Manžel v zámoří

„Co je v domě, není pro mě.“ Tak zní jedno známé přísloví. Já jsem se jím ale nijak neřídil a kromě Markétky, která bydlela o tři patra výš, jsem byl zdrojem sexuálního uspokojení i pro Vlastu, sousedku, která bydlela na našem patře, přímo vedle nás. Navzájem o sobě nevěděly a tak šlo vše zatím dobře, jako po másle. O tom, že mě Johanka podvádí, obě dvě věděly dřív než já. Proto jim ani jedné nevadilo, že jsem jí s nimi nevěrný. Možná, že tomu občas bylo i naopak a ve chvíli, když jsme jen leželi po naplněném sexu, cítily jakési vnitřní uspokojení a pocit ženské hrdosti, že nad ní před malou chvílí zvítězily.

Jednou odpoledne jsem šel domů a ve vestibulu potkal Milušku. Byla to známá, kterou jsem poznal ještě před svatbou a párkrát, když jsem se vracel od Johanky, jsem ji svezl na motorce až k jejich domu do sousední vesnice. Tak jsme se vlastně poznali. Jednou mě stopla a já ji svezl. Kromě těch zřídkavých jízd mezi námi nic nebylo. Ne, že by se mi nelíbila. Ne, že bych jí v očích neviděl, že má o mně zájem. Já však měl svoji Johanku a ta pro mne tenkrát byla vším. Teď jsme se s Miluškou po letech potkali znovu. Dozvěděl jsem se, že se vdala a před čtvrt rokem se nastěhovala do našeho domu a bydlí zcela nahoře, až ve třináctém patře. I když jí zase koukali rozverní čerti z očí, byla nějaká zamlklá. Nevystoupil jsem proto z výtahu, když zastavil v mém patře a jen jsem řekl, že ji vyprovodím. Svezu se až nahoru a pak se zase vrátím. Po chvíli jsem se proto dozvěděl, že vlastně v bytě bydlí sama. Ne, že by se s manželem rozešli a nebo byli rozvedení. Manžel však krátce po svatbě odjel do států a teďka se jako stevard plaví po Mississippi.

Asi to bude znít blbě. Hnedka mě ale napadlo, zda jí už někdo oprašuje a nebo je to má další šance. Bylo však na ní vidět, že se cítí sama a je ráda, že jsme se potkali. Zamlklost rychle zmizela a zas to byla ta štěbetající kamarádka. Pozorně jsem si ji prohlížel a zjistil, že se vůbec nezměnila. Byla vlastně jak malé děvčátko, které má boky dospělé ženy. Byla mi vysoká sotva po ramena a stále měla drobnou postavu. Ani prsa jí od té doby nenarostla a vlastně vypadala jako dvě kůzlátka, která si hrají na schovávanou. Bylo jí vidět do výstřihu a bylo proto možné si tuto skutečnost ověřit. Měla je ve výběhu, nespoutané košíčkem podprsenky, a neschované pod kouskem zbytečně škrtící látky. V duchu jsem hádal, že jsou zřejmě tvrdá a prohlížel si každý jejich hrot. Dívala se mi do tváře. Musela tedy vidět, kam se jí vlastně koukám. Když jsem jí pohlédl do očí, jenom se šibalsky usmála a sotva znatelně naklonila svou hlavu k rameni. Jakoby se mne v té chvíli ptala „Tak co jim říkáš, líbí se ti?“. I když vlastně nic nevyslovila, její otázka byla v tom výtahu s námi a vznášela se kdesi ve vzduchu. „ Jsi hezká Miluško, líbíš se mi.“. Řekl jsem polohlasně a sklonil se k jejímu uchu. Kousíček od něj jsem se zastavil a velmi tiše zašeptal. „Já tě chci Miluško líbat. Líbat tvá ouška, čelo a oči, tvůj nos i tvoje ústa.“ Pokaždé jsem se na chvíli odmlčel a svými rty se dotkl toho místa, o kterém jsem před tím hovořil. Když jsem se dotkl jejích rtů a dlouze jsem ji políbil, vzal jsem ji oběma rukama v podpaží a celou ji zvedl do své výše. Stál jsem teď rovně a nemusel se ohýbat, když jsme si spolu navzájem v ústech hráli svými jazyky. Pevně mě chytila kolem krku a zatím, co se má pravačka stěhovala pod její zadek, aby jí udělala sedátko, omotala nohy kolem mých boků a pak je sevřela jako do kleští. Bylo mi jasné, že už je má a těšil se docela zvědavě, jaké to s ní, při jejím vzrůstu, vlastně bude. Její ruce i nohy mne svíraly a také při líbání zcela přebrala iniciativu. Jestli jsem se před chvílí bláhově domníval, že bude pasivní a já ji učiním mojí, bylo tomu teď zcela naopak. To ona si mě přivlastnila a teď si se mnou hrála, jako bych byl její velký plyšový medvídek. „Dneska jsi jen můj a nikomu tě nepůjčím.“ Říkala to, jako by nevěděla, že chtě nechtě, budu muset jít večer domů. Vtom výtah zpomalil, pak sebou škubnul a zastavil v posledním, třináctém patře. „Já se tě nepustím, ty bys mi ujel.“, řekla Miluška a hned pokračovala, „Odnes mne domů. Sousedi jsou teď ve městě a tak nás nikdo neuvidí.“.

Ani nečekala co odpovím a už jednou rukou otvírala dveře. Neodporoval jsem a poslušně zamířil k jejímu bytu. Ani nevím, odkud vylovila klíč, který mi strčila do levé ruky, abych odemkl. Zatím, co jsem se o to snažil, začala si všímat knoflíků mé košile a na místa, která odkryla, mne začala něžně líbat. Bylo to svůdné. Už vůbec nepřipomínala to děvčátko, naopak zcela suverénně dokazovala, že je už, nějaký ten pátek, zralou a zkušenou ženou. To nakonec potvrdila i za dveřmi, sotva jsme vešli do bytu a zavřeli je za sebou. Nechala košili košilí a vrátila se k polibkům, které však, na rozdíl od těch předešlých, byly nabity neskrývanou vášní. Po chvíli přestala a se slovy „Tak už mě pusť, ať na tebe líp můžu, uvolnila sevření svých nohou a spustila je směrem k zemi. I když byla malinká, padesát kilo asi měla a znáte to, taková váha se pronese. Rád jsem ji proto postavil na zem, abych si rychle odpočinul. „Pojď do pokoje, nejdřív si na naše setkání připijeme.“ Cupitala přede mnou a zamířila rovnou k baru, stylizovaného do podoby velkého, starodávného globusu. Odklopila jednu z polokoulí a vytáhla láhev silného bourbonu odněkud z Kentucky. Nikde jsem ho v obchodech neviděl a tak jsem si řekl, že ho asi dovezl její manžel, když byl naposled doma na dovolené. Teď se mi hodilo, že byl daleko a tak jsem tu myšlenku hezky potichu nechal odeznít. Ještě jsme pili, když přes hlavu přetáhla bavlněné tričko a v plné kráse vystavila kůzlátka, která jsem před tím šmíroval v jejím výstřihu. Měla je nádherně špičaté a jejich malé rozměry jim kupodivu dodávaly krásu. Byly jako dva malé, sopečné kužele, mající místo kráterů dva krásně hnědavé dvorce. V centrálních oblastech dvorců se pak, jako dva kameny, vzniklé ze ztuhnuté lávy, vyzývavě tyčily její svůdné bradavky. Ani nevím, jak mne to napadlo, možná jsem to viděl v nějakém filmu. Prostě jsem si k ní přisedl a jednu z bradavek ponořil do zbytku svého pití. Potom jsem skleničku odložil a dal se do jejich čištění. Jazykem jsem bradavku omýval a zbavoval ji povlaku z dobrého pití. Pak jsem ji celou pohltil v ústech a žmoulal ji svými rty, jako bych z ní chtěl všechno vyždímat, pro případ, že tam ještě něco zůstalo. Nakonec jsem si zahrál na miminko a tak jsem cucal, jako bych ji chtěl připravit o všechno její mateřské mléko.

Už to nemohla vydržet. Sténala rozkoší a pohazovala svou světle hnědou, střapatou hlavou a volnou rukou si zabloudila pod sukni. „Tam nechej místo pro mne.“, pokáral jsem ji žertem a rozepnul její knoflíček i zip. Hned potom jsem jí přetáhl sukni přes hlavu a začal se zajímat o její klín. Byl sice schovaný v bílých kalhotkách a v této chvíli jsem mohl ohodnotit jen jeho krásný, boubelatý tvar. Byl hezky zaoblený a když jsem na něj položil svou ruku, vešel se přesně do mé dlaně. Chvíli jsem si ten pocit vychutnával a tento hezký pocit jsem dopřál také jí. Vrněla při tom jak malé kotě a tím svým bochánkem mi vycházela vstříc. Látkou kalhotek prostupovalo příjemné teplo a jako bych byl zimomřivý, chtěl jsem toho tepla víc. A tak jsem rukou zajel pod gumu a jako by byla jezevec, jsem ji celou schoval v kalhotkách, v té teplé,vyhřáté noře. Na malou chvíli jsem se zarazil. Čekal jsem totiž, že tam najdu houští a místo toho jsem cítil jen hlaďounkou, teplou kůži. Jak jsem se po chvíli dozvěděl, manžel jí dovezl nějaké časopisy a v nich byl i současný americký hit a fotky žen, s oholeným ohanbím. Docela se jí to prý líbilo a tak se svých chloupků také zbavila. Před tím jsem to nikdy neviděl a byl jsem proto zvědav, jak to vypadá. Nezdržoval jsem se proto dalším osaháváním a raději jsem situaci popohnal. „Tak už mě nenapínej a ukaž mi ji, ať si ji prohlédnu a potom se s ní pomazlím.“ Postavila se a zcela stáhla kalhotky. Pro mne to byl neobvyklý pohled, protože takovéto, zcela neochlupené, holátko jsem asi neviděl ani v dobách svého dospívání, kdy děvčatům, která jsem svlékal a zvědavě si je prohlížel, rašily na těchto tělesných partiích alespoň řídké porosty chloupků. Připadala mi jako malé děvčátko, ukryté v těle dospělé ženy. Během chvilky v níž jsem ji testoval svým pohledem a rozhrnoval ji prsty, abych měl lepší výhled, jsem vlastně zesiloval naši společnou touhu. Proto jsem ani nečekal, vzal jsem ji do náručí a něžně ji položil na koberec.

Pak šlo již všechno ráz na ráz. Byla tak příjemně těsná a já jsem ve chvílích, když jsem se údem bořil do jejího pohlaví, silně jsem vnímal její vnitřní teplo i pružnost její tkáně. Prostě paráda. Kozičky měla jako dva tvrdé křemínky a kundičku jako svěráček. Nejprve jsem byl já na ní, potom, při dalším kole zas ona na mně. Protože mne na samém začátku ujistila, že má v sobě DANU, což bývala účinná antikoncepce, nemusel jsem si dávat pozor a pokaždé jsem šoustal až do konce. To nám však bylo málo a tak jsem ji znovu přetočil na záda. Podebral jsem však její nohy, držel je zdvižené šikmo nahoru a zabořil se do ní v této pozici. Vytáhl jsem ho pokaždé skoro na kraj a pak jsem střídal směr píchnutí. Jednou jsem směroval do prava a následně zas na druhou stranu. Moc se jí to líbilo a tak i v této, pro ní nepohodlné, pozici se v rytmu mého šoustání snažila pozvedat svou pánev a vycházet mi vstříc. Bylo to krásné a ještě chvíli nám to vydrželo. Pak to však na nás na oba přišlo a téměř jednohlasně jsme svými vzdechy doprovodili to nádherné, nedostižné vyvrcholení. Pustil jsem její nohy, slezl s ní a rozvalil se vedle na záda. Chvíli jsme jen tak leželi, navzájem si pochvalovali jak to bylo hezké. Každý z nás se však pozvolna ve svých myšlenkách vracel do reality a uvědomoval si, že někde, zcela jinde, má svoji „drahou polovičku“. Ve chvíli, kdy se Miluška posadila, a já uviděl její červená, o koberec popálená záda, znovu jsem si vzpomněl i na to, jak se Johanka před časem vymlouvala na cvičení.


Ukázka povídky z nově připravované knihy, prosíme o zaslání vašich názorů a ohlasů na autorův email A.Frei@seznam.cz.