Konkurz

Je až zarážející, kolik žen touží po milování s větším, často až velmi velkým, počtem můžů. Ještě podivnější však je, kolik žen touží být aspoň na chvíli a naoko k sexu přinuceny.

S kámošem jsme nedávno narazili na internetu na článek o zajímavé soutěži. Nic nového pod sluncem, tři ženy soutěžily, která z nich zvládne za 24hodin víc můžů. Pořadatel zajistil sál a spoustu nadržených chlapů. Počty mužů, jež každá soutěžící měla šly do stovek. Když jsme pak seděli v hospodě u piva, přišla na to řeč a začali jsme rozebírat, jestli je to možné, co je na to potřeba, jak se to dělá ... a v neposlední řadě, jestli by šlo něco takového udělat u nás, na Kladně.

Zprvu hypotetické úvahy nabírali reálnější rámec s přibývajícími pivy a když jsem pronesl svůj názor jímž jsem tento text začal, bylo rozhodnuto. Zavzpomínali jsme jaké známe ženy a dívky, co nám kdy říkali o svých sexuálních fantaziích, jaká je u nich vůle ty fantazie uskutečnit. Celkem snadno jsme tak dali dohromady tři ženy, které by do toho šly jak se říká do roztrhání těla a udělaly vše pro to, aby vyhrály a další tři, které by to chtěly zkusit jen pro ten pocit, že tam leží na stole, nohy roztažené a před nimi stojí fronta chlapů nedočkavých do nich zastrčit své stojící čuráky.

Daleko větším problémem se ukázalo vybrat muže. Ne že by se nenašlo dost lidí ochotných to zkusit. I za předpokladu, že nasadíme náročné měřítko, abychom splnili požadavky žen, se najde nadšenců dostatek. Problém jsme viděli spíše v tom kolik jich připravit. Pokud budeme vycházet z pramenů z internetu, maximální potřebný počet mužů by mohl dosáhnout až 2500. Na druhou stranu, během 24hodin to snad každý zvládne aspoň dvakrát. Takže tisíc? Ale co když ty tři co to chtějí jen zkusit to přestane bavit po deseti číslech a ty další po padesáti. To by se dostalo sotva na čtvrtinu zůčastněných a pokud pojedou přes celou republiku, mohlo by je to dost rozladit.

Několik dní jsme to plánovali a nakonec se rozhodli sehnat tisícovku lidí, ale nic jim neslibovat. Pořadí se vylosuje a na koho nedojde řada, prostě má smůlu - ale aspoň byl při tom. Koneckonců, poplatek budeme vybírat jen minimální, aby se zaplatili náklady, tak co. Zjistili jsme si pronájem kulturáku, oťukli pár známých a diskusních skupin, jestli se opravdu dá tolik chlapů sehnat. Vše vypadalo reálně, až jednoduše.

Přistoupili jsme tedy k poslední fázi. Napsali jsme pár kámoškám z netu. Těm, co snili o spoustě chlapů najednou jsme napsali rovnou o co jde. Zrovna tak exhibicionistkám. Zbývali další dvě, které velmi vzrušovalo neznámo, ponížení až zneužití. Těm jsem napsal jen, že pro ně mám něco děsně vzrušujícího, co se jim určitě bude líbit. Nakonec jsme měli pět žen ve věku dvaceti až třiceti let, s celkem rozumným seznamem kriterií pro výběr mužů. Akce mohla začít.

Nadešel dlouho očekávaný den. Sobotní ráno, devět hodin. Ženy jsme dovnitř vzali zadním vchodem, každá měla vlastní šatnu. Pár kamarádů, kteří se k nám přidali zatím organizovali (a kasírovali) zástupy mužů u hlavního vchodu. V sále už bylo připraveno pět stolů, pod ubrusem měkká matrace. Scéna byla jasně osvětlena, opodál postával kameraman a od dveří na druhém konci se pomalu začínali trousit první odvážlivci.

Pár minut před desátou suveréně vstoupily první dívky. Byly úplně nahé, potřené olejem. Prošly se celým sálem, poškádlily pár mužů, lehly si na stůl a vyzývavě roztáhly nohy. Jedna z nich si ji začala honit a to už prvním nedočkavcům padaly kalhoty na zem, aby uvolnily jejich vzbouřené tvrdé ptáky. Zbylé dvě ženy zatím netušily oč jde. S Martinou jsem byl v šatně, přikázal jí se svléknout, potřel každičké místo jejího krásného těla olejem, vysvětlil jí, že jí čeká nezapomenutelný zážitek, že by určitě do smrti litovala, kdyby odmítla a že teď má poslední šanci to vzdát. Pokud teď vyjde se mnou ven, nahá, už nebude cesty zpět, musí se podvolit mé vůli a udělat vše, co jí přikážu. Cítil jsem, jak jí můj proslov vzrušil. Věděl jsem že si představuje, jak je ve vedlejší místnosti partička mých kamarádů a že ona jim bude posluhovat. Záměrně jsem jí při této myšlence nechal, aby byla o to překvapenější. Z hluboka dýchala vzrušením, její mušlička se leskla vlhkostí, pomalu přikývla a podala mi ruku. Vyšli jsme ven, na chodbu. Cítil jsem jak trochu znejistěla, když jsem zamířil ke dveřím do hlavního sálu, odkud byl slyšet tlumený šum jaký vydává velká skupina lidí. Otevřel jsem dveře a ona stuhla s pohledem na dav mužů, z nich už někteří byli nazí a rukou si pohrávali se svými trčícími klacky. Vydechla "Né!" a chtěla se mi vykroutit. Upřel jsem na ní přísný pohled a ona po chvíli povolila. Dovedl jsem jí k jejímu stolu, položil ji na něj. Stydlivě překřížila nohy a zašeptala "já se strašně stydím". Pohladil jsem jí po vlasech a zašeptal do ucha "neboj, nic to není, vydrž aspoň půl hodiny", popošel jsem vedle ní, tvrdě jí silou roztáhnul nohy a úplně jiným hlasem řekl "a nech ty nohy od sebe, ty čubko!". Kamarád se obdobným způsobem postaral o druhou subinku, takže gong zahajující akci zazněl dle plánu přesně v 10:00. U všech pěti stolů již stála fronta stojících čůráků a úderem gongu první řada vyrazila do akce.

Všechno klapalo jak na drátkách, jen jednou se vyskytl problém, když muž, který byl na řadě nevydržel nervový nápor a neudržel svého "kamaráda" v pozoru. Nenápadně jsme ho odvedli ze sálu a slíbili mu, že když se dá do pořádku, může to zkusit znovu. Ženy však fungovaly bezvadně a všechny si v tom evidentně libovaly. První hodina byla pryč a výkony byly zatím celkem vyrovnané. Po další půlhodince to však první žena vzdala, s celkem nevýrazným výsledkem šestnácti mužů. Kupodivu to nebyla žádná ze "subinek", ale naopak jedna z favoritek. Její fronta se rychle začlenila do zbývajících čtyř a zbývajícím soutěžícím odchod jedné sokyně dodal trochu elánu. Byly hned veselejší, živější, občas si některého muže pěkně vychutnaly, užily si pořádného orgasmu, měnily polohy. Bál jsem se ale, že to brzy zabalí další. Teď je kritická doba. První odpadla, takže pro další soutěžící je snažší skončit, protože už nebudou poslední. Na druhou stranu je jich tu stále hodně a první místo v nedohlednu. Přesto další žena, tentokrát Lenka, druhá "subinka" odpadla až po skoro pěti hodinách s už celkem pěkným výsledkem 71 mužů. Vlastně, jak jsem si vzápětí ověřil v papírech, s velkým náskokem vedla, měla v tu dobu o osm mužů více, než další soutěžící. Asi do toho dávala moc a už to nevydržela. Po vzoru první "odpadlice" si na sebe vzala jen tenký, průhledný župánek a ujala se role "rozehřívačky" - obcházela muže čekající ve frontě a svou dovednou pusinkou a jazykem je pořádně rozpalovala, aby byli připraveni do akce.

Jak jsem je pozoroval, říkal jsem si, jak asi dopadnou ostatní, když už tyhle dvě chodí trošku prkeně, drží nohy od sebe a úzkostlivě dbají na to, aby se nikdo nedotknul jejich mušličky. Trochu se mi jich sželelo a tak jsem jim zajistil křesílka, do kterých si sedly a mohly se rozehřívání věnovat v klidu.

Zbývající trojice vedla tvrdý boj. Začaly taktizovat, snažily se muže udělat co nejrychleji a s co nejmenší námahou. Zaznamenal jsem i nějakou skrytou komunikaci mezi soutěžícími a rozehřívačkami v tom smyslu, aby rozehřívaly až těsně do okamžiku kdy má muž nastoupit do akce a rozehřály ho skoro "až na doraz". Chvíli jsem váhal, jestli to nemám zarazit jako nesportovní jednání, ale pak jsem si řekl, že to může být zajímavé zpestření, dosáhneme lepších výsledků a stačí jen dohlédnout, aby takto "přehřátí" muži nevynechávali žádnou ze soutěžících.

Po dalších dvou hodinách odpadla další žena, symbolicky právě po dosažení rovné stovky "milenců" a já věděl, že teď jde do tuhého, teď teprve začíná souboj o prvenství. Ženy nejen že braly výhradně jen rozehřáté muže a snažily se je udělat opravdu rychle a bez námahy, ale navíc se začaly navzájem přesvědčovat, že je to teprve začíná bavit a že ta druhá vypadá unaveně a měla by to radši vzdát.

Trvalo to téměř další tři hodiny, když to zcela nečekaně jedna z nich vzdala. Jak už to na takovýchto maratonech bývá, vítězka ještě udělala symbolickou desítku chlapů, čímž dosáhla počtu 150 a pak skončila také, i když všechny ujišťovala, že by klidně pokračovala dál, ale když už vyhrála, nechce nás tu všechny zdržovat. Onou vítězkou byla Martina, má dlouholetá kamarádka, subinka. Právě ta Martina, která na začátku chtěla utéct a musel jsem jí přesvědčovat, aby zůstala aspoň půlhodinu. Po vyhlášení výsledků a předání cen jsem se jí v zákulisí ptal, jak to, že nakonec dosáhla tak úžasného výsledku. Odpověděla jen "přece jsem nemohla zklamat svého Pána" a dodala "díky za skvělý den".

Obecenstvo i soutěžící se rozešli a my s kámošema se pustili do úklidu. Trochu zvláštního úklidu, málokdy se člověku naskytne uklízet kulturák, kde se všude povalují použité prezervativy a na podle jsou louže spermatu. Právě pohled na haldy prezervativů nám vnuknul myšlenku příště se domluvit s nějakým sponzorem, nejlépe výrobcem prezervativů.