Osudná jízda

Vracela jsem se tenkrát vlakem z práce a vychutnávala si krásné letní odpoledne. Zatím co se horké sluneční paprsky opíraly do mé tváře, foukal otevřeným oknem příjemný větřík a já v duchu promýšlela odpolední program. Ve svých jednadvaceti letech jsem byla již rok vdaná a tak jsem se nevyhnula ani běžným ženským povinnostem. Navíc jsme spolu s mou starší sestrou chodili do autoškoly a já měla na programu svou pátou jízdu. Měly jsme vlastně jezdit se sestrou, ta však nečekaně musela odjet na služební cestu a tak mne požádala, ať ji omluvím a předám učiteli zalepený dopis.

Cestou z nádraží jsem v pohodě stihla nakoupit, přemáchnout doma pár hadříků a chvíli se na balkoně opalovat. Poté jsem se ochladila v příjemné sprše, oblékla krátkou sukni i slabou halenku a v půl šesté stála na smluveném místě. Chvíli jsem čekala a obracela v rukou sestřin tenký dopis. Bylo mi divné proč píše, když ji stejně omluvím já. Zvědavě jsem se na něj podívala proti slunci a měla jsem pocit, že začíná slovy „ Milý Víťo … “. Nejraději bych jej otevřela a podívala se, zda se nemýlím. O našem učiteli se totiž říkalo, že i ve svých pokročilých letech nechá jen málo kterou ženu bez povšimnutí. Sama jsem znala některé z těch, které údajně patřily na seznam jeho nespočetných milenek. Ke mně se dosud choval jako běžný, sympatický učitel a tak jsem to dosud brala jen jako prosté lidské řeči. Nyní mne však napadlo, zda na tom přece jen není něco pravdy a zda se mezi milenkami neocitla i moje sestra. Přiznávám, že mne ta myšlenka překvapila a vzbudila ve mně jakési zvláštní vzrušení. Brzy mne však z něj vyrušilo přijíždějící auto, které po pár vteřinách zastavilo u chodníku. Zatím, co si učitel přesedl na místo spolujezdce, omluvila jsem nepřítomnost své sestry, předala mu její dopis i svoji průkazku a připravila jsem se k jízdě.

Nejdříve jsme projížděli ulicemi, procvičovali křižovatky, parkování a běžnou jízdu městem. Docela se mi dařilo a tak jsem byla ráda, že jsem, kromě pár drobných připomínek, byla ušetřena břitké kritiky, kterou byl učitel znám. Jízda tak probíhala se zcela běžnou konverzací o silničním provozu, počasí i o mé práci. „Teď jeďte na Hamry“, dostala jsem pokyn a zamířila okreskou k blízkým kopcům. Blížil se sice podvečer, bylo však stále teplo, tak příjemné po odpoledním vedru. „Zajeďte ke kraji a zastavte“, přikázal učitel, „budeme nacvičovat rozjezd do kopce“. Tuto disciplínu jsem dosud příliš nezvládala a tak jsem znatelně znervózněla. Silnice zde sice byla rovná, byla však docela úzká a hlavně vedla do značně stoupajícího kopce. Skoro jsem měla pocit, že sedím v kabině startujícího letadla. Zastavila jsem tedy u krajnice, několikrát se nadechla a pak se pustila do díla. Měla jsem pocit, že spojka již začíná zabírat a auto se dá okamžitě do pohybu. „Nedala jste směrovku, zkuste to znovu“, zazněla učitelova slova. Při druhém pokusu jsem místo jedničky zařadila trojku a tak mi okamžitě chcípl motor. Bylo mi do breku a byla jsem značně nervózní. Nejraději bych ihned vystoupila z auta a domů utíkala po svých. To ale nešlo a já se pokusila zopakovat celou akci znovu. Byla jsem však tak nervózní, že mi řadící páka jakoby narážela do neexistujících překážek a mě se nedařilo ani správně zařadit rychlostní stupeň. Učitel mlčel a já se o rozjezd pokoušela znovu a znovu. I když to byla jen chvíle, připadala mi jako věčnost v které se zmenšuji a ztrácím. „Uklidni se Johanko“, prohlásil nečekaně učitel, který se na své sedačce natočil ke mně. Jeho levá ruka se ocitla na mém opěradle a pravou položil na řadící páku, kterou jsem svírala ve své roztřesené ruce. „To musíš klidně, pevně a s citem. Tak jako bys v ruce držela chlapa“. Přišlo to jako nečekaný záblesk. Byla jsem zcela zaskočena a zmatena. Poprvé mi tykal a oslovil mne jménem právě ve chvíli, kdy jsem si připadala jako největší, nejhorší a nepotřebný blbec. Tato slova jako by pro mne byla záchranným kruhem. Současně však připojil něco, co jsem dosud z úst cizího muže neslyšela. Po pravdě řečeno jsem však tuto část v dané chvíli, v důsledku dané situace, téměř nepostřehla a v zprvu ji nevěnovala žádnou pozornost. Stejně tak jako ruce, která teď spočívala na mojí. Pocítila jsem silné uklidnění a byla jsem mu za to vděčná.

Dopřál mi ještě chvíli času na uklidněnou a zatímco mi opakoval postup činností, které mám pro správné rozjetí udělat, začala jsem si uvědomovat teplo jeho dlaně i obsah jeho slov. V té chvíli uklidnění mne to nijak neznepokojilo, nijak jsem nereagovala a neučinila nic co by tuto chvíli zkrátilo. „Tak jeď Johanko“, prohlásil učitel po své instruktáži a svojí rukou mi pomohl správně zařadit. Teprve nyní mne pustil a já se na chvíli obouruč chytla volantu. Tak a jdu na to, řekla jsem si v duchu a zhluboka se nadechla. Avšak ejhle. Nestačila jsem odbrzdit, přidala málo plynu a stáli jsme zas. Bylo mi bídně a podívala jsem se na něj jak malé dítě, které prosí o odpuštění. „Teď to zkusíme spolu, uvidíš, že ti to půjde“, prohlásil ve chvíli, kdy jsem, celá se třesouc, znovu startovala.

Znovu svou dlaní přikryl mou ruku na řadící páce a poté s ní putoval i na ruční brzdu. Teprve ve chvíli, kdy jsem směřovala k volantu se naše ruce oddělily. „Teď pozor na plyn“ jsem zaslechla ve chvíli, kdy se automobil konečně odlepil z místa a jeho ruka klesla na mé koleno. Polilo mne horko. Na jedné straně jsem byla ráda, že opět jedeme, současně jsem však pochopila, že se děje něco pro mne zcela nového a nečekaného. Byla jsem zaskočena, neschopna shodit jeho ruku, či vyřknout odmí-tavá slova. Naopak jsem pocítila šimravé vzrušení, když ve chvílích, kdy bylo třeba přidat plyn, tlak jeho dlaně zesílil. Zatímco ve chvílích zpomalení mne jeho dlaň jen lehce hladila. Bylo to krásné a vzrušující. „Přibrzdi trochu“, řekl ve chvíli, když se přiblížila ostřejší levotočivá zatáčka a svůj pokyn doplnil tím, že pohnul mým kolenem na stranu brzdového pedálu. Před námi byla opět rovinka a tak přišel povel ke zrychlení, tentokrát signalizovaný pohybem kolena na druhou stranu. Jeho dlaň, která se mne dříve dotýkala pouze částí, mne však již přestávala dirigovat a spolu s jeho prsty, které již také spočinuly na mé kůži, mne začala hladit a vzrušovat. Byla jsem mladá a nezkušená, dosud jsem poznala pouze svého manžela a nyní mi cizí, mnohem starší muž s pověstí svůdníka, hladil nohu a vzbuzoval ve mně zvědavost i touhu prožít něco nové a dosud nepoznané. Nebránila jsem mu proto, když si mé koleno přitáhl ještě víc a jeho ruka se pomalu posunula hlouběji mezi mé rozevřené nohy a také o kousíček výš. Na chvíli svůj pohyb zastavil. Bylo to jako test, při kterém mi dává poslední možnost k odmítnutí. Jeho oči střídavě sledovaly silnici před námi a také moji tvář, prozrazující mé narůstající vzrušení. Mlčela jsem a jeho ruka se dala opět do pohybu. Bylo již pro mne nemožné se plně soustředit na řízení a stále častěji jsem svým zrakem pohlížela dolů a pohledem sledovala, kam až se svojí rukou dostal. Bylo to zbytečné, protože jeho hlazení mi v místech, kterých se právě dotknul, rozpalovalo kůži a nechávalo stopu na všech místech předešlých. Ucítila jsem také, jak se pohnul lem mojí sukně, pod který právě zajel konečky svých prstů.

„Zajeď k tamtomu statku, uděláme si přestávku“, přerušil dosavadní ticho pokynem, abych odbočila a polní cestou zajela k opuštěnému stavení na úpatí nedalekého kopce. Jakoby cítil jak se mi zrychlil dech a chtěl mne trochu zchladit, vzdálil svou ruku a zase se řádně posadil. Byla jsem opět zaskočena a vlastně i zklamána, že přerušil to, co mne vzrušovalo a začínalo se mi tak hodně líbit. Zatímco cosi hledal v palubní skříňce, dojela jsem k odbočce z cesty a pak až na dvůr dávno opuštěné usedlosti.

Cítila jsem jak se uvnitř celá chvěji. Otočila jsem klíčkem a vypnula motor. Když jsem se podívala na něj, byl zcela klidný a právě vystupoval z vozu. Pouze se ke mně otočil a s uklidňujícím úsměvem mne požádal, ať otevřu kufr. Zatáhla jsem tedy za potřebnou páčku a sáhla po zámku bezpečnostního pásu. Stačila jsem jej sotva přesmýknout přes levé rameno, když mi můj společník otevřel dveře a pohybem ruky nabídl pomoc při vystupování. Tušila jsem co nás čeká a moji mysl ovládl jakýsi zmatek. V té krátké chvíli, než jsem přijala jeho pomoc, prolétla mojí hlavou vzpomínka na sestru a její dopis, na mého manžela, na pověst učitele i na jména žen, o nichž jsem slyšela, že mu podlehly. Současně jsem cítila jakýsi pocit studu a zahanbení. Převážil však pocit vítězství nad sestrou, kterou jsem neměla příliš ráda, i nad těmi ženami, které se během posledních minut nevědomky staly mými sokyněmi.

Pocítila jsem také zvědavost a touhu odhalit, co vede ony ženy k tomu, že se mu rády poddávají. Asi to byla směs obojího, zvědavosti i pocitu vítězství, která mne přiměla k tomu, že jsem uchopila nabízenou ruku a vystoupila z auta. Zřejmě znal dobře tato místa i jejich intimní bezpečnost. Nezdržoval se proto zamykáním vozu a s pouhým konstatováním „půjdeme do zahrady“, mne vzal kolem pasu a vykročil k otvoru v polorozbořené ohradní zdi, který kdysi zřejmě představoval branku, oddělující hospodářskou část statku od okolní zeleni. Cítila jsem, jak mne jeho ruka opět hladí. Nyní však nejen po boku, ale v jednu chvíli i po mé hýždi. Znovu jsem byla vzrušená a rozpálená a jako jistou samozřejmost jsem přijala zjištění, že si během chůze na mém boku hraje se zipem. I když má sukně zdaleka nebyla volá, cítila jsem, jak zvolna posouvá jeho jezdce do dolní, rozepnuté polohy. Prošli jsme právě onou brankou, když jsem pocítila teplo jeho ruky na své kůži a poznala, že zip je na konci své dráhy. Do mé sukně se totiž vzniklým otvorem dostala skoro celá dlaň a pouze jeho palec zůstal na vnější straně látky. Jeho prsty se téměř nehnuly, pouze reagovaly na moje kroky a z nich vyplývající pohyb mých boků. Cítila jsem jak vodorovným směrem, možná jen na délku nehtů, pronikly do mých kalhotek. Teprve nyní učinil několik krouživých pohybů konečky svých prstů a já opět byla na pokraji blaha. Nebyla jsem již schopna vnímat, že svoje prsty mírně vysunul a jejich pohybem proti svému palci nečekaně rozepnul knoflík a zcela uvolnil mou sukni. Ta se uvolňovala s mými kroky a po pár metrech, po té co rukou pomohl jejímu vršku překonat nejširší místo mých boků, se svezla až k mým lýtkům. „Klidně ji tady nech, zůstaneme tady“, řekl, a rozložil deku na nízkou mez, která kdysi zřejmě ohraničo-vala statkářovo panství. Nechala jsem ji zcela spadnout a dvěma mírnými přešlapy ji překročila a nechala ležet za sebou. Nyní jsem před ním stála jen v letní halence, pod níž prosvítala bělavá podprsenka a v kalhotkách, pod nimiž se ještě před chvílí pohybovaly jeho prsty. Přistoupil ke mně a současně s tím, co mě sevřel ve svém náručí, se přisál k mým rtům a začal mne líbat. Byla jsem pro a opětovala jeho polibky stejnou měrou. Po krátké chvíli si začal sedat a rukou, kterou mne stále objímal, přiměl ke stejnému pohybu i mne. Při stálém objímání jsme se usadili na mez a pokračovali v předchozích polibcích. Byla jsem šťastná a s povděkem jsem uvítala okamžik, v němž omezil své objetí na jednu paži a druhou rukou mi začal pomalu rozepínat knoflíky nyní již nadbytečné halenky. Kdyby tak neučinil on, jistě bych si ji v nejbližší chvíli svlékla já sama. Být svlékána a sváděna však bylo mnohem vzrušivější a byla jsem mu za to v té chvíli navýsost vděčná. Povolil poslední knoflíček a halenka, jako pouhý kus hadru, visela na mých ramenou. Pohybem ruky po mém těle, při kterém jeho dlaň pohladila mé břicho, chvíli spočinula na mém prsu a poté se ocitla na mém rameni, začal halenku shrnovat z posledních míst, na nichž se na mém těle mohla zachytit. Obnažil moje rameno a já odevzdaně z rukávu vytáhla levou ruku. Stejná situace se udála i na pravé straně a tak jsem brzy vedle něj seděla a objímala ho pouze v kalhotkách a podprsence. Ruka, kterou ještě před chvílí svlékal mou halenku nyní spočinula na mých prsou a po krátkém hlazení přes látku podprsenky nyní zajela pod ní a uchopila můj vzrušený prs i bradavku, která jakoby chtěla prasknout touhou . Třel ji svým palcem a já, s pocitem dosud nepoznané míry vzrušení, jako bych přestávala vnímat okolní svět. Jeho ruka se však již přesunula na má záda a v krátké chvíli podprsenku zcela uvolnila. Ta nyní pouze visela na mých ramenou a zcela odkrývala moje prsa. Sklonil se k nim a dál je rozpaloval svým jazykem a svými rty. Uchopil do nich mou bradavku a sál ji jak hladové dítě, současně podprsenku uchopil, rukou ji ze mne stáhl a odhodil k opodál ležící sukni. Dál střídavě sál mé bradavky a postupně mne vedl k záklonu, při němž jsem se musela vzadu, za svými zády, opřít oběma rukama. Měla jsem pocit, že se země za mými zády mírně snižuje a mám co dělat, abych vahou vlastního těla i jeho, tak příjemného, tlaku úst na má prsa, nebyla zcela povalena na znak. Jeho tlak, ve chvíli, když se věnoval mým kalhotkám a stahoval je přes mé boky, má lýtka i konečky mých nohou, na chvíli polevil. Byla jsem nyní zcela nahá, přístupná všemu co se mělo stát v příštích chvílích.

Byla jsem situací tak fascinována, že jsem ani nevnímala jak se on sám svléká a na svůj penis navléká kondom. Pouze jsem odevzdaně na něj čekala a bylo mi v té chvíli vzrušení téměř lhostejné, co se mnou udělá a co se bude dít. Moje vzrušení, zvědavost a má touha zcela ovládly mé smysly a přehlušily zoufalé výkřiky mého svědomí, které se v mé mysli ozývaly ještě před chvílí. Nyní jsem byla bezmezně vzrušena a chtěla jsem jakkoli ukojit svou touhu, třebas i za cenu své první nevěry. V každé ze svých dlaní nyní již držel půlku mého, mírně zvednutého zadku, zatím co se jeho obličej nořil mezi má, touhou se dmoucí prsa. Vnímala jsem pouze jeho polibky a jeho jazyk, který mne takřka přiváděl na okraj šílenství. Byla jsem již zcela nedočkavá a těšila se na chvíli, kdy se mne zmocní a vnikne do hloubky mého těla. Chtěla jsem mu to dát najevo a proto jsem se nadzvedla ve svých bocích. Právě v té chvíli mne zatáhly jeho dlaně, dosud podpírající a hnětoucí mé půlky a posunuly mne o dvacet, či třicet centimetrů níž. Moje ruce mne již neudržely ve stabilním záklonu. Položila jsem se odevzdaně na záda a okamžitě poznala, že jsem byla vmanipulována do ideální polohy. Moje pánev nyní spočívala na nejvyšší hraně meze, má záda tak padala na jednu svažující se stranu a moje rozevřené nohy klesaly na stranu druhou. Nejvýše byl můj roztoužený, vzhůru směřující klín, čekající na nezbytné ukojení. Připadá mi to nyní směšné, v oné chvíli, když mé nohy směřovaly od vrcholku meze dolů, jsem si podvědomě vzpomněla, jak na mne v dětství pokřikovali „Johana, Johana s dlouhejma nohama“, vzpomněla jsem si i na to, jak si kamarádky na internátě ze mne dělávaly legraci a ve chvílích žertu prozpěvovaly „Johana, Johana s malejma kozama“. Bylo mi nyní zcela lhostejné, že nemám na svou výšku odpovídající kila, bylo mi také lhostejné, že by moje podprsenka byla pro leckterého muže malá. Byla jsem naopak šťastná, že mnou nepohrdl a ošoustá mne muž s pověstí sexuálního znalce. Byla jsem šťastná a byla jsem doslova nedočkavá. Proto jsem s pocitem naprostého odevzdání přivítala okamžik, ve kterém si klekl mezi mé nohy, ještě více je roztáhl a svým přirozením se opřel o můj poševní vchod. Nespravedlivě bych pomlouvala svého manžela, kdybych řekla, že je jeho penis malý. Ve srovnání s ním však ocas učitele, který se do mne začal tlačit, byl již nyní citelně větší. Mé dosavadní, pouhými náznaky vyprovokované vzrušení se zdálo malicherné proti tomu, co ve mne vyvolal jeho žalud, který se pouze pomalu dostával na okraj mojí pochvy. Takřka jsem šílela vzrušením, které narůstalo s každým jeho záchvěvem a přitlačením. Jistě si toho byl vědom a tak místo toho, aby mé nitro v této chvíli atakoval svými rozměry, jen nepatrně píchal do mého těla a mírným, krouživým tlakem se pokoušel o postupné vnoření. Již tato situace byla pro mne tak vzrušující, že jsem jakoby v hypnóze vůbec necítila bolest, kterou by mi velikost jeho přirození snad mohla způsobit. Pouze jsem s rostoucím vzrušením vnímala, jak se do mne s každičkou chvíli boří více a více. Měla jsem pocit, že mne roztrhne, součastně jsem však cítila touhu, aby mne roztáhl ještě víc. Dosáhl však maximální hloubky a naše ochlupené klíny se na krátkou chvíli dotkly v tom nejtěsnějším doteku. Jeho tlak brzy povolil a posléze přešel ve střídavý pohyb, při kterém jsem chvílemi měla dojem, že jeho přirození zcela zaplňuje mé nitro, zatímco ve chvílích, když ho ze mne téměř vytáhl, jsem se cítila nekonečně prázdná. Ve srovnání s manželem, který byl přesvědčen, že ženy více vzrušuje rychlost pohybů a četnost jejich píchanců a proto byl při souloži čilý, hýbal se můj milenec jen velmi pomalu a tím mi umožnil do krajnosti vychutnat jeho velikost. Bylo to krásné a vzrušující a přece se do mé mysli opět ozýval, jakoby ústy našeptávače, hlas mého svědomí. Několikrát mne ve chvílích blížícího se orgasmu jakoby strhnul zpátky a prodloužil tak opět délku naší soulože. Nevím, zda tím byl partner zaskočen a nebo již dříve zažil i ochladnutí vdaných žen, kterým v té chvíli svým údem masíroval vnitřek pohlaví. Nedával však na sobě nic znát a jen se pravidelným pohybem projížděl v mé pochvě, nyní již zcela přizpůsobené jeho rozměrům. Jen krátce, před svým orgasmem, zrychlil svůj pohyb a potom svým spermatem naplnil špičku kondomu. Ještě jsem nebyla a tak mne otočil na břicho a znovu se do mne zabořil.

Opět jsem svým tělem kopírovala jakoby pro soulož ideální mez. Pocit rozkoše již ale zcela pominul a uvolnil místo mému studu i výčitkám mého svědomí. Vše hezké bylo pryč a já si připadala jako matrace, po níž se válí cizí chlap. Cítila jsem se bídně a najednou mi z toho bylo do pláče. Ještě jsem držela a nechávala mu k dispozici své tělo, v mých očích se ale objevily první slzy a mými rameny zaškubly první záchvěvy vzlyků. Byla jsem k němu otočena zády a tak to zřejmě nepostřehl, nebo to považoval za nárůst mého vzrušení a předzvěst příchozího orgasmu. Svůj omyl pochopil teprve ve chvíli, kdy jsem to již nemohla vydržet, vzepřela se na svých rukou a otočila k němu svou zaslzenou tvář. Ihned mne uvolnil a snažil se být ke mně něžný a milý. V té chvíli jsem však o to nestála a tak jsem se beze slova oblékla, osušila oči i tvář a vydala se zpátky k autu. Po tvářích mi opět stékaly pramínky slz a v uších zněla nikým nevyřčená slova „Johano, ty sprostá Johano“. Nasedla jsem na místo spolujezdce a čekala, než se oblékl, uložil deku do kufru a usedl vedle mne. Vraceli jsme se bez slova. Také ve chvíli, kdy zastavil před naším domem a já vystupovala z vozu, jsme si nevyměnili ani pozdrav. Auto se nehýbalo z místa a já se po několika krocích pouze ohlédla. Seděl tam, ve svých rukách svíral volant a díval se za mnou. Naše pohledy, obsahující oboustranné napětí, se na chvíli setkaly. „Co si teď o mně myslí“, blesklo mi hlavou. Jeho zamyšlený pohled mi to neprozradil a já se otočila a odešla domů. Sotva jsem zamkla dveře bytu, znovu jsem začala bulet jak malá holka. Byla jsem ráda, že je manžel na odpolední a až se vrátí, budu již jako obvykle v posteli a zítra již na mě doufám nic nepozná. Většinou chodívám spát kolem deváté a on mne jenom málo kdy, po návratu z práce, budí, abychom se touto dobou milovali. Vlastně má zítra ještě jednu odpolední a tak se, pokud se ráno nevzbudí, znovu neuvidíme. Mám tedy také zítřek na to, abych se dala dohromady a nedala na sobě nic znát. S touto myšlenkou, která mi poskytla alespoň trochu úlevy, jsem vlezla do vany ve snaze smýt ze svého těla stopy nevěry. Koupala jsem se neobvykle dlouho a pak se rovnou oblékla k spánku. Ještě stále mi bylo bídně a tak jsem proti svému zvyku vypila dvě velké dávky nevychlazené vodky. Možná to bylo právě tím alkoholem, že pocit zahanbení v mé mysli počínal slábnout a já si ve svých myšlenkách opět vybavila i chvíle, kdy jsem dnes byla tak vzrušená, že bych za pořádnou soulož obětovala cokoli.

Ukázka povídky z nově připravované knihy, prosíme o zaslání vašich názorů a ohlasů na autorův email A.Frei@seznam.cz.