Sestřenice

Tento příběh se nikdy nestal. Povídka byla napsána na motivy divokého snu. Po probuzení jsem se musel umýt. Některé scény bych chtěl zažít i v reálu, nicméně mentální blok v hlavě přetrvává.

Klíčová slova: bratranec a sestřenice, osudový sen, životní láska.

Kapitola 1. : Jak také může dopadnout oprava počítače
Jsem VŠ (inženýr) a pracuji jako programátor. Je mi 36 let, jsem stále svobodný a plnými doušky si užívám svého staromládeneckého života.

Zavolala mi sestřenice. Doma se jí prý něco pokazilo na počítači a Windows teď vůbec nezobrazují obsah USB flash disků. Sestřenice má sice vysokou školu, ale počítačům moc nerozumí. Ovládá svůj Excel a Word a to jí stačí - je ekonomka a její doménou je daňové poradenství. Již jsem si zvykl, že problémy s počítači v příbuzenstvu řeším já: ať je to sestřenice nebo teta, ať je to přeinstalace Windows nebo výměna rozbité DVD mechaniky.

"Obě moje USB klíčenky přestaly najednou fungovat - nemohu nikam přenášet data," lamentovala sestřenice " pomůžeš mi?"
"Jasně že ti to přijedu vyřešit," slíbil jsem " kdy se ti to hodí?"
"Co třeba v sobotu v sedm ráno, můžeš?" vystřelila sestřenice termín " do pozítří to snad vydržím."
"V sedm hodin je to sice na mě dost brzo (do práce jsem zvyklý chodit na devátou), ale co bych pro tebe neudělal. V sobotu v sedm jsem tam."

Bratranců mám víc, ale sestřenici jen jednu jedinou. Za měsíc jí bude třicet, ale stále je dost hezká. Navíc je velice inteligentní (však taky vystudovala vysokou školu) a přitom pracovitá, skromná a s příjemným vystupováním. Líbí se mi už roky. Ale je to sestřenice, takže jakékoliv hříšné myšlenky tvrdě potlačuji v mém mozku.

"To zas bude dnes pařák," měl jsem v sobotu jasno hned po probuzení. No ale co v srpnu taky čekat, že? Dneska mi bude stačit tričko a adidasky. Přesně v sedm jsem zaparkoval před strýcovou zemědělskou usedlostí. U branky jsem zazvonil.
"Ano. Kdo je to?" ozvala se sestřenice z komunikačního pípátka.
"Přijel jsem na ten počítač," odpověděl jsem.
"Dobře. Jsem tu sama, všichni odjeli kvůli sečení trávy na luka a vrátí se až k obědu. Jdi dál a zapni si ten počítač sám. Já jsem trochu zaspala, ještě se v koupelně upravím a přijdu tam."
Ozval se bzučák dálkového otvírání branky. Vešel jsem dovnitř a branku pečlivě zabouchl. Kdybych to neudělal, mohl by utéct pes. Ovšem Azor byl tentokrát uvázaný u boudy. Super - aspoň dnes mi nehrozí vyražení tašky s notebookem z ruky. Prošel jsem dvorem, otevřel dveře do předsíně a přezul se. Z koupelny bylo slyšet šumění vody. Šel jsem přímo do pokoje sestřenice a zapnul její počítač. Zatímco nabíhaly Windows, rozhlížel jsem se po pokoji. Tyhle dvě postele, umístěné na opačných stranách pokoje, tu bývaly už před dvaceti lety. Původně to býval dětský pokoj. Teď zde má sestřenice pracovnu a ložnici v jednom. Jedna postel je úhledně ustlaná, druhá je až ke stropu zarovnaná krabicemi s knihami. Pod nočním stolkem se válí nějaké její spodní prádlo.

Windows naběhly a já jsem začal zkoumat, zda mnou donesený USB flash disk funguje. Nefungoval. Windows se dožadují ovladače. Ale proč? Vždyť ovladač pro flash disky je v základní výbavě operačního systému. Otvírám ovládací panely. Chybí "mass storage driver". Jak je to možné? Že by nějaký virus? Nebo že by si to uživatelka omylem smazala sama? Musím se sestřenice zeptat, co s tím počítačem dělala. A jaktože tu ona ještě není?

Srazili jsme se ve dveřích. Měl jsem z toho šok. Ne z té srážky, ale z toho, jak byla oblečená. Takhle jsem jí ještě nikdy neviděl. Byla polonahá. Na sobě měla jen růžový froté župánek s krátkými rukávy. Na štíhlých pažích se jí ještě leskly kapky vody. Pod mírně rozhaleným župánkem byla vidět prsa včetně velkých dvorců s bradavkami. Župánek byl zapnutý pouze páskem v pase a končil již nad koleny. Dlouhé štíhlé nohy měla bosé, ale to na koberci nevadilo.

Tohle jsem od sestřenice nečekal. Téměř okamžitě mi penis v adidaskách ztvrdl.
"Líbím se ti?" zašvitořila sestřenice.
"Jó líbíš, ale ten USB ovladač ... ." Více jsem neřekl a nasucho jsem polknul.
Vypadalo to, že mi penis protrhne adidasky. Přistoupila ke mě, adidasky mi stáhla na půl žerdi a ukazováčkem pravé ruky se dotkla mého penisu. Už jsem si ho tři dny nevyhonil, takže jsem to nevydržel a vystříkl jsem. Tak tak uhnula a moje sperma znečistilo zrcadlo za ní.

V tu chvíly jako by se mi mozek zatemnil a já začal vidět jako v mlze. Zachichotala se a začala utíkat. Přestal jsem se ovládat. Bleskově jsem si natáhl adidasky na můj ochablý penis a začal jí pronásledovat.
"Tak tohle ti oplatím! Takhle mě udělat jediným dotekem!" křičel jsem. Ještě že strýcova zemědělská usedlost má od stavení sousedů solidní odstup. Snad to nikdo neslyšel.
"Co mi oplatíš? To udělání?" posmívala se mi sestřenice a utíkala přede mnou. Využívala toho, že místnosti nekončí nikde slepým ramenem a lze je procházet v kruhu dokola. Dohonil jsem jí po necelých dvou kolečkách, rukama jsem jí pevně obejmul pas a celou jsem jí mírně zvedl nad zem. Nebránila se.

Udýchanou sestřenici jsem dotáhl zpět do pokoje. Jednou rukou jsem jí stále držel v pase, druhou rukou jsem zpod jejího nočního stolku vytáhl dva páry silonových punčoch a poté si přitáhl psací stůl. Donutil jsem jí lehnout si břichem na stůl. Její nohy jsem roztáhl a každou z nich silonkami uvázal za kotník k jiné noze stolu. Podobně jsem na protilehlé straně stolu roztáhl její ruce a silonkami je přivázal za zápěstí. Neutahoval jsem uzly příliš silně. Nechtěl jsem jí nijak ublížit. Bál jsem se, aby jí silonky nezaškrtily na zápěstí nějakou žílu. Proto jsem je utahoval spíše méně než více. Silonková pouta byla tak volná, že kdyby se snažila, ruku by z nich vytáhla. Ale to by jí několik sekund trvalo, takže bych jí v pohodě znovu zpacifikoval. Během té honičky ztratila svůj župánek (nebo ho úmyslně odhodila), takže byla úplně nahá. Teď stála u stolu s roztaženýma nohama. Byla přehnutá v pase přes okraj stolu, její břicho i prsa spočívaly na stole. V téhle poloze měla zadeček vyzývavě vyšpulený.

"Co jsi to udělala? Teda, vím co jsi udělala, ale proč jsi to udělala? Vždyť je to incest!" řekl jsem co nejpotišeji.
"Incest to není! Nejsme bratr a sestra. S tímhle zákon problém nemá. No a jak jsem pozorovala tvoji reakci, tak se ti to docela líbilo. Nebraň se tomu!" odpověděla ještě trochu udýchaně.
"Tak proč si to udělala?" zopakoval jsem otázku: "řekneš mi to?"
"Řeknu. Ale něco za něco. Napřed budeš muset dodržet slovo."
"Jaké slovo? Co to plácáš?"
"No když jsi mě honil, tak jsi křičel, že mi to oplatíš. Takže chci, abys mi to udělání oplatil!"

Nevěřil jsem svým uším. Stále jsem byl jakoby v transu. Nějaká neznámá vnitřní síla mě nutila udělat to, co chtěla. Ale jak jí to mám oplatit, když po tom úžasném výstřiku na zrcadlo je můj penis úplně měkký? Sundal jsem si tričko i adidasky a vlezl pod stůl. Protože měla nohy roztažené, její kundička byla volně přístupná. Lehce jsem k ní přičichl. Voněla mi. Její poševní vchod zakrývala panenská blána. Neuvěřitelné. Moje sestřenice je ve třiceti ještě panna. Zatoužil jsem jsem její kundičku olíznout. Zachutnala mi - jako by to byla ananasová šťáva. Začal jsem jí jazykem dráždit klitoris. Vzdychla. Vzápětí jsem si všiml, že obě silonky, které držely její ruce, volně spadly na zem.

"Neznepokojuj se a pokračuj. Moc tě prosím," tichým hlasem řekla sestřenice. Zdálo se mi, jako bych slyšel šustění listů papíru. Nemýlil jsem se. Sestřenice totiž ze své pózy dosáhla na postel zarovnanou krabicemi s knihami. Jednu z knih vytáhla a začala číst pohádku. Dovtípil jsem se, že mi tím chce pomoci s hledáním jejích erotogenních zón. Líbal a lízal jsem její klitoris, malé i velké stydké pysky, vnitřní stranu stehen i podkolení jamky. Sestřenice vzdychala víc a víc, při čtení se uprostřed vět zadrhávala a hlas jí vzrušením přeskakoval. Byly i okamžiky, kdy nebyla schopná číst vůbec a jen sebou trhala v orgastických křečích. V tu chvíli už měla volné nejen ruce, ale i nohy, protože slabě uvázaná silonková pouta se sama uvolnila z jejích kotníků. Byla volná, přesto ale setrvávala téměř v té poloze, v jaké jsem jí uvázal, a dychtivě mi nastavovala svojí kundičku.

Nevím jak dlouho jsem jí obšťastňoval. Ztratil jsem pojem o čase. Když už jsem jazykem vůbec nemohl, opustila sestřenice svojí polohu a vlezla za mnou pod stůl na koberec. Něžně svýma rukama uchopila moje varlata. Začala mi penis kouřit a ten, dnes už podruhé, ztvrdl. V tu chvíli přerušila felaci a přitulila se ke mně. Naše ústa se spojila a naše pohlavní orgány též. Můj penis pronikl do její vagíny. Mírně vzlykla bolestí - právě jsem jí připravil o panenství. Začal jsem pomalu a citlivě přirážet. Orgasmu jsme dosáhli ve stejném okamžiku. Zkřížila nohy za mými stehny, čímž mi znemožnila penis vytáhnout, takže jsem jí pochvu vystříkal.

"Chtěla bych to s tebou dělat celý den, ale teď už musíme přestat. K obědu se naši vrátí," řekla sestřenice, vylezla zpod stolu a začala se oblékat.

"Řekneš mi konečně, proč si mě svedla?" zeptal jsem se jí při oblékání.
"Řeknu. Je mi už třicet a žádného přítele dosud nemám. Ucítila jsem tesklivé prázdno, když jsem si uvědomila, že mi ujíždí vlak. Buď mým přítelem ty, líbíš se mi."
Ztuhl jsem a vyhrkl: "Bereš doufám prášky? Myslím antikoncepci!"
"Ne, neberu. Proč taky. Všimnul jsis, že jsem panna? Vlastně teď už: byla jsem panna." Na malou chviličku se odmlčela, jako by mi dávala čas vše strávit. "Buďme milenci. Slibuji, že ti poskytnu sex kdykoliv si budeš přát. A kdybys půl světa obešel, věrnější ženu nenajdeš."

Mlčky jsme uklízeli nepořádek po naší divoké jízdě. Bylo nutné stůl vrátit zpět na místo, uklidit rozházené prádlo i knihy. A především setřít hadrem můj cákanec na zrcadle. Spolu nám to šlo uklízet celkem rychle.
Zasedl jsem k počítači. Celou dobu našeho řádění byl zapnutý. Obrátil jsem se na sestřenici: "Ještě před tvým příchodem z koupelny jsem stačil zjistit, že závada spočívá v odinstalovaném USB driveru. Nedělala si s tím něco?"
"Dělala. Prostě jsem ten driver smazala a pak ti zavolala. Abys přijel. No ale před smazáním jsem Windowsům přikázala udělat bod obnovení, takže to snadno opravíš," odpověděla.

Byl jsem zcela konsternován. Jednak její rafinovanou pastí, do které jsem spadl. Uvědomil jsem si, že ona mě fakt chce. A pak mě překvapily její počítačové znalosti. Dosud jsem nepředpokládal, že daňová poradkyně ví, co je to "mass storage driver", jak ho odinstalovat a jak jej zase do operačního systému lehce vrátit. V tomhle jsem sestřenici dost podcenil.

Byl jsem na odchodu. Nebudu čekat, až se její otec a bratr vrátí z luk k obědu. S jistým chvěním v hlase se mě zeptala: "Když z dnešního milostného vzplanutí otěhotním, vezmeš si mě za ženu?"
Zmohl jsem se na jediné slovo: "Vezmu."


Kapitola 2. : Výčitky svědomí
Celý zbytek soboty už do mě nic nebylo. Neustále jsem myslel na sestřenici, na její tělo i na to, co jsme spolu všechno dělali. A taky na to, zda neotěhotní, protože jsme to dělali úplně bez ochrany. A když otěhotní a budeme to muset říct rodičům, jak zareagují?

Jako by se moje vnitřní já rozdvojilo. Jedna jeho polovina křičela: "Co jsi to provedl?", zatímco druhá polovina oponovala "Ale vždyť právě po tomhle jsi deset let toužil, akorát jsi nikdy neměl odvahu udělat první krok."

Jedno šovinistické přísloví praví, že žena neví co chce, ale nedá pokoj, dokud to nedostane. A teď já, muž, jsem nevěděl co chci? Zastyděl jsem se sám před sebou. Chci jí! Před tím se mi sestřenice pouze hodně líbila, ale teď jsem byl zamilovaný až po uši.

Usilovně jsem pátral v paměti, při jakých příležitostech jsme se v posledních letech se sestřenicí vídali. Vzpomínal jsem, co mi tehdy říkala, jak byla oblečená a jak se vůči mě chovala. Zpětně jsem si začal uvědomovat, že neverbální signály ke mě vysílala už dost dlouho. My muži jsme k téhle formě komunikace tak neuvěřitelně hluší! Nevinná holčička si přece nemohla o sex říci přímo - to morálka v naší společnosti nedovoluje. Jak velkou odvahu asi musela v sobě najít, aby zinscenovala celé to divadlo? A riskovala jako Taťána z Puškinova románu Evžen Oněgin. Taťána napsala Oněginovi milostný dopis, ale ten jí opovrhl. O několik let později se opět setkali, a tentokrát to byl Oněgin, kdo se zamiloval. Ale Taťána už byla vdaná a zůstala věrná svému muži.

Byl jsem rád, že jsem ráno nezareagoval jako ten hlupák Oněgin. Naopak jsem pocítil lítost, že mě sestřenice nesvedla už před deseti lety. Ona mluvila o ujíždějícím vlaku, ale najednou jsem si uvědomil, že ten ujíždějící vlak se týká i mě.


Kapitola 3. : Další milování
V pondělí jsem sestřenici mobilem zavolal: "Neustále na tebe myslím. Chtěl bych být s tebou. Mohli bychom se někde sejít? Zajistil jsem diskrétní místo, kde nás nikdo známý neuvidí."
"Jak to, že mi voláš až takhle pozdě? Měl jsi mi zavolat už včera!" obořila se na mě. Ale pak jako vyměněným hlasem pokračovala: "Velmi ráda se s tebou setkám. Kdy a kde?"

Navečer jsme se sešli v bytě mého spoluhráče z šachového klubu, který byl tak laskav a na jednu noc nám byt půjčil. Hned za dveřmi jsme si padli do náruče a navzájem si vyznali lásku. Po romantické večeři (to byste nevěřili, jak obtížně se v dnešní moderní době shánějí po obchodech svíčky) jsme společně vlezli do sprchy. Už při svlékání před sprchou mi stál jako stožár. Sestřenice předváděla naprosto úžasný striptýz. Umývali jsme se navzájem. Uprostřed umývání vzala sestřenice můj ztopořený penis do úst. Byl jsem v sedmém nebi. Tentokrát sestřenice provedla felaci až do konce. Nastříkal jsem jí do pusinky a ona to všechno spolykala. Pak jsme si role vyměnili a zase já jsem poklekl k jejím nohám. Její kundička se doširoka rozevřela těsně před mým obličejem. Sestřenice byla zřejmě dost nadržená, protože její klitoris byl naběhnutý jako ořech. Její stydké pysky na mě vyzývavě trčely. Už nebyla panna, tentokrát jsem se jazykem zanořil hluboko do její jeskyňky. Přál jsem si mít jazyk ještě delší. Hledal jsem ve vagíně G-bod. Takový malý hrbolek a uzlíček nervů. Reakce sestřenice mi potvrdily, že jsem našel, co jsem hledal. Poté, co jsem jí jazykem způsobil orgasmus, držel jsem jí za nohy, aby při tom všem ve sprše neupadla.

Po náročné sprše jsme ulehli do postele. Ale rozhodně ne proto, abychom usnuli. Přitulil jsem se k ní zezadu. Vůně jejího těla způsobila, že už mi zase stál. Můj penis si našel cestu mezi jejíma nohama a navštívil její jeskyňku. Objal jsem jí a moje ruce spočinuly na jejích ňadrech. Bříšky prstů jsem hladil její prsní dvorce a bradavky a přitom jsem líbal její šíji a vlasy.

V této pozici jsme poklidně leželi na posteli. A zatímco jsem jí pod peřinou jemně laskal, společně jsme hleděli oknem na noční oblohu. Černou a přitom ozářenou tisíci hvězd. Na obloze se objevil záblesk.
"Viděla jsi? Padá hvězda, něco si přej!" řekl jsem sestřenici a políbil jí.
"Přeji si, abys mi v téhle poloze přivodil orgasmus," zachichotala se sestřenice.
Znovu jsem jí políbil a řekl: "Tvoje přání je mi rozkazem a s radostí jej vyplním. Ale dokázal bych si přát i jiné věci. Co třeba trvalou lásku, zdraví, klidný a spokojený život."
Sestřenice mě poučila: "Myslím, že se v přáních nemusíme moc omezovat. Dnes v noci mají Perseidy maximum. Takže můžeme mít každou hodinu přibližně 110 přání. Podívej!" Oblohu rozčísl další záblesk. Uvědomil jsem si, jak výjimečně chytrá je moje sestřenice a teď už i milenka. "Tak teď si tedy přeji pohodový společný život," řekl jsem polohlasně. Radiant Perseid (bod na obloze, ze kterého meteory zdánlivě vylétávají) jsme měli přímo před oknem. Objevil se další záblesk.
"A já si přeji hodně orgasmů. A teď abys mi to už konečně udělal, jak jsi před chvilkou slíbil. Celé roky jsem si to přes klitoris dělala sama, teď mi to, prosím, dělej ty. Je to daleko hezčí."

Nemohl jsem neposlechnout.


Kapitola 4. : Co si kdo nadrobí, to si také sní
Po třech týdnech od našeho prvního a nechráněného pohlavního styku (další pohlavní styky už byly samozřejmě s kondomem) mi sestřenice oznámila, že je těhotná. Přijal jsem to se smíšenými pocity. Na jednu stranu jsem sestřenici miloval, na druhou stranu ale bylo otázkou času, kdy si jejího zakulacujícího se bříška její rodiče všimnou a my budeme muset s pravdou ven. Interrupce nepřipadala v úvahu. Sestřenice je věřící, takže by umělý potrat považovala za vraždu. A pak - ona si to dítě přála.

A tak, když přišel čas a po třech měsících už bříško sestřenice začalo být pod těsnými šaty zřetelně vidět, odhodlali jsme se, že to tedy příbuzným sdělíme. Využili jsme k tomu strýcových narozenin, kde byli moji i její rodiče. Naši společní prarodiče - děda s babičkou - se tohoto oznámení již nedočkali.

Vešli jsme se sestřenicí do místnosti, kde hodovali ostatní příbuzní. Požádal jsem o klid: "My vám teď se sestřenicí chceme něco dost důležitého sdělit. Ale raději se napřed všichni posaďte, mohlo by to jinak s vámi seknout." Když se sál uklidnil a všichni kromě sestřenice a mě si sedli, pokračoval jsem:
"Tak se všichni dobře podívejte a řekněte, co je na ní divného?" pronesl jsem skoro obřadně a ukázal na sestřenici. Napřed neviděli nic. Začali to vidět, až když si sestřenice významně rukou přejela po bříšku a ukázala se jim z profilu. Nastal údiv.
Přiznal jsem se: "Tohle jsem sestřenici způsobil já. Ale nekamenujte mě, já si jí samozřejmě za ženu vezmu."
Údiv se proměnil v úžas a ten přerostl v chaos. Strýc se chystal mě inzultovat, ale sestřenice (i když jsem se jí o to neprosil, o třicet let staršího strýce bych hravě zmáknul) se postavila přede mě. Rukama kryla mojí hlavu a naopak si nekryla svoje bříško, takže toho strýc okamžitě nechal.
"Narodí se vám debil!" vykřikla moje matka.
"Doufám že ne, " začal jsem bagatelizovat námitku " v našem rodě se žádné dědičné nemoci jako duševní choroby, vrozená cukrovka, barvoslepost, koňská noha nebo hemofilie přece nevyskytují. Navíc stejné alely genů se nemusí sejít jen v sekvencích DNA kódujících náchylnost k nemocem, ale třeba - a v to doufám - i v případě talentu nebo dokonce inteligence. Se sestřenicí jsme oba vysokoškoláci. Jako příklad lidí, jejichž rodiče byli bratranec se sestřenicí, bych uvedl jména John Ruskin nebo Friedrich Schiller, jestli vám to něco říká. A svoji vlastní sestřenici si vzal Albert Einstein i Charles Darwin. Charles Darwin měl se svojí sestřenicí deset dětí a řada z nich se prosadila ve svých oborech - rozhodně žádní debilové. Pravda, tři děti Charlese Darwina zemřely již v dětském věku - no ale to bylo nedostatečnou lékařskou péčí 19. století."
"A jak k tomuto požehnanému stavu došlo?" zajímala se druhá teta.
Velice neochotně jsem začal odpovídat: "Přijel jsem k sestřenici opravovat počítač a ..."
"Mlč!" vykřikla rázně sestřenice a já si teprve teď všiml, že je v obličeji celá červená studem. Ruměnec na její tváři jí neskutečně slušel. "Tuhle ostudu nepřežiju!" křikla sestřenice a začala utíkat z místnosti ven. "Co jsi to říkala?" hlesl jsem a ihned se za ní rozběhl.

Než se příbuzní vzpamatovali, zamkli jsme se se sestřenicí v jejím pokojíku. Příbuzenstvo po chvíli odtáhlo od zamčených dveří s nepořízenou a já jsem pak v pokojíku sestřenici dvě hodiny uklidňoval.

Když jsme se poté společně vrátili do hodovního sálu, panoval tam celkem klid. Ženy mluvily o vnoučatech a již se po nás nikdo nesápal.

O měsíc později byla svatba.

--------------------------------------------------------------------------------

Ve snu to samozřejmě takhle úhledné nebylo. Bylo to značně zmatené a divoké. Nicméně nemám vůbec žádné pochybnosti, o čem se mi zdálo a jaké osoby ve snu vystupovali. Sen ale nekončil happy endem, vzbudil jsem se v okamžiku, když jsem dostával nakládačku od strýce - no ale díky tomu si ten sen pamatuji (vždy si pamatuji jen sny, kde se vzbudím v nejhorším - škrcen lupiči, pád do propasti, topení, vyhozen od zkoušky na VŠ, rvačka se strýcem, ...).

Líbilo? Nelíbilo? Ohodnoťte, prosím.