsme se , nabídli si tykání a přirozeně i podnapily . Jen trochu zkresleně jsem jí popsala své náhodné setkání s jejím otrokem , který je uvázán u kůlu před barem a kterého bych si ráda na několik dnů pronajala , smlouvat nebudu . Profesionální otrokářka souhlasila , ale dělala na mě tak jednoznačně žádostivé oči , že bylo jasné , že milování s ní bude podmínkou kontraktu . I když jsem sama lesbička , sexu a milování s touto elegantní sadistkou jsem se bála .

Mezi povídáním jsem si potřebovala odskočit na malou stranu . Nápis ,, S obsluhou " jsem přehlédla , a tak po usednutí na záchodovou desku jsem byla znovu šokována hlasem pode mnou . Mužský pokorný hlas ze dna klosetu škemral , aby mi jeho nastavená ústa směla posloužit jako záchod . Mám si prý jen poručit , zda si přeji malou , či velkou stranu , aby věděl , kam má nastavit ústa . Plná rozpaků jsem si poručila malou . Anonymní otrok mi jemně přitiskl ústa na přirození a čekal . Chvíli jsem váhala , ale dodala jsem si odvahy a vymočila jsem se mu do úst . Po pokorném poděkování za prý božský nápoj mi otrok hygienickým lihovým ubrouskem v ústech jemně dočistil použitý otvor a ofoukal mi ho do sucha , jako živý fén . Otrok při tom ani nevěděl , kdo ho tak nelidsky ponížil , sloužil jako záchod vlastně jen ženským zadkům ! Při odchodu jsem jako ve snách stiskla tlačítko ,, spokojená " .

Pak mě Eva pozvala k baru , který jsem od našeho stolku už delší dobu sledovala o opět jsem se nestačila divit . Ke každé barové stoličce byl připoután klečící , téměř nahý otrok , čelem k baru . Obličeje otroků , zvrácené nazad na povrch stoličky , sloužily popíjejícím dámám k posezení . Jako jakýsi živý otrocký nábytek , mučený téměř neustále dušením a vahou zadků bezstarostně žvatlajících žen . Nebylo to zrovna nejpohodlnější posezení , ale zřejmě patřilo k bontonu zdejších sadistek a lesbiček . Byl to ,, fascinující a zrůdný pohled . Některé z nich , zřejmé majitelky okolních rančů , byly oděny v texaskách a při posezení měly jednu nohu elegantně spuštěnu níž , ostruhu jezdecké holínky zabodnutou do otrokova stehna . Městské dívky na sobě měly většinou tenké módní elastické kalhoty . Některé se na obličejích otroků líně a se zřejmým požitkem vlnily . Brzy jsem pochopila , proč . Abych dodržela zdejší bonton a své inkognito , nezbývalo mi , než sednout si také na obličej jednoho otroka , jiná barová stolička ani k dispozici nebyla . Proti panáku whisky jsem nic neměla , ovšem ksicht otroka, na němž jsem seděla , mě zneklidňoval . Přece jen jsem se tak rychle nedokázala přizpůsobit a okolním dámám záviděla samozřejmost a nenucenost jejich chování .

Po pravé ruce jsem měla tlačítko s nápisem , zda si přeji ,, Sea wave . " Zvědavě jsem ho stiskla a ksicht otroka pod mým zadkem mě začal na sobě kolébat , mírně , jako na mořských vlnách . Ten otrok se při tom musel dusit , netěsností okolo mých texasek mohl sípat jen trošky vzduchu , a navíc se musel sám vlastním úsilím mučit , když se mu moje sedací hýždě plnou vahou povalovaly po citlivých lícních kostech . Moje rozpitá přítelkyně Eva mi vysvětlila , že jak na záchodě , tak u stolků a baru slouží otroci , kteří se dopustili závažných prohřešků a byli odsouzeni k chcípání v dolech . Ale v poslední chvíli projevili tak opravdovou lítost a touhu pykat , že dostali poslední šanci . Zatím slouží týden na záchodech , druhý u stolků a třetí týden u baru . Vydrží-li to , přežijí a navrátí se mezi normální otroky . Jako štamgastka má o zdejším dění přehled a je prý zajímavé , že jen málokteří nevydrží . Lpění těch krys na životě je prý obdivuhodné . Ale když přežijí i toto pokání , bývají z nich nejpokornější trpitelé , snášející i nejkrutější rozmary svých pozdějších Paní . Není prý náhodou , že nejaktivnější sadistky si vybírají své oběti právě z tohoto zdroje .

Byla jsem už přiopilá a proti své vůli jsem pocítila něco jako příjemný pocit , když mě otrokův ksicht jemňounce kolébal . Napadlo mě , že je to jakási kompenzace za ne příliš pohodlné posezení .

Po flámu jsem nebyla schopná se ovládat . Jen matně si vzpomínám , jak mě můj už pronajatý otrok dovezl do sídla hostitelky a jak jsem si sotva stačila poznamenat zdejší zvyklosti Sám mě poučoval o samozřejmostech , jako bych je snad promeškala vynecháním docházky do školy . Postavil si mě , stále obutou ve střevíčcích , na prsa , po vyzutí každého mi zlíbal přes ponožku obě chodidla a každým zlíbaným chodidlem jsem mu musela šlápnout na obličej . Jeho prosby v draku odmítnout nešlo . Už jsem se ani nedivila tomu , že si pak přede mne klekl s nabízeným bičíkem v ústech . Musela jsem mu jím na přivítanou našvihat přes tvář , prý aby se mu lépe sloužilo . Snažila jsem se ho tím krásným bičíkem švihnout jen několikrát a šetrné , ale díky mnoha panákům jsem neměla cit v ruce a viděla jsem , jak mu po mých , úderech naskakují na tváři rudé pruhy . Po každém švihnutí ten otrok ( jmenoval se Jirka ) vděčné vyslovil ,, děkuji Vám , moje Paní " .

Otrokářka Eva tomu jen s úsměvem přihlížela . Vzápětí využila mé opilosti a svedla mě k vášnivému milování . Válely jsme se při tom na Jirkovi , který je prý na podobná milování zvyklý . Občas si prý musí také připomenout , že existuje sexuální rozkoš , ovšem ne pro něho . Směl se při tom jen marně vzrušovat a polykat výtoky našeho milování .

Asi v poledne jsem se probudila ještě příjemně přiopilá , paní Eva už byla pryč . Vedle mé postele ležel na zádech na zemi můj pronajatý otrok Jirka a už jsem se ani nebránila poznávání dalších zdejších zvyků . Stejně jako včera v noci po příchodu mě poprosil , abych si mu stoupla na prsa , nechala si zlíbat chodidla a pošlapala mu obličej . Zřejmě instruován , mi vysvětlil postup při vstávání , který byl v Zemi Žen zažitým standardem . Po sestoupení z něho si přede mne bleskově klekl , samozřejmě s nabízeným bičíkem . Zase se nedalo dělat nic jiného , než mu jemně našvihat přes tvář . Stoupání otrokům na prsa , pošlapání a zbičování jejich nastavených tváři při ranním vstávání a po příchodu domů nebylo trestem , jen rutinou , podobnou čištění zubů . Denní dávkou , připomínající otrokům absolutní pokoru a poslušnost . Každý správný otrok měl tudíž obličej zbrázděný jizvami od bičů .

Několikrát jsem ho jemně švihla přes zjizvenou tvář a tou jemností úderů jsem se nevědomky dopustila chyby . Ten cvok zřejmě nebyl na tak milosrdné , jen symbolické rány zvyklý . Tak ho to vyvedlo z míry , že při tom tiše kňučel vděčnost . Už od našeho prvního setkání ho zřejmě dojímala moje mírnost . A nyní mi projevoval takovou oddanost a sloužil mi tak horlivě , až jsem z toho měla obavy .

Svou majitelkou byl poučen , že mě musí zasvětit do všech otrockých služeb , prováděných automaticky , bez rozkazů . Patřilo mezi ně i ranní močení . Evě jsem musela slíbit , že aspoň první dva dny se budu řídit zdejšími mravy , abych je poznala . Teprve pak si je budu upravovat podle svého gusta . Ještě přiopilá jsem odevzdaně sledovala , jak si Jirka lehl na záda těsně za moje nohy a vymrštil vzhůru dlaně , na které jsem si musela sednout . Snesl si mě na nich až k ústům . Po kratinké motlitbičce před ,, snídaní " mi přitiskl ústa na přirození a trpělivě čekal , až se mu do nich vymočím . Nedalo se tomu ubránit , existoval slib Evě , a navíc se mi strašně chtělo . Přesto jsem trémou nemohla hned spustit . Zapálila jsem si cigaretu , uklidnila , se a teprve pak sledovala , Jak Jirka hltá proud mojí moče . Oči měl přivřené jakoby blahem a nezdálo se , že by se přetvařoval . Stejně jako já musel vědět , že ho strašně ponižuju , ale na ten úděl byl zvyklý byl přece otrok .

K bleskově připravené snídani mě pozval jako na čtyřech klečící živá stolička . Šunka s vejci mi chutnala . Nastalo však další překvapení . Jirka mě po snídani čekal na čtyřech vedle mne , aby mě pak odvezl na zádech posloužit mi , jako záchod při velké straně , na kterou se obvykle chtělo jeho velitelce po snídani . I v čerstvém druháku , přikrmeným pivem , jsem byla snad naposled šokována tím , jak jsem musela svého otroka Jirku ponížit . Přijela jsem , sedíce mu na zádech , k záchodu . Od těch známých se na první pohled lišil krásným temně modrým huňatým luxusním sedátkem . Bylo umístěno na chromované trojnožce , mísa s odpadem chyběla . Místo ní byla pod sedátkem nastavena rozevřená ústa ležícího Jirky . Blesklo mi hlavou , že zážitek z hotelového WC nebyl jen extra ponižujícím trestem , ale běžnou otrockou službou . V hotelu proměněnou v hrozný trest jen připoutáním otroka a množstvím ulevujících si žen , které před WC někdy i čekaly , v řadě . Bylo mi už jasné , že právě používání otroků jako záchodu při velké straně bylo vrcholem jejich ponižování , pod úroveň zvířat .

Odevzdaně jsem si sedla na sedátko a vzápětí cítila , jak mi Jirka něžně líbal řitní otvor a ponížené prosil , jako před tím při močení , aby mi jeho nastavená ústa směla posloužit jako záchod . Místo svolení jsem si dělala poznámky do zápisníku a tím nechtěným prodlením jsem jeho prosby stupňovala . Škemral , abych se smilovala nad jeho hladem a troufalostí . Že ví , že toho není hoden , ale zmírá touhou po mých božských výkalech . Ať se smiluji nad jeho marnou láskou a dovolím mu milovat aspoň moje hovna . Bude jim vyznávat lásku a při jejich polykání se bude svíjet blahem ! Ten cvok prosil tak úpěnlivě a přesvědčivě , že jsem mu nakonec bez milosti začala kadit do úst . Cítila jsem , že moje hovno zbožně líbal a cosi šeptal , než si ho nechal kecnout do úst . Byl štěstím celý bez sebe , moje hovna bleskově shltal a škemral ještě o přídavek . Lízal a cucal mi řitní otvor do čista a opět mě napadla hříšná myšlenka , že nebýt výčitek svědomí , že ho nelidsky ponižuji , byl by to docela , příjemný šimravý pocit . Z novinářské zvědavosti jsem se ho zeptala , proč moje hovno napřed líbal a cosi šeptal , i když nemusel . A následoval další šok . Prý od malička ví , že je míň , než hovno své Paní . To je pro něho posvátným pokrmem . Před jeho svatým přijímáním ho musí uctivé a poníženě prosit o svolení k jeho , pozření a při tom ho líbat . A musí mu vykat a říkat Pane hovno . A aby přitom svou Paní nerušil , svou motlitbičku mu jen šeptá . Lapala jsem po dechu .

Uplynulý zážitek se mnou těžce zacloumal , ale nestačil ještě zlomit mé přesvědčení o nespravedlivém a bezprávném údělu otroků . Přijela jsem sem přece jako novinářka bojovat za jejich svobodu , poukázat na jejich krutý osud ! Doufala jsem , že zde narazím na něco jako podzemní hnutí odporu a navážu s ním kontakt . Ale jak jsem se měla chovat , když jsem narazila na muže , který po svobodě prostě netoužil ! Nepoznal ji , nevěděl , co to je . To slovo sice znal , ale jen velmi mlhavě tušil , že je to něco , čeho užívají jen ženy . Byl mým otrokem samozřejmě a bez přemýšlení , jako třeba králík , který také nepřemítá , proč je králíkem . Poněvadž se jako otrok už narodil a nic jiného než otroctví nepoznal . Byla jsem sice stále přesvědčena , že se tak chová jen ze strachu před bitím , ale už i trochu nahlodána pochybnostmi . Co když opravdu funguje ten hrozný záměr a cíl , otroky naschvál nevyklešťovat ? Co když jejich zachovaný pohlavní pud , nemaje jiného ventilu , opravdu ústil do zoufalého zdeformovaného citu , jemuž se zde říkalo otrocká láska ?

Měla jsem v tom trochu zmatek . Kdybych Jirku nechtěla použít jako záchod , musela bych mu to asi vyložené zakázat . Tím bych ale porušila slib , daný Evě . Navíc bych tím natropila zmatek v Jirkové víře , v níž vyrostl . Výčitky svědomí bledly a uvědomila jsem si , že je to otrok , vypěstovaný už v třetí generaci . Vzpomněla jsem si na tragický osud v zajetí odchovaných tygrů a jiných dravců , vypuštěných do volné přírody . Došlo mi , že Jirkovi budu muset dopřávat volnosti po kapkách . Nabídnout mu přímo svobodu , by ho mohlo zahubit . Pak mě Jirka dle směrnic své majitelky vyzval k projížďce na sobě , prohlédnout si zahradnickou plantáž . Pracovalo na ní v kleče snad patnáct otroků . Na dalším z nich je objížděla mladinká dcera majitelky , s dlouhým bičem v ruce . Občas jím některého z otroků několikrát švihla přes záda . Otrok se svíjel pod ranami , ale pokorné držel , dokud nedopadla poslední rána . Pak v kleče zlíbal koneček biče , podrážku jezdecké holínky mladinké dozorkyně a lízaje jí ostruhu , škemral o smilování . Po kopanci do nastaveného ksichtu se opět vrhl do práce . Zírala jsem . Jak jsem si všimla , k trestání otroka nebyl žádný důvod . Jirka mi vysvětlil , že průběžné trestání nahodile vybraných obětí zvyšuje pracovní úsilí a také slečna velitelka si tak krátí dlouhou chvíli a baví se .

Odpoledne se Jirka staral , ať se ani já nenudím . Poprosil mě , abych mu házela aporty jako psovi . Běhal pro ně po čtyřech a štěkal při tom , nazpět se s nimi v ústech k mým nohám plazil po břiše a kňučel při tom radostí . Za přinesený aport jsem ho pohladila po vláskách . Tato moje další chyba asi ovlivnila můj příští život . Rozechvěl se blahem a vděčností , pohlazení zřejmé nikdy nezažil . Beznadějně se do mne zamiloval , už jsem se ho nezbavila .

Rozhodla jsem se vyzpovídat ho , provést s ním svobodné novinářské interwiev . Horlivě souhlasil , i když nevěděl , co to je . Musela jsem si mu při tom ovšem sednout rozkročmo na břicho a opřít se zády o jeho pokrčená kolena , abych si na něm hověla jako v křesle . Uprosil mě , abych si při tom položila nohu na jeho obličej a aby mi po každé odpovědi směl políbit chodidlo . Jinak by prý měl strach , že se dopouští něčeho zakázaného . Bylo to pro něho psychické mučení , jaké ještě nezažil . Na můj rozkaz mi musel pravdivé odpovídat na otázky , nad nimiž se před tím nikdy nezamyslel .

Ptá se D , jako Dáša , odpovídá O , jako otrok . Zde je zápis :
D : ,, Proč jsi otrokem ? "
O : ,, Poněvadž jsem se jím narodil . "
D : ,, Sloužíš mi ze strachu , nebo z lásky ? "
O : ,, Protože musím, je to má povinnost . "
D : ,, Já se tě neptám na to , jestli musíš . Ale jestli mi sloužíš ze strachu před trestem , nebo z lásky a s radostí . "
O : ,, Musím Vám sloužit s otrockou láskou a radostí . "
D : ,, Moje hovna ti skutečně chutnala ? "
O : ,, Výkaly každé velitelky mi musí chutnat . "

Vzdala jsem to . Ten ubožák nebyl mentálně postižený . Byl jen záměrné od narození de- formovaný . Spíš z výrazu jeho očí , než z pokorného chování a slov jsem vycítila , že mě miluje víc , než jen tou povinnou , tentokrát s odpuštěním už zasranou otrockou láskou . A kupodivu mi to lichotilo . To , že mě miluje víc , než musí . Jako lesbičku by mě láska normálního muže znechutila , nebo bych se jí vysmála . Od otroka mi to však nevadilo . Mé mírné švihání bičíkem mu řekly , že jsem hodná , tedy zbytečně ho netýrám . I to pohlazení bylo osudné . Věnoval mi celý svůj cit , dal by za mne život . Svou lásku mi dával najevo tím , že doslova dychtivě čekal na každý můj rozkaz i pouhé přání , plnil je bleskově a se zjevným štěstím Musím se přiznat , že jsem jako každá žena i trochu marnivá , jeho psí oddanost mi dělala dobře .

Svou novinářskou misi a poznání té země jsem za pár dnů naplnila , ale nastal zádrhel . Na Jirku a jeho otrocké chování jsem si totiž zvykla a dokonce jsem k němu získala i jakýsi záhadný , příznivý vztah . Nemohla jsem jeho otrockou lásku ke mně ignorovat .

Nakonec jsem se rozhodla , že si ho odkoupím . Majitelka za slušnou cenu souhlasila , ale musela jsem jí slíbit , že jeho otrocké návyky zachovám a ve vlasti budu otroctví mužů propagovat . Letadlo do Prahy bylo plné , ale tamními celními úřady byl Jirka uznán za zavazadlo , na kterém jsem během letu musela sedět v uličce . Jirka pode mnou sténal blahem .

Při celním odbavení na letišti v Praze s ním nebyly žádné problémy . Bylo mu uděleno jako cizinci povolení k dlouhodobému pobytu , na moje pozvání . Veškerý jeho majetek bylo tričko , kalhoty , kožený bičík , skládací záchod a připínací ostruhy , celníci nad tím nechápavé kroutili hlavou . Cesta v Praze z letiště domů budila pozornost . Nebyl to obvyklý jev , vidět jet dívku na muži , který pod ní klusal s kufry v rukou . Nechtěla jsem hned lámat Jirkovy zvyky přes koleno . Lidé to brali naštěstí jako nějakou studentskou recesi a zvládli jsme to . Do čtvrtého patra paneláku , kde jsem vlastnila jedna plus jedna , jsem se už rezolutně odmítla nechat vynést , Jirku jsem nechala jen nést kufry . Kvůli sousedům . I tak jsem byla jimi pomlouvaná . Znáte to . Svobodná mladá novinářka , která se ráda i napije , nemá manžela ani děti , o víkendech ji navštěvují jen dívky . Za svůj vztah k nim jsem se nestyděla , ale ,, počestnému " činžáku to vadilo . Jejich pohoršení bylo ovšem falešné , ve skutečnosti byli rádi , že mají koho pomlouvat . A k tomu ještě otrok Jirka , to by na ně bylo asi moc . Raději jsem v první dny Jirku vůbec nepouštěla ven , než ho trochu naučím přijatelnému chování , aspoň na veřejnosti . Dalo mi to větší fušku , než jsem čekala padl na to zbytek mé dovolené . I tak jsem ho nepromarnila . Můj šéf byl o všem informován a věděl , že se neflákám , ale připravuji do časopisu Pervers zajímavou reportáž ze Země žen .

I při psaní mi trvalo tři dny , než Jirka pochopil , že nemusím při tom sedět jen na něm , ale i na židli . Že nás při tom nikdo nesleduje a neudá nás za to . Spával zásadně na zemi vedle mé postele , ten zvyk nešel zlomit , stejně jako řada dalších . Přistoupila jsem na jistý kompromis , který se časem změnil v maximum , čeho šlo při jeho převýchově dosáhnout . Dala jsem mu na zem aspoň matraci z pěnovky a přikrývku . Ranní rituál vstávání se mi změnit nepodařilo , v tomto případě jsem se přizpůsobila já . Ovšem zkrátila jsem ho na minimum . Každé chodidlo mi směl políbit jen jednou , na ksicht jsem mu šlápla také jen jednou nohou . Podobně po příchodu domů . V tom jsem uspěla víc . Vymohla jsem si , že mu při přezouvání nebudu stát na prsou , jen mu položím nohu v botě na obličej . Políbí mi podrážku , vyzuje mé a políbí mi chodidlo , jen jednou . Pak mi nazuje domácí trepku a stejně přezuje druhou nohu. Rány bičíkem jsem mu stejné jako při vstávání dala dvě , mírné, přes každou tvář jednu . Močení do úst se mi také zlikvidovat nepodařilo .

Neměla jsem na to dost silnou vůli a tvrdost . Když jsem viděla , s jakou touhou čeká s dychtivé nastavenými ústy na svůj příděl mojí ranní moče , zželelo se mi ho . Po celý život jinou snídani neznal , bylo to pro něho něco jako nutný ranní čaj . Pravý důvod jsem se však dověděla až po čase , když se jakž takž zcivilizoval . Naučil se číst a psát , trochu i přemýšlet a upřímně se mnou rozmlouvat . Prý my Češi a vůbec Evropani , to nedovedem pochopit . Chutná nám hořký fernet , ale nechápem , že podobně mu chutná ženská hořkoslaná moč . Víme , co je závislost na drogách , ale nevíme , že pití ženské moče po tři generace může změnit geny potomků tak , že v nich vznikla také téměř drogová závislost .

Jeho vysvětlení jsem přijala a vyhověla mu . Kadění do huby jsem však rezolutně zamítla a prosadila jsem si to . Ta zamilovaná potvora mě ale u škemrala , abych si aspoň po velké straně vždy přesedla na vedle připravený přenosný záchod a nechala si vylízat a vycucat zadek do čista . S následným přetřením voňavým lihovým ubrouskem a ofoukáním do sucha. Prý by jinak málem nevěděl , že je můj otrok , i když dočasně žijící v jakési divné zemi . Pochopila jsem , že to Jirka psychicky potřeboval . Denně mi tak projevoval svou podřadnost a otrockou lásku . Bylo to u něho asi už geneticky zažité, připomínalo mi to stádní pud podřizovat se vůdčí osobnosti , u slonů je to například právě samice . Z vrozené línosti i díky mé marnivé povaze mi to nakonec vyhovovalo . Nemusela jsem se utírat a časem se mi to stalo dokonce příjemným ukončením úlevy, asi jako služba u kadeřnice . Milé čtenářky , některé z vás budou asi protestovat , ale věřte mi , že jsem Jirku neponižovala násilím , prosté toužil potom , nemohl bez toho žít .

Zdánlivě mi stačilo si pohodlně žít a užívat si výhod majitelky otroka . Nebylo to tak jednoduché. Učila jsem to zanedbané stvoření , jako dítě z pralesa , jak žít ve svobodné zemi. Některé jeho zažité otrocké návyky jsem opravdu musela zlomit rozkazem a dokonce trestáním , byly příliš zažrané měl je v krvi . Při první vycházce mezi lidi jsem s ním třeba musela škubnout , aby si neklekl před kolem jdoucí dívkou . Našla jsem mu nenáročné pomocné zaměstnání , z práce hned chodil domů .

Výplaty mi odevzdával do koruny , peněz se bál , jako zakázaného ďábla . Jeho otrocká láska neochabovala . Naopak ochabovala moje snaha , převychovat ho v normálního člověka . Na jeho ponížené otrocké chování jsem si pomalu zvykala , mých protestů a zákazů ubývalo . I výčitky svědomí , že ho týrám a zneužívám , pomalu slábly - sloužil mi přece dobrovolné a jeho služby mi nakonec zpříjemňovaly život . Dá se říct , že jsem si ho oblíbila , asi jako svého zvláštního lidského , docela milého a věrného psíka .

Navíc tak šikovného a pracovitého , že obstaral veškerý úklid a chod domácnosti . Na mě zbylo jen psaní do novin a užívání si života .

I na večerní posezení na něm v ,, křesle " u televize jsem si brzy zvykla , jeho břicho bylo příjemně teplé a pružné . Rozkošné líně se na něm povalovat bylo opravdu požitkem . Když jsem popíjela , dovolila jsem mu , aby mě na sobě i jemně houpal , cítila jsem se báječné , jako na vlnách na moři . Mazlení se s mýma nohama a pedikúra mi byly rovněž příjemné . Musel při tom pod mou tíhou trpět , ale přestalo mi to vadit . Byla to jeho věc , chtěl to . Dlouho jsem mu to nevěřila - viděla jsem , že už po hodince měl obličej rudý námahou a těžce pode mnou lapal po dechu . Ale přesvědčil mě , že je při tom šťastný . Jako moderní žena bez předsudků jsem jeho masochismus akceptovala . Patrně ho to i pohlavně vzrušovalo . Musel vědět , že marně . Ale když po tom přesto toužil , byla to opět jeho věc , dobře mu tak .

Teprve po asi třech týdnech , až se nové poměry ,, usadily " , jsem si troufla pozvat na víkend tři moje přítelkyně , tedy naši lesbickou partu .

Mé milenky přijaly Jirku s nadšením . Jak jsem předpokládala , u otroka jim jeho mužství nevadilo naopak . Vydováděly se na něm , až jsem je musela mírnit . Jirkovu schopnost vypít litry dívčí moče obdivovaly . Někdy , když se opily , daly i průchod svým sadistickým choutkám . Seděly na něm , mučily ho pálením beznadějně stojícího přirození cigaretami , nechaly si lízat řitní otvory a prosit se o smilování . Ohromně se tím bavily a stydím se za to , že jsem tomu nedovedla zabránit . Měla jsem slabost pro velitelské typy dívek a chtěla jsem jim dopřát vzácné příležitosti se na pokorně trpícím muži vyřádit . S chutí a objevitelskou zvědavostí poznávaly co všechno Jirka snese .

Snesl všechno . I to téměř odnaučené kadění do nastavených úst , které je napadlo hned při spatření podivného záchodu . Opět jsem tomu nezabránila , částečné i kvůli vlastní opilosti . Ale po odchodu dívek jsem Jirkovi za to vyčinila . Bránil se . Měl prý za to , že se dívkám chlubím a předvádím jim jeho otrockou poslušnost Nechtěl mě zklamat . Přece jsem mu nařídila , že jim musí sloužit a poslouchat všechny jejich rozkazy . A mimo to se mu po dívčích výkalech už i stýskalo . Sama mu je nedopřávám , asi ho už nemám jako svého otroka ráda . A vzlykal při tom . Bylo mi ho líto . Opravdu to mohlo vypadat tak , jak to cítil .

Končilo to dojemnou scénou . Musela jsem si přiznat , že jsem cítila jistou žárlivost nad tím , že Jirka tak pokorně snášel rozmary mých milenek . Jeho pravou a jedinou Paní jsem byla přece já ! Ale přešlo mě to a Jirka mě dojal svou oddaností a věrností . Když jsme si to vysvětlovali , seděla jsem na něm v křesle a zbožné mi lízal chodidla . Slzela jsem dojetím a slíbila mu , že aspoň jednou týdně se zase bude smět nabaštit mých hoven , do syta . Štěstím se málem zbláznil . Cítila jsem , jak mi na chodidle vděčně dělá cucflek . Pod mým zadkem sebou škubal jeho horký ztopořený pyj , až náhle přestal . Jirkovo napjaté tělo se uvolnilo , nesmělé sténání otrockým blahem utichlo . Dopřála jsem mu to . Oba jsme byli šťastní .