Všeho moc škodí - 1. část

Od oslavy Jardových narozenin již uplynulo pár měsíců. Ani nevím, jak se to stalo. Zprvu to bylo zcela skryté a nepostřehnutelné. Postupně však, odněkud z mého podvědomí, začala jako malinký, sotva znatelný pramínek, vyvěrat myšlenka, že se cosi děje. Nedovedla jsem to zprvu rozpoznat a vyjádřit. Jenom jsem cítila jakýsi vnitřní, tísnivý neklid.

V té době jsem dálkově studovala a čas od času jsem jezdívala do Prahy na povinná soustředění. Dříve jsem přespávala u Béďovy staré pratety. Tentokrát jsme se s Víťou domluvili, že budu spát u Jardy a on za mnou v pátek večer přijede a bude se mnou až do neděle a pak mne po škole odveze domů. Prozrazení té změny noclehu jsem se nebála, protože kromě pravidelných vánočních a velikonočních pohledů, případně mimořádných dopisů s prosbou o ubytování, byla komunikace s pratetou nulová. Navíc jsem věděla, že když jsem u ní spala poprvé a Béďa jel se mnou aby mne představil, a také aby mi ukázal cestu, viděl se s pratetou asi tak po devíti letech. Bylo jaro a já se docela těšila, že se, tentokrát s Víťou, projdeme noční, pohádkově osvětlenou Prahou.

Ve čtvrtek v podvečer jsem tedy přijela do Prahy a podle Víťova itineráře se dostala až ke dveřím Jardova bytu. I když jsme se s Jardou už dobře znali, byla jsem tak trochu nesvá. Na jednu stranu jsem byla zvědavá jak žije a co je nového, na druhou jsem však pocítila nutkání se otočit a zamířit ke staré známé pratetě. Vše ale bylo domluveno a tak jsem po malé chvíli natáhla ruku ke zvonku a stiskla jeho tlačítko. Chvilinku bylo ticho. Potom se dveře otevřely a Jarda vyšel na chodbu, aby vzal galantně ze země mou velkou, těžkou tašku. „Tak pojď Johanko dál. Už jsem tě čekal.“, prohlásil a dal mi přednost ve dveřích. Pak za mnou vešel dovnitř a l dveře se za ním tiše zaklaply. „Tak tě tu vítám.“, řekl, sotva položil tašku na podlahu a přistoupil ke mně, aby mi dal pusu na přivítanou. Objal mě při tom a ve chvíli, kdy se naše rty setkaly, jsem ucítila jeho ruku na svém pozadí a zaregistrovala jeho známé pohlazení. Stejně tak, jako polibek, bylo jen docela krátké. Všechno trvalo jenom chvilinku, která byla dlouhá jen tolik, abych si ji uvědomila a uložila ve své paměti. Potom mě jako správný hostitel provedl po bytě, který se mi na tři následné dny stane přechodným domovem. Přesto, že zde žil většinou sám, byl jeho byt opravdu velký a hezký. Ve vzduchu bylo cítit zvláštní nádech podmanivé vůně, který nevtíravě jakoby vystupoval přímo ze stěn a vznášel se v prostoru jako průzračný opar nad vodami. Na první pohled bylo zřejmé, že se byt nachází ve starém, měšťanském domě. Jen tak se mohl pochlubit prostornou halou, samostatnou kuchyní, pokojem s velkými okny i dvěma ložnicemi. V každé z nich bylo velké letiště, útulný nábytek a hezká toaletka, která by zcela jistě musela uspokojit každou ženu. Jarda mě nechal, ať si vyberu, ve které z nich s Víťou najdeme útočiště. Která je jeho nechtěl prozradit a protože v obou bylo čisté, voňavé povlečení, nedokázala jsem to bez jeho pomoci odhadnout. A tak jsem si vybrala tu světlejší, která víc lahodila mému oku. „Tady máš svůj ručník.“, řekl mi v koupelně a hnedka dodal, že se chci určitě umýt po cestě. Nechal mě samotnou a odešel do kuchyně, aby z lednice připravit chlazené víno a k němu připravil i něco k snědku.

Prozatím nebyl čas na večerné koupel. Proto mi zcela postačilo důkladné umytí rukou a opláchnutí obličeje od prachu, který se mi na něj snesl během dnešního cestování. Byla jsem proto hotova co by dup a v duchu jsem si říkala, že už mám hlad a jsem zvědavá co Jarda k jídlu připravil. Vrátila jsem se tedy do pokoje a již za dveřmi, sotva jsem překročila práh jsem uviděla něco nečekaného. Jak jsem už říkala, Jardův byt byl ve starém, měšťanském domě a jeho strop byl nezvykle vysoký. Již při prvním procházení pokojem, všimla nádherného, starodávně vyhlížejícího, sedmiramenného lustru, nacházejícího se uprostřed místnosti asi tak dva metry nad zemí. V té chvíli byl zhasnutý a tak jsem ho zaregistrovala jenom jako kus nábytku a nádherný bytový doplněk. Když jsem však nyní vstoupila podruhé, uviděla jsem, jak na konci jeho každého ramene plápolá nefalšovaná vosková svíce. Byla jsem z toho paf a tak mi Jarda vysvětlil, že se skutečně jedná o lustr elektrický a nečinilo by žádných potíží vrátit se do dvacátého století. Pro případ vzácných návštěv, jakou jsem v té chvíli byla já, však stačí místo žárovek našroubovat do prázdných objímek zvláštní držáky, které jsou izolovány od elektrického napjetí a mohou lehce sloužit jako stylové držáky svící a současně i lapače stékajícího vosku. Díky vysokým stropům tak bylo možno nechat svíčky plát skutečným, plápolavý plamenem, vrhajícím nezvláštní osvětlení do okolního prostoru. Bylo to působivé a troufám si vyslovit domněnku, že mělo sloužit jako podpůrný prostředek, pří svádění občasných návštěv žen, které se zde ocitly poprvé a byly zaskočeny jako já. Jarda mě teď však nesváděl a jen mě pozval k bohatě prostřenému stolu. Na první pohled bylo vidět, že netrpí nouzí a tak jsem mohla mezi nabízenými lahůdkami spatřit i pravý kaviár, nakládané krevetky či jiné vzácné plody moře. Věděl, že mám takovéto pokrmy ráda, i když se k nim normálně nedostanu, protože jen málo z nich je možno koupit, a to jen ve zcela speciálních obchodech a za dosti vysokou, pro mne neúnosnou cenu. Nyní jsem ale hleděla na svůdnou tabuli, připomínající malou recepci někde v luxusním hotelu. Chtě nechtě jsem musela polknout své sliny, které mi zalily ústa a připomněly školní léta a nauku o Pavlovových reflexech. Měla jsem hlad a současně i neodolatelnou chuť a tak jsem bez meškání usedla do nabízeného křesla a spolu s drobnými toasty z pravé, do růžova opečené, francouzské veky jsem začala s prožitky labužníka konzumovat i nabízené dobroty. Jarda se usadil do protějšího křesla a taky občas něco uzobl a tak mi svou skromnou měrou s jídlem pomohl. Pilně však mně i sobě doléval pravé šampaňské, kterým spolu se svým vyprávěním zcela nenápadně ovlivňoval mé rozpoložení a uvnitř mého nitra vyvolával velice příjemnou náladu. Seděl stále naproti mně a jenom povídal a díval se mi do tváře. Jen občas, když chtěl dodat důraz svým slovům, na chvíli natáhl svoji ruku a položil ji na mojí. Nikdy jsem se s podobnou situací nesetkala. Nebyla jsem na takovéto hostině a neposlouchala příjemné povídání starého muže, který za celou tu dobu po mně nevyjel. I když jeho slova byla chvílemi tak trochu košilatá, o sexu nepadlo přímého slova a jenom přinášela jakési šimravé zachvění. Bylo mi příjemně a vlastně mne to ani nenapadlo a tak jsem to neřešila a jenom žila okamžitou krásou těchto chvil. Postupně jsem však začala cítit snivé opojení a popravdě řečeno i mírnou únavu, vyvolanou předešlým cestováním. Asi to bylo na mně vidět a tak mne můj hostitel pobídl, ať se jdu osvěžit do koupelny a pak ať si vyberu, zda budeme v debatě pokračovat, a nebo raději vlezu do peřin. Jeho slova mi přišla vhod a tak jsem mu dala zapravdu. I když jsem ještě nebyla ospalá, vzala jsem z tašky noční košili i župánek a zmizela uvnitř koupelny. Nejprve jsem prohlédla poličku s různými přípravky do koupele a pak si vybrala jednu láhev s orientální pěnou a jakýsi vonný olejíček, který se měl spolu s ní do vany kápnout. Nalila jsem obojí do zašpuntované vany a začala napouštět zurčící vodu. Ani jsem si nevšimla, že Jarda tiše vstoupil do koupelny. Doslova jsem se lekla, když se postavil těsně za mne, chytil mne rukama za boky a zezadu se o mne, dosud skloněnou, opřel svým velkým přirozením. Doslova jsem v té chvíli ztuhla. Právě jsem vzpomínala na Víťu a zmohla se jen na to, abych se narovnala. Určitě tušil, co se mi honí hlavou. „Copak, copak? Ty ses mě zase lekla jak tenkrát na chatě?“, řekl Jarda rozverným hlasem. Nenechal mi ani chvilenku na odpověď a pokračoval ve svém monologu. „A nebo snad máš výčitky kvůli Víťovi? Ty můžeš klidně pustit z hlavy. Když mu to sama neřekneš, tak se nic nedozví. A kdybys mu to řekla, jenom bys byla překvapena a zjistila, že mu to jaksi nevadí.“ Při těchto slovech vzal do každé ruky jedno z mých prsou. Automaticky jsem kousek pohnula horní polovinou těla dopředu, jako bych chtěla uniknout jeho nenechavým rukám. Při tom jsem celou dobu mlčela a neřekla mu sebemenší námitku a v duchu jsem se smiřovala s poznáním, že co se týče Víti, má Jarda asi pravdu. Ta chvíle mu stačila na to, aby vyhrnul moji sukni a přetáhl mi ji na záda. Stačila mu i na to, aby mi stáhl kalhotky na půl žerdi a teď se mne svým penisem dotýkal doslova kůži na kůži. I když jsem původně na sex ani nepomyslela, projelo mnou teď známé zachvění a já si opravdu připomněla, jak se o mne tenkrát na chtě už jednou, takhle zezadu opíral a pak mne nechal samotnou mé neukojené sexuální touze. Jen mi to blesklo hlavou a již jsem ve svém nitru cítila to krásné, podmanivé chvění. Ani jsem neprotestovala, když zatlačil na má ramena aby mne ještě více předklonil. Jenom jsem natáhla ruku a otočila kohoutek, aby mi voda nestříkala do tváře. Tentokrát ale pokračoval a tlakem špiček na vnitřní strany mých pat mi dal najevo, že si mám ještě více rozkročit. Udělala jsem to a svými lýtky napnula své zpola vysvlečené kalhotky. Napnul je ještě víc, když udělal malý úkrok vpřed a postavil se mezi moje nohy. Pak jsem se již tomu poddala a s rostoucím vzrušením, které stále víc zahánělo výčitky mého svědomí, jsem jenom sledovala, jak mě svým klackem roztahuje a postupně se do mě boří stále víc a víc. Zase mě držel za boky a při tom pravidelně přirážel. Ohnula jsem se ještě víc. Držela jsem se rukama kraje vany a vychutnávala si tu slast, způsobenou jeho šoustáním. Potom to na nás oba přišlo a v krátké chvilce z našich, do sebe zaklesnutých klínů, kapala dolů na zem směs našich potů, mých šťáv i jeho semene. Když pominulo jeho držení a jeho penis opustil moje nitro, konečně jsem se narovnala. V zrcadle nad vanou jsem přitom sledovala, jak si ho za mnou v umyvadle právě opláchl. Sundala jsem si zcela své kalhotky a vodou, která předtím jen zčásti naplnila vanu, jsem namydlenou žínkou učinila totéž. Bylo to zvláštní. Byl se mnou v koupelně a díval se, jak si před jeho zraky umývám svá intimní místa. Já jsem se při tom styděla a přece, nevím proč, jsem pokračovala a nechala ho, ať se dívá. Koupání v této chvíli nemělo cenu a oběma nám bylo jasné, že to dnes nebyl náš poslední pot. Prostě jsme se jen opláchli a potom, ruku v ruce, se vydali pokračovat do manželské postele. Byla to ona ložnice a ona postel, kterou jsem si při prohlídce bytu vybrala. „Před tím sis vybrala moji postel a já tě v ní teď srdečně vítám.“, prohlásil Jarda s úsměvem, když jsme se na ni položili. Hnedka mi sáhl rukou do klína, začal mne hladit a volat zpět mé podřimující vzrušení. Brzy se mu to začalo dařit. Zavřela jsem oči a cítila se jako v sedmém nebi. Otočil se hlavou dolů a najednou jsem cítila, že se s mojí holčičkou mazlí jeho rty a onen krásný pocit jí přináší jeho vyškolený jazyk. Začala jsem štěstím vzdychat a jako naprostou samozřejmost jsem přijala chvíli, kdy se přesunul nade mne a špičku svého kluka zasunul do mých úst. A při tom všem mne stále tak krásně lízal. Muže jsem už dříve kouřila. Tato situace však pro mne byla novou a o to silnější mi přinášela vzrušení. Jarda byl ohleduplný a věděl, že pokud mě nechce udusit, prostě se do mé pusy nevejde a nemůže se mi tam tím svým obříkem hodně ponořit. Šoustal mě proto jen svojí špičkou, kterou zajížděl až ke kořeni mého jazyku. I když jsem při tom měla ústa plná a cucala ho jako lízátko, hezký kus jeho klacku mi ještě čouhal z úst. V té chvíli byl spolu s varlaty, která se jako kyvadlo houpala před mýma očima, jako zanedbávaný sirotek. Z tohoto spodního pohledu mi zřejmě připadala větší a tak jsem v té chvíli měla pocit, že kouřím penis plemenného hřebce. Nemohla jsem se ubránit touze si na ně sáhnout a každou zvlášť potěžkat ve dlani. Udělala jsem to a po chvíli potíží, kdy jsem hledala, jak se k nim v této pozici dostat co nejlépe svou rukou, jsem si je potěžkala a pohladila Jardův šourek. Docela mě to překvapilo, jak velkou zátěž někteří chlapi nosí ve svých kalhotách. Už se to ale oběma zase blížilo a po pár dalších šoustancích jsme každý ve svých ústech poznali, že i ten druhý dosáhl společného vrcholu. Jarda se otočil a ležel chvíli svou hlavou hned vedle hlavy mojí. Trvalo to však opravdu jen chvíli a pak si lehl na mně a klasicky mne zase ošoustal. Když skončil, začala jsem se cítit unavená a nejraději bych už šla spát. Byl ale nenasytný a tak mě zas došoustal až k orgasmu, tentokrát v leže na boku. I to mu bylo ale málo a proto mne převalil na sebe a zatímco dráždil ústy mé bradavky, musela jsem na něm rajtovat, jako kdybych jela na koni. To už mne únava doopravdy zmáhala a pot mi stékal v údolí mezi mými prsy. Cítila jsem však, že brzy už zase budu. S touto vidinou jsem překonala sama sebe a oběma odrajtovala pátý orgasmus. Cítila jsem se sexem příjemně nasycena a měla pocit, že je má holka vytahaná, jak tahací harmonika po dlouhé produkci. Cítila jsem se spokojená. Skulila jsem se na bok, ramenem do Jardova podpaží a s hlavou, položenou na jeho rameně, jsem sledovala jak usíná. I když jsem byla unavená, nemohla jsem hned usnout. Vzpomněla jsem si na Béďu a na Víťu. Znovu jsem si vzpomněla i na Jardova slova o tom, že by to Víťovi ani nevadlo. Tenkrát jsem se poprvé, bez jakýchkoli příkras své zamilované, mladé naivity, zeptala sama sebe, zda mě i on miluje stejně, jako miluji já jeho. Těšila jsem se, že zítra přijede a tak si ho budu moci nějak, prozatím nevím jak, v této věci vyzkoušet. S tou myšlenkou jsem usnula a ráno se probudila v Jardově náručí.

Po škole jsem pospíchala domů, abych co nejdřív skončila ve Víťově náručí a vychutnala si jeho náruživý polibek. Jak si ho vyzkoušet jsem ještě nevěděla a říkala si, že mne snad něco napadne při jízdě starou tramvají. Nic mne však za celou cestu nenapadlo a tak jsem doufala v nějakou okamžitou myšlenku, která se ve správný čas sama od sebe vynoří. Vstoupila jsem nedočkavě do haly a pohledem hledala Víťovy boty. Nikde jsem je však neviděla. „Proč mi šel Víťa naproti?“, zaútočila jsem naivně na Jardu, kterého jsem slyšela štrachat v kuchyni. Teprve nyní zjistil, že jsem již přišla a vydal se mi v ústrety. „Nešel ti naproti a ani nepřijel.“, zastavil Jarda mé těšení. „Jenom mi volal do práce, že ho mám u tebe omluvit. Dnes mu však do toho něco vlezlo a tak přijede až zítra. A říkal taky, ať se o tebe pořádně postarám.“. Poslední věta vyzněla dvousmyslně. Mě to však bylo jedno. Měla jsem vztek a byla zklamaná. Jarda věděl, že jsem chtěla jít s Víťou ven a procházet se noční Prahou. Proto mi nabídl jen málo k snědku, z toho co zůstalo ze včerejších dobrot a rovnou naplánoval, že potom jdeme ven a potom povečeříme ve městě. Nikam se mi sice nechtělo. Říkala jsem si však, že by k Jardovi bylo nespravedlivé, kdybychom zůstali doma a já před ním nedokázala skrýt svoji rozladěnost. Takhle alespoň přijdu na jiné myšlenky a snad mě ten vztek přejde. A tak jsme šli. Vlastně jsme jeli tramvají i Metrem z jednoho konce, jediné dokončené trasy, až na její opačný konec. Tenkrát to bylo nové a zajímavé. Vyptávala jsem se na spoustu věcí a on mi, pokud to věděl, na všechny dotazy odpověděl. Jardovi se tak pomocí Metra podařilo odpoutat mou mysl od Víti. Nebyla jsem sice v příjemném rozmaru, napětí však ve mně polevilo a dokonce mi udělalo dobře, když mne vzal v jedné z uliček kolem pasu. Bloumali jsme po nočním městě dost dlouho na to, abych ze sebe všechno vychodila. Na naší procházce jsme došli až na malou stranu a hnedka za Karlovým mostem sešli se schodů a odbočili doprava. Přešli jsme Čertovku a zamířili stejnojmennou uličkou až k hotelu U lužického semináře. Na první pohled mi bylo jasné, že všechno zde bude strašně moc drahá. Jako holka z venkova jsem vůbec dovnitř nechtěla. Na druhou stranu jsem ale byla zvědavá, kam chodí ti, kteří jsou na tom mnohem, mnohem lépe než já a ostatní obyčejní lidé. Když jsem si vzpomněla na včerejší domácí hostinu, uvědomila jsem si, že také Jarda je na tom podstatně lépe a ani nevím, co vlastně dělá. Moje zvědavost tímto pozváním zvítězila a já se přestala bránit jeho přemlouvání. Konečně jsem s ním souhlasila a tak jsme spolu vešli do jiného světa, do světa luxusu a plných peněženek. Byla jsem jako ve snách a vlastně ani nedovedu popsat ten lesk, tu noblesu a tu krásu, kterou jsem viděla poprvé a také naposled ve svém životě. Neumím ani pojmenovat jídlo, které Jarda objednal. Vím jenom, že mělo francouzský název, bylo moc dobré a prý v něm byly i lanýže. Cítila jsem se jako princezna a byla Jardovi opravdu moc vděčná. V té nádheře jsem se ale cítila moc nesvá. Brzy po jídle jsem ho proto požádala ať zaplatí a jdeme se ještě chvíli projít. Ani nevím, kolik ho to stálo, protože to diskrétně zařídil ve chvíli, kdy jsem si byla odskočit. Pak jsme se vrátili po Karlově mostě a vydali na Václavské náměstí. Již cestou jsme brouzdali kolem osvětlených výloh. Však znáte ženské. Bylo zde mnoho výloh a plno věcí na které se dalo koukat a tak jsme postupovali jen pomalu. Dlouho jsem prohlížela krásné řetízky a šperky, které se netřpytily novotou. Vypadaly dost staré a měly asi velkou hodnotu. Měli i řetízek, na kterém visel zvláštní přívěsek, který mi připomínal hebrejské motivy. Jarda měl se mnou trpělivost a s vytrvalostí dobře vycvičené stráže se mnou postával u každé ze mnou sledovaných výloh. Jako bych si na to zvykla a jako samozřejmost jsem brala to, že stojí vedle mě, i když si ho v té chvíli vůbec nevšímám. Proto jsem ani nepostřehla, když na chvíli odešel a zmizel bůh ví kam. Když jsem se k němu obrátila, že se již chci vrátit domů, byl již zpátky a tak jsem o ničem nevěděla.

Byli jsme zase doma a naše nohy si mohly po dosti náročné procházce odpočnout. Bylo mi fajn a byla jsem šťastná a s opravdovou chutí jsem souhlasila s Jardovým návrhem, že si po té výborné večeři ještě otevřeme láhev šampaňského vína. Ne, že bychom si k jídlu nic nedali a trpěli tam žízní. Byla to nyní prostá otázka chuti a také příjemného pocitu z uklidňujícího večera. Znovu jsme tedy seděli proti sobě a labužnicky upíjeli ze svých pohárků. Bylo mi krásně. Své unavené nohy jsem natáhla pod stolek a stejně jako včera večer jsem poslouchala, co mi Jarda povídá. Najednou jsem ucítila, jak se jeho noha položila mezi má lýtka. Jak se jich sotva znatelně dotýká. I když to byl určitě jen pocit, měla jsem dojem, že je jeho lýtko příjemně teplé a hřeje obě moje nohy. Začalo mne to vzrušovat. Obzvláště poté, co mi pohybem do strany posunul nohy kousek od sebe a udělal si mezi nimi dostatečné místo. A potom, aniž by přerušil svou řeč, svou nohu pozvedl ze země a svým chodidlem teď hladil mé protilehlé koleno a vnitřní stranu mého stehna. Svým nártem udělal totéž i na druhé straně a pak se přesunul do mého klína. Velice něžně, jenom konečkem palce se mne dotýkal a jezdil při tom ze strany na stranu. Masíroval tak jedno z mých nejcitlivějších míst a svým pohledem sledoval jak to zas se mnou cvičí. Teď přejel úplně do strany a pokusil se podebrat gumu kalhotek. Sykla jsem ale tiše bolestí, protože mi tím téměř trhal chlupy. Pochopil, že tudy cesta nevede. Přerušil proto sled svého vyprávění a jako vsunutý kousek textu jen vyslovil své přání. „Svlékni si kalhotky a sedni si kousek blíž.“ Sledoval jak je pod stolem svlékám a při tom pokračoval v řeči jakoby nic. Byla jsem již v rozkroku nahá a také jsem seděla na samém kraji křesla. Tím jsem mu opravdu byla blíž a současně jsem měla svou pánev v poloze, odkrývající můj klín lépe jeho dráždění. Již zase hnětl můj poštěvák bříškem svého palce a chvílemi hledal skulinu mezi stydkými pysky, Bylo to všechno velice něžné. Dosud mne nikdo takto nedráždil a tak jsem prožívala nové vzrušení. Když se mu nepodařilo mně rozhrnout, jenom mi řekl ať se rukama otevřu a pustí jeho palec do svých faldů. Udělala jsem to a ucítila zvláštní pocit, při kterém mne hladil bříškem palce a o malý kousek dál mne velice něžně a citlivě projížděl svým tvrdým nehtem. Jenom pár milimetrů od sebe jsem tak cítila hebké pohlazení i tvrdý dotyk v něžném podání. Po chvíli vyhledal i můj poševní vchod a začal si s ním hrát. Do pochvy nešel. Zůstal na samém kraji a jenom ho krouživým pohybem otvíral a postupně roztahoval do všech stran. Říká se, že právě toto místo mají ženy obzvláště citlivé, aby je dokázal vzrušit i penis malých rozměrů. Mám ho citlivý i já. Proto jsem ten pohyb palce intenzívně vnímala. Vůbec mi nevadilo, když zvětšoval poloměr svého pomalého kroužení a tak mne otevíral stále víc. Chvílemi projel mezi pysky až na poštěvák, chvíli se na něm zdržel a pak se vrátil zpět. To mne však o to víc vzrušovalo a já to už nemohla vydržet. „Prosím tě přestaň a pojď již do postele. Já už tě chci a potřebuji šoustat.“ Ani jsem nestačila dokončit svou prosbu, když se mnou zatřásl výbuch nečekaného orgasmu, který jsem si chtěla nechat až na potom, kdy do mne zasune svého kluka. Jarda se jen usmíval a bylo na něm vidět, že je rád, že jsem ho právě předběhla. Dohnal mne k tomu on a má tak o jeden bod navíc. „Tak pojď ty moje šoustalinko.“, řekl mi Jarda, vstal a tahem za ruce mne zvedl z křesla. Potom mne začal svlékat a já mu to oplácela stejnou měrou. Asi jsem byla nedočkavá a divočejší. Prostě jsem nestíhala rozepínat a z jeho košile nechtěně utrhla dva knoflíky. „Tak to mě Johanko podrž, ty jsi ale divoká. Kdo by to do tebe řekl.“ „To budeme muset tvou dračici nejprve pořádně prozkoumat a dát jí trochu zabrat ještě dřív, než mne zahubí a ušoustá k smrti.“ Bylo mi jedno, co se mnou udělá. Jenom aby už ho konečně dal do mě a in natura mne ošoustal. „Víš Johanko, jsem moc zvědavý, kolik se toho do tebe vejde. Rád bych poznal, jak jsi v rozkroku široká a také to, jakou máš vlastně hloubku. Určitě tě to taky zajímá a tak si lehni a pořádně roztáhni nohy. Mám jeden vhodný kalibr, který znáš. Hnedka ho podám a vyzkoušíme tvé schopnosti.“ Na malou chvíli odešel do druhé místnosti a já si zatím, celá rozechvělá, honila zduřelý klitoris. Byl ale během minuty zpět a já jsem viděla, že nese onu láhev ve tvaru penisu, ze které jsme pili při jeho narozeninách. Jardovo přirození bylo opravdu velké. Proti tomu, co mne teď čekalo, však vypadalo jako odrostlejší trpaslík. Až jsem se toho zalekla a také se bála bolesti. Současně jsem však na to byla zvědavá a řekla si, že to zkusím. Dívala jsem se jak natírá láhev lubrinačním krémem a při tom jsem se snažila zasunout co nejvíc prstů do pochvy a pak ji kroužením ruky trošku připravit. Láhev již byla připravena a Jarda, ještě než nasměroval její žalud do mé vagíny, si ke mně klekl a pořádně mě vylízal. Tím mne ještě víc navlhčil a současně zvýšil i mé vzrušení. Potom znovu rozhrnul mé faldy a špičku skleněného žaludu přiložil na pokraj mé pochvy. „Já ti budu láhev jen přidržovat. A ty ji do sebe zatlač co nejvíce. Tak bude alespoň zajištěno, že tě to nebude bolet a při tom ji do sebe dostaneš co nejvíce. Všechno záleží jen na tobě a kdykoli můžeš přestat.“ Trochu to zastudilo a byl to nezvyklý pocit. Uchopila jsem ale láhev za koule, zatímco on ji držel v půlce penisu. Zvolna jsem zatlačila a v duch čekala, co to se mnou udělá. Byla jsem jenom na začátku žaludu, nic nebolelo a jen mně šimral onen nezvyklý chlad. Bylo to ale vzrušující a tak jsem zase přitlačila a napíchla se o malý kousek víc. Bolest jsem opět necítila a tak jsem, jediným tahem poněkud couvla a pak zas zatlačila směrem do sebe. Měla jsem v sobě přes půl žaludu a cítila se pěkně napnutá. Zas kousek zpět a zase vpřed. Již zbývá snad jen centimetr a celý žalud budu mít v sobě. I když to představovalo dost velké rozšíření, chtěla jsem to zvládnout na jediný zátah. Znovu jsem trochu povolila a pak jsem už jen tlačila. Cítila jsem odpor svého těla, jehož tkáň se jen těžce natahovala a otvírala tak moje útroby. Trochu to sice bolelo, dalo se to však vydržet a tak jsem neustávala ve svém úsilí. Najednou jsem ucítila jakousi úlevu a uvědomila si, že mám již žalud v sobě a jsem tak na úrovni shrnuté předkožky. Žalud byl sice ve svém průměru široký a penis za ním byl citelně užší. S přibývajícími centimetry délky se však směrem ke koulím průměr zase rozšiřoval a těsně u konce byl ještě znatelně větší. O tom jsem ale neuvažovala a v této chvíli jsem se jen pomalinku šoustala a sbírala odvahu do dalšího snažení. Jarda nic neříkal. Jenom mi zprvu pomáhal držet láhev a mlčky zíral, jak se mé přirození otvírá. Nyní, když jsem již v sobě měla žalud zabořený, dal ruce stranou a tak odkryl částečný pohled i mně samotné. Mezihra skončila a já jsem znovu zabrala. Moje holka už byla částečně uvolněná a schopná přijmout několik dalších centimetrů. Pak jsem se zase jenom šoustala. Přidala jsem však délku svých tahů a tak se krůček po krůčku pomalu bořila stále hloub. Pochvu jsem měla stále napnutou. Nic mne však nebolelo. Naopak jsem cítila silné vzrušení a čím dál víc si uvědomovala, že se mi to vlastně líbí. Toto poznání mne ještě více povzbudilo a já teď do sebe šila čím dál víc. Ne, že bych zvyšovala hloubku dílčích průniků. Pouze jsem postupně zrychlovala a při tom současně o trošku vychylovala láhev do všech stran. Tím jsem se snažila ještě víc se uvnitř uvolnit a roztáhnout se před dalším pronikáním. Už jsem se dostala dost hluboko a ve chvílích, kdy jsem zatlačila, jsem se dostala až ke své děloze. Tady jsem s nořením přestala a začala se šoustat po celé dosažené hloubce. Bylo to nádherné a já jsem cítila, jak moje vzrušení sílí. I kdybych chtěla, nemohla bych už přestat. Bylo to pro mne tak silné, že jsem pracovala jako stroj a brzy dosáhla nepopsatelného orgasmu. Ne, že bych s muži neměla orgasmus ještě silnější. Tento však byl zcela jiný a tak se jen těžko dal s ostatními srovnávat. Nechala jsem ho doznít a pak jsem obouruč zatlačila. Dostala jsem se do sebe ještě tak centimetr, možná dva. Pak jsem ucítila silnou bolest a tak jsem raději přestala. Nebudu říkat, kolik centimetrů jsme potom s Jardou naměřili. Řeknu jen to, že by až tam, na moje vnitřní dno, ani on s tím svým mackem nedosáhl. Bolest slábla dost rychle a za malou chvíli jsem o ní již vůbec nevěděla. Vypili jsme každý ještě jednu skleničku a pak jsme odešli do ložnice. Byla jsem už zase naprosto v pohodě a ještě pořád jsem měla chuť cítit uvnitř sebe muže a pořádně si s ním zašoustat. Jarda byl ale povadlý a tak mi nezbývalo nic jiného, než se k němu naklonit a znovu si ho vzkřísit k životu. Nejprve jsem ho vzala na chvíli do ruky a hladila mu penis i jeho těžká varlata. Potom jsem se k nim ještě více sklonila a políbila každé z nich. Potom jsem vzala do úst jeho žalud a začala ho něžně sát. Brzy se mu kluk začal zvětšovat a náhle jsem ho měla plnou pusu.Teď už byl zase k světu. Tak jsem se na něj posadila a zahájila první kolo. Další dvě kola měl v režii on. Všechna tři byla úspěšná a v době doznívání třetího orgasmu jsme oba zřetelně cítili příjemnou únavu. Byl čas jít spát. Jarda mne ale zdržel a řekl mi ať počkám, protože má pro mne nějaké překvapení. Odešel do haly, kde viselo jeho sako, a pak se vrátil s malou krabičkou. „Mám Johanko pro tebe něco na památku. Památku na mne, na dnešní i na včerejší nádhernou noc.“ Když jsem krabičku otevřela, nevěřila jsem vlastním očím. Skrývala totiž ve svých útrobách ten řetízek se zvláštním přívěskem, který se mi dnes večer tak hodně líbil. Ptala jsem se sama sebe kdy ho vlastně koupil, jak věděl, že se mi bude líbit a kolik vlastně stál. To byly otázky, které mi teď kroužily mou šokovanou hlavou. Otázky, na které jsem nemohla najít odpověď. Řetízek však byl můj a já jsem rychle přemýšlela, co vlastně řeknu doma a jak Béďovi vysvětlím, odkud ho vlastně mám. Jarda jako kdyby četl mé myšlenky. „Klidně mu řekni, že jsi ho našla v Praze na chodníku. Nevypadá jako nový a tak ti jistě uvěří. A když ne, nezbude mu nic jiného, než se s ním časem smířit. Bylo a je mi s tebou Johanko moc pěkně a byl bych rád, kdybys ten řetízek pořád nosila. Teprve až na mně budeš chtít zapomenout, tak si ho sundej a schovej někam do hrníčku.“. Jarda mě chvíli nechal, abych se řetízkem nabažila. Potom mi ho sám připnul na krk a spustil přívěšek mezi má nahá prsa. Pak jsme se ještě objali, dali si pusu na dobrou noc a oddali se každý svým vlastním myšlenkám a snům. Než jsme však ale usnuli, oba jsme určitě alespoň chvíli mysleli na to, že zítra přijede Víťa a tak nám skončí naše, docela příjemná samota. Já sama jsem si v duchu posteskla, že všichni tři, Béďa i Víťa s Jardou, jsou tolik jiní a nemám žádnou šanci, abych z nich dohromady udělala jediného chlapa, který by potom byl jen můj. Tím nechci říci, že bych se do Jardy zamilovala. Bylo mi s ním ale fajn. Imponovala mi jeho vnímavá citlivost, kterou jsem poznala až v těchto dnech, a pokud budu upřímná, tak taky to, že má dost peněz a při tom ze sebe nic nedělá. Potom jsem ale usnula a moje myšlenky spolknula noc a záře pouličních svítidel, která se oknem drala do ložnice.