Devátá vlna

Párkrát se stalo, že jsem se vracel z noční a nemohl se dostat do bytu. Nebylo to však proto, že by zde byla Johanka, zamčená se svým milencem. Nemohla si prostě zvyknout, že místo kliky, máme na vnější straně dveří kouli a ráno ve spěchu zabouchla klíče v zámku. Nijak jsem nemohl otevřít. A volat hned kvůli tomu zámečníka? Byla to ošemetná situace a mně nezbývalo nic jiného, než přejít na protilehlou část patra a zazvonit u sousedů, co měli balkon vedle nás. No a pak, pokud byl někdo doma, jsem s očima, slepenýma ospalostí, přelézal balkónová zábradlí a lezl domů pootevřeným oknem. Vlastně mi u sousedů otvírala jen sousedka, která, ač byla velice mladá, měla něco s očima a ze zdravotních důvodů nebyla nikde zaměstnaná.

Tentokrát to však bylo naopak. Již jsem byl doma, vylezl z teplé vany a udělal si svou ranní voňavou kávu. Je to zvláštní. Lidé říkají, že by po hrnku kávy neusnuli. Na mne tak ale tato tekutina nepůsobí a mám ji jako jakousi lahůdku, kterou si dopřeji než jdu spát. Najednou někdo zazvonil a tak jsem otevřel dveře. Za nimi stála sousedka, která mne obvykle pouštěla na balkon. Dneska, zatímco připravovala za dveře odpadkový koš, si zabouchla ona a přišla proto s prosbou, abych dnes lezl opačným směrem a pustil ji tak k ní domů. Bylo to jednoduché. Hodil jsem na sebe košili a kalhoty, dal si ještě jeden hlt kávy a už jsem přehazoval nohu přes zábradlí. Netrvalo to tedy možná ani pět minut a já již pouštěl z chodby do bytu jeho paní. Chtěl jsem hned jít, aby mi káva nevychladla. Zadržela mne však, že pokud od ní nechci kafe, tak ať si před spaním s ní ťuknu troškou whisky. To bylo něco jiného. Hodil jsem proto zpátečku a posadil se do pohodlného křesla. Teprve teď jsem si ji pořádně prohlédl a zjistil, že krátce před tím zřejmě vstala a jenom stačila přes sebe přehodit krátký župan. Pod ním jí nepřečuhoval žádný kus látky. Proto mi blesklo hlavou, jestli má tak krátkou košilku a nebo je pod ním zcela nahá. Docela si mne ta myšlenka získala a já si pomyslel, že by nebylo vůbec od věci, kdyby mi před spaním předvedla hezkou ukolébavku.

Nalila do malých skleniček pití a jednu z nich mi podala. „Normálně tvrdé nepiji.“ „Dneska jste mne však vysvobodil a tak udělám výjimku.“ Věřil jsem, že mluví pravdu. Docela se mi to hodilo. Whisky, které je v našich končinách svátečním zbožím mám rád. A navíc se naskytla příležitost, abychom utužili sousedské vztahy. „To nestálo za řeč.“ „Vy sama jste občas moje záchrana a vidíte, ještě jsem vás na nic nepozval.“ „Vidíte jaká jsem ostuda, to budu muset brzy napravit.“ Snažil jsem se kout železo, dokud bylo žhavé. „Co by jste řekla tomu, kdyby náš první přípitek byl také na tykání?.“ „Jsem pro a říkají mi Vlasta.“ „A mně zas Béďa.“, dokončil jsem naše představování ve chvíli, kdy jsem se zvedal z křesla, abych si s ní mohl přiťuknout. Zaznělo cinknutí skla a já jsem pokračoval slovy „A ještě pusu.“ Ani jsem nečekal co odpoví, vzal jsem ji volnou rukou kolem krku a lehce spojil naše rty. V té chvíli jsem zahlédl její víčka, která ve chvíli polibku překryla šilhající oči. V té chvíli se její šíje zcela nepatrně zachvěla. Uvědomil jsem si, že jsem ji probudil a teď se snaží potlačit své nečekané vzrušení. Oba dva jsme se již napili a teď jsme proti sobě stáli tváří v tvář. Měl jsem chuť ji obejmout a znovu políbit. Zdálo se mi to však až příliš rychlé. A tak jsem se posadil. Možná si v této chvíli myslela, že už je po všem a svoje vzrušení utlumí. „Nebudeme přeci jen stát.“ Zatím, co jsem se předklonil a uchopil její ruku, jsem ji vybídl ať se posadí. „Pojď, posaď se ke mně.“ Bylo nám oběma jasné, že vedle mne se nevejde. I proto ji moje ruka vedla tak, aby se, bokem ke mně, posadila na můj klín. Učinila tak váhavě, jakoby se mně bála. Já jsem však věděl, že jenom marně zápasí a bojuje sama se sebou. „Víš dobře co děláš?“ Zeptala se mě ve chvíli když dopila a skleničku odložila na stůl. „Nevím.“ „Chci ale dělat příjemné věci a jsem si jist, že se mi to s tebou podaří.“ „A co tvá žena?“ „A co tvůj muž?“ Vůči Johance jsem si neměl co vyčítat a jak to měla doma ona, to Bůh ví. Vlastně jsem v té době spal občas i s Martou. To ale nebyla láska. To byl z mé strany jenom sex. „Řekl bych, že jsou teď právě mimo hru.“ „Záleží na tobě co dál.“ Nečekal jsem co odpoví a zatáhl za zavázaný pásek županu. Mlčela, když jsem znovu popotáhl a zcela uvolnil mašličku. Stejně tak nehlesla, když jsem jí odhrnul župan a obnažil průsvitnou noční košili. Viděl jsem, jak vzrušeně dýchala a jak se jí při tom pohybují prsa. Na slabé látce se zcela zřetelně rýsovaly zduřelé bradavky, obklopené zřetelnými, výraznými dvorci. Vzal jsem tu nádheru do dlaně a mírným pozvednutím jsem ji potěžkal. Pohladil jsem ji pod jejím převisem a pak se vrátil až na samý hrot. Viděl jsem zřetelně, že se jí to líbí. Přivírá oči a její rty se chvějí ve zcela zvláštním úsměvu. Položila si hlavu na mé rameno a já jsem cítil její vlasy, příjemně vonící šamponem. Látka na jejich prsou mi najednou překážela. Proto jsem položil ruku na její nohu a vsunul pod noční košili. Velice pomalu, jako by byla hlemýžď, jsem ji pak, po vnější straně těla, posouval stále výš.

Na chvíli jsem se zastavil na jejím boku a pohladil ji po kyčli. Potom jsem svým pohybem kopíroval zlom jejího sedícího těla, pak stoupal dál a zastavil se až téměř v jejím podpaží. Stačilo nyní, abych svou ruku trošku přiblížil. Znovu jsem držel její prs a měl ho ve své rozevřené hrsti. Ve chvílích, kdy jsem na tato místa putoval, shrnovala moje stoupající ruka její košilku a postupně odkrývala její klín. Teď jsem ho viděl v plné kráse, jak se krčil a schovával mezi jejími, v sedu jen mírně rozevřenými stehny. Byl hezky chundelatý a rozčepýřený, jako naježené koťátko. Byl ale kupodivu tmavý, tak kontrastně ve srovnání s blonďatou barvou jejích vlasů. Teprve teď mi tedy došlo, že není pravá blondýna a já se díky přelivu jen mýlil. Bylo to fuk. O to víc vynikal její černý kopeček, který mě doslova pobízel, abych ho pohladil, abych si na něj šáh. To jen tak pro začátek, to se ví. Udělal jsem to a zas jsem ucítil, jak se zachvěla rozkoší. Jen malou chvilku, snad aby se neřeklo, zůstala sedět tak jak byla. Stačilo jí však kočičku pohladit a již mi sama dělala cestu a dávala kolena hezky na stranu. Líbala moji tvář, skloněnou tak, abych jí viděl do klína. V krátké chvíli jsem ucítil, jak mne svým jazykem šimrá na ušním boltci a pak i vevnitř, v jeho středu. Krásně to šimralo a já si říkal, že to s jazykem umí. Už jsem se těšil, kde všude mi to ukáže. Ruce jsem ale pohov nedal a hnětl ten její bochánek, jakoby byl z těsta a já ho musel řádně propracovat. Cítil jsem v jedněch místech jakýsi roztomilý výstupek, který se, jakoby byl z gumy, pod mými prsty ohýbal a jen co jsem povolil, se zase zvedal zpět. Zatím, co jsem si s ním tak hrál, začala mi rozepínat košili a pak ji, tahem za látku na břiše, soukat z mých kalhot. Teď už jsem na nic nečekal. Pustil jsem její klín a strčil ruku pod její kolena. Druhou, co jsem měl celou dobu za jejími zády, jsem jenom zasunul do jejího podpaží. „Tak co, kam tě mám odnést a do které postele si tě mám položit?“. Byla to řečnická otázka. Už jsem ji nesl k dveřím ložnice a moment počkal, než stiskla jejich kliku. Pak jsem je nohou otevřel a zamířil k té nejbližší posteli. Hned jsem ji nepoložil. Nechal jsem ji spočinout na nohou a dvěma pohyby jí svlékl župan i noční košili. Pak jsem do ní v žertu strčil a díval se, jak se kácí na záda. Povalila se do postele, smála se, a při tom sledovala, jak se svlékám do naha. Nerad šoustání přerušuji a tak jsem se zeptal, zda by nebylo lepší, abych si zašel domů pro kondom. Nebylo ale potřeba, protože v sobě měla DANU, to běžné nitroděložní tělísko. Byl jsem docela rád. Zaprvé nebylo třeba ztrácet čas, za druhé nemám prezervativy rád a dávám za pravdu jednomu rčení. Jak říkával v práci starý Klement : „Šoustat s prezervativem je to stejné, jako když se líže med přes sklo.“ Už jsem byl připraven. Také můj kluk, který stál ve vzorném pozoru, jakoby čekal, až mu dám povel k útoku. Zatím jsem ale nespěchal. Z výšky své postavy jsem znovu pohlédl na její klín a hned ho nahlas pochválil. „No, abych řekl pravdu, tak ji máš moc hezkou.“ „Nedá se nic dělat, musím si ji pořádně prohlédnout.“ Nestačila se ani ozvat.

Už jsem klečel u postele mezi jejíma roztaženýma nohama a měl jsem její zarostlý kopeček přímo před nosem. Vypadalo to, jako bych si k němu chtěl čuchnout. Nechtěl jsem. Jen jsem ji párkrát nosem pošimral ten výstupek, který mi připadal, jakoby na mně chtěla tam dole vypláznout jazyk. Místo ní jsem ale vyplázl jazyk já a jedním tahem jsem ji po celé délce prolízl. Znovu se zachvěla a z jejich úst se vydraly souhlasné vzdechy. Pracoval jsem poctivě a tak se za krátkou chvíli pod ní postel jen klepala. Vlasta se celá třásla, po malé chvíli se vlnila, jakoby chtěla tančit v ležící pozici. Pak sebou začala mrskat, jako by měla padoucnici. Sténala při tom a, ač mi to bylo divné, tekly jí slzy štěstí po tváři. „Pojď už, prosím tě už pojď.“, zaprosila ve chvíli, kdy přečkala první vlnu orgasmu a neomylně cítila, že přijdou vlny další. Sotva jsem se stihl narovnat a již sebou mrskla a zaujala, uprostřed postele, ženskou pozici k milování. Na nic jsem nečekal a byl jsem hned na ní. Oba jsme byli rozparádění do krajnosti a tak se do ní můj kluk ponořil, jako by právě do ní odnepaměti patřil. Bylo to nádherné a její orgasmy na ní útočily jak vlna za vlnou. Teď už se nezmítala, jen unaveně, se zavřenýma očima, otáčela hlavou za strany na stranu, kousala se do svých rtů a s rukama, rozhozenýma do šíře, zarývala každičký nehet do bílého prostěradla. Říká se, že devátá vlna bývá osudná. Já vím, že je to jenom náhoda. Když se ta devátá přes ni přelila, strhla i mně a můj gejzír vytryskl do jejího lůna. Její hlava se už jen kolébala a Vlasta namáhavě dýchala. „Prosím tě přestaň, nebo mě zničíš.“ „Už nemůžu, už dost.“ Já sám jsem již byl unavený. Proto jsem se do ní ještě párkrát, jakoby na rozloučenou, ponořil a pak ,její prosbě s radostí vyhověl. Překulil jsem se vedle ní a také vychutnával krásu okamžiku. Leželi jsme zcela mlčky a uvnitř svých těl vnímali, jak postupně doznívají poslední záchvěvy milostného vzrušení. „Já vím, že co teď řeknu je hloupé.“, přerušila mlčení sousedka. „Něco takového jsem se svým mužem neprožila.“ „Vždycky je v posteli dobrý.“ „Něco takového však neumí.“ Byla to pro mne pochvala a já se v té chvíli cítil stejně, jak bych se asi cítil, kdybych byl olympijský šampión. Pochválil jsem ji také, i když si to vlastně jen odležela na zádech a nebýt oněch projevů bezmezného vzrušení, mohl jsem mít strach, že si svá záda otlačí. Bylo již dávno poledne, když jsem odcházel a konečně zalezl do své postele.


Ukázka povídky z nově připravované knihy, prosíme o zaslání vašich názorů a ohlasů na autorův email A.Frei@seznam.cz.