Johanka

Uplynulo zase několik nekonečných dní a já opět myslel na Johanku. S jejím těhotenstvím bylo vše při starém. K žádnému zhoršení nedošlo a nás obou se zhostilo klidné čekání. Johanka již začínala mít těhotenské chutě a její žaludek teď býval často „na vodě“. To ale k jejímu stavu patří a tak nám to nedělalo starosti. Proto jsem ve svých myšlenkách současnost jenom prolétl a věnoval se spíše vzpomínkám. Lhal bych a neměl bych pravdu, kdybych teď tvrdil, že jsem si nevzpomněl i na jejího bývalého milence a na dálku mu neposlal pár sprostých nadávek. Musel jsem ale v duchu připustit, že jsem se vlastně zachoval skoro stejně. Tak jsem ho brzy nechal být. Jen jsem se zamyslel nad ironií osudu a nad tím, že scházelo jen málo a milenec mé Johanky mohl být před léty můj tchán. Před vojnou jsem totiž chodil s jeho dcerou Miluškou a občas jsem ji ve vypůjčeném bytě šoustával. Vzpomněl jsem si, a cítil jsem to, jako by to bylo včera, jak se jí jednou zdržela menstruace a oba dva jsme trnuli hrůzou co se bude dít. Miluška ještě měla před vyučením a já měl brzy rukovat. Už jsme si tenkrát říkali, že se vezmeme a já půjdu na vojnu jako ženatý. Naštěstí se tak nestalo a její cyklus se zase ustálil. Než jsem narukoval, stačili jsme se rozejít a já jsem na ni skoro zapomněl. Určitě by tomu tak bylo dodnes, kdyby mi její táta nesvedl Johanku. Už jsem se s tím vším vyrovnal a byl jsem rád, i když s hořkou příchutí vzpomínek, že už je Johanka zase jen má. Možná i proto jsem si dlouho nedělal chmury a byl jsem přístupný veselejším vzpomínkám. Znovu jsem se tak ve vzpomínkách vracel do doby, kdy jsme se s Johankou poznali, chodili spolu a kdy jsem se s ní oženil. S příjemným pocitem jsem vzpomínal na prvé roky manželství i na naše společné mladické plány.

S Johankou jsme se poznali na školní chmelové brigádě. I když jsme byli každý z jiné školy, byli jsme ubytovaní v jedné vesnici, kam naše školy již dlouhá léta jezdily. Vlastně jsme se jen náhodně potkávali a hodně dlouho jsme si neřekli ani slovo. Až jednou, když jsme všichni byli na chmelnici a přišla nenadálá průtrž mračen. Ráno to vypadalo na slunečný den a tak jsem nechal pršiplášť na baráku. Stejně tak udělal i můj spolužák Vaska a tak jsme tam zůstali stát v dešti, jako dvě zmoklé slepice. Určitě bychom promokli až na kost, kdyby nám dvě neznámé holky nenabídly, že nás schovají. Bylo by jistě se proti dešti chránit ve dvojicích. Bylo však účinnější, když jsme se k sobě přitiskli všichni čtyři a jejich překrývající se pláštěnky nám posloužily tak jako malý stan. Je pochopitelné, že nám v něm bylo těsno a tak se nedalo zabránit společnému obětí. Tak jsem se poprvé dotýkal Johančina prsu a byl jsem z toho vzrušený. Nevím, zda jsem byl první, kdo se jí takto dotýkal. Viděl jsem jenom, jak se červená. Nezneužil jsem situace a ani jsem nepohnul rukou. Nechal jsem ji kde byla a jenom jsem se Johanky dotýkal. V dalších dnech jsme se zase potkávali, přátelsky jsme se pozdravili a vždycky spolu prohodili i hezkou řádku slov. To ale bylo v té době všechno. Johanka byla teprve bažantkou, zatímco já měl před maturou a věnoval se Vlaďce ze stejného ročníku. Z mé strany to ale byl omyl. Teprve později mi její spolužačky prozradily, že mě sbalila proto, abych jí maloval strojnické výkresy. Tenkrát jsem to však nevěděl a tak jsem ji s klidnou myslí po večerech vysvlékal za vsí pod hruškou. Jednou Vlaďka dostala alergický záchvat a proto z chmelu předčasně odjela. Bylo to jen pár dní před dočesnou, na kterou jsem šel tedy sám. Ostatní studenti byli většinou spárovaní a tak jsem se cítil jako zrazený. V té době bylo deštivo a tak se tančilo ve velkém vojenském stanu. Nějakou chvíli jsem tam jen bloumal sem a tam. Občas jsem s někým z ostatních prohodil pár slov a pak se zase vydal dál. Už jsem se chystal odejít, když jsem uviděl partu holek z Johančiny třídy. Každá tam byla s nějakým klukem. Jenom Johanka tam byla sama a připadala mi jak chudý příbuzný. Připadala mi moc nesmělá a moc se mi tím líbila. Zamířil jsem k nim tedy a nabídl jí společnost. Byla očividně ráda a stejně ráda šla se mnou na parket. Když tančila, jen se jí jiskry třpytily v očích a na parketu jezdila jak ještěrka. Zakrátko začali hrát ploužák a my jsme přešli do těsnějšího držení. Nejdřív ani nebylo moc těsné. Při každé písni jsem si ji ale přitáhl o malý kousek blíž. Nic proti tomu nedělala a za chvíli již vězela v mém těsném obětí. Naše břicha se vzájemně dotýkala a já jsem cítil silné vzrušení. Cítil jsem, jak se mi šulín nalévá, tvrdne a zvedá se, začíná se tlačit Johance na tělo. Viděl jsem, že jí to taky vzrušuje a jak jí pod halenkou tvrdnou bradavky. Viděl jsem současně jak se stydí a krev se jí zas hrne do tváří. Chtěl jsem jí dát při tanci pusu a tak jsem se k ní naklonil. Byla ale jako nevyzpytatelná ještěrka. Počkala, až se k ní přiblížím a potom nečekaně uhnula svou hlavou. Můj pokus o polibek tak skončil nezdarem kdesi v prostoru u jejího ucha a já si připadal jako pitomec. Tenkrát jsem ještě ani netušil, že mi to Johanka udělá podruhé a já si budu jak pitomec připadat i po zmařeném, novomanželském polibku. Ještě chvíli jsme s Johankou tancovali a já se nenápadně snažil zvýšit její vzrušení. Viděl jsem, že se mi to daří a Johanka zápasí sama se sebou. Už jsem si myslel, že vše je na nejlepší cestě. Najednou se však Johanka rozhodla odejít. Jenom mi dovolila, ať ji vyprovodím k jejich baráku. Tam mi jen poděkovala a potom odběhla do svého pokoje. Ani jsem nevěděl, že se tam svalila na postel a hezky dlouho se chvěla vzrušením. Chvěla se vzrušením a zcela osamocena prožívala první momenty své dívčí lásky.

Dlouhý čas jsme se potom s Johankou neviděli. Každý jsme bydlel i studoval v jiném městě a v mém životě se vystřídalo několik jiných děvčat. Krátce po maturitě jsem narukoval a v místě posádky jsem zase chodil s jinou. Až po návratu z vojny jsem se s Johankou zase potkal. Myslel jsem původně, že se jednalo o náhodu. Později jsem se však od ní dozvěděl, že to byl od ní záměr a já jsem uvízl v jejích sítích. Nastoupil jsem totiž do jedné instituce a shodou okolností jsem v kanceláři seděl s její matkou. V této věci se skutečně jednalo o náhodu, v případě našeho setkání již nikoliv. Jednou odpoledne, kdy již má dnešní tchyně byla pryč, jsem vyšel na chodbu a zde jsem potkal Johanku. „Jé ahoj, co tady Béďo děláš? Jdu za mámou, že tady potkám tebe jsem ale ani ve snu nečekala.“ Zahlaholila na mně Johanka a já tak od ní uslyšel první z těch nepravd, kterými mne pak občas častovala dlouhý čas. Tak jsme se dali do řeči a pak se domluvili, že spolu půjdeme do kina.Tenkrát to vlastně bylo naše první rande a my jsme při něm byli jako dva nesmělí školáci. To jsem však ještě nevěděl, že už se pro mne rozhodla a zahájila svůj skrytý lov. Já jsem v té době chodil s jinou a tak jsem ani neměl chuť být nějak aktivní. Bylo to proto jaksi kamarádské a ani v nejmenším jsem netušil, že ve své snaze vydrží a za pár let se stane mou manželkou. Pak přišlo další kino, taneční zábava a další film. Tak jsme se začali scházet pravidelně. S tou druhou jsem se rozešel a Johanku jsem začal mít doopravdy rád. I když už nebyla stydlivá jako na chmelu a chovala se jako zkušená světačka, držela si mne hezky od těla a nedovolila mi si na ni ani pořádně sáhnout. Byl jsem už z toho zoufalý a hormony se mi začínaly tlačit na mozek. Nechtěl jsem na ni však naléhat. Nemám rád velké přemlouvání a tak jsem si párkrát v duchu říkal, „když nechceš, tak nech být“. Měl jsem však Johanku rád a pokaždé jsem ty nápady překonal. Jednala, jako by byla zkušená a mě bláhového ani nenapadlo, že by ještě mohla být panna. A pak se jednou, když už jsme spolu chodili dost dlouho, naskytla k sexu vhodná příležitost. Byli jsme tancovat v sousedním městě, ve kterém chodila na střední školu, a já si od známých v tom městě půjčil na přespání byt. Večer byl hezký a nám oběma bylo moc příjemně. Už jsem se v duchu těšil, jak se s Johankou budeme milovat. Vypadala naprosto suverénně, když se přede mnou svlékala a na sobě si nechala jenom své slabé spodní prádlo. I já jsem byl v cuku, letu jenom v trenýrkách a zajel pod peřinu vedle ní. Chtěl jsem se mazlit, líbat ji a pak ji zbavit i těch dvou hadříků. Ani teď, když mi stále uhýbala a světácky mne odkazovala do patřičných mezí, mne ani ve snu nenapadlo, že je ve svých osmnácti letech ještě poctivá. Už jsem byl z toho zase zoufalý. Rozžhavila mne jak ocel ve vysoké peci a přece se mi zdálo, že mě zas nechá bez užitku vychladnout. Psychicky jsem to už nevydržel a vylezl jsem z postele. „Víš Johanko, jsem normální, zdravý kluk a jednu sestru už doma mám. Nehledám proto druhou. Hledám naopak normální holku, se kterou bych se mohl občas milovat.“ Už jsem byl smířen s tím, že ji v tom bytě nechám samotnou a na noc půjdu Bůh ví kam. Zvedl jsem proto košili ze židle a začal si ji oblékat. Ani teď nepřiznala jak se věci mají. Jenom se pod dekou vysvlékla a vybídla mě, ať se vrátím k ní. Byl jsem opravdu nadržený a tolik jsem ji chtěl. Bylo proto nemyslitelné abych teď odešel. Vyměnil jsem proto trenýrky za šprcgumu a na to tata jsem ležel vedle ní. Jejím předešlým odmítáním jsem však byl rozladěný a tak jsem do ní zajel jako stroj. Teprve nyní, když výkřik, tlumený silou její vůle, prozradil jak moc ji to bolí, jsem pochopil, co bylo pravou příčinou. Dodnes mě ale mrzí, že mi to neřekla včas. Sám jsem nic nepoznal a tak jsem na ni ani v nejmenším nebyl něžný a tak jsem v jejím lůně nezanechal hezčí vzpomínky. Vždyť přece každá dívka si na tu chvíli, kdy byla přetvořena v ženu, zaslouží uchovat ty nejkrásnější vzpomínky. A vlastně, pro oba dva bych si je přál i já sám. Místo toho jsem ale, jakoby mávnutím kouzelného proutku, rychle vystřízlivěl a připadal si jako řezník na jatkách. Na prvotní něhu již bylo pozdě a já jsem viděl, jak velkou bolest jsem jí způsobil. Svalil jsem se tedy vedle ní a prožíval jsem výčitky svědomí. Dlouho nás to pak oba strašilo a druhý pokus tak přišel až za hodně dlouhý čas.

Moji rodiče i se sestrou byli v té době na rekreaci a tak jsem měl náš byt jenom sám pro sebe. Je proto zcela jasné, že Johanka za mnou jezdila častěji a zůstávala přes noc, jak jen to bylo možné. Párkrát to proběhlo jen s běžným mazlením a pouhým stínováním sexu, při kterém jsme se jeden druhého dotýkali svým pohlavím, schovaným pod látkou spodního prádla. Tak moc jsem po ní toužil. Současně jsem však nemohl zapomenout na naši minulou zkušenost a obával jsem se, že bych ji mohl vyplašit. Jednou jsme se zas jen tak kočkovali, zápasili jsme spolu a jen tak v negližé jsme se váleli po zemi. I když se mrskala jako ještěrka, netrvalo moc dlouho a já ji položil na lopatky. Zalehl jsem ji celou svou vahou a její skrčené ruce jsem ji držel přitisknuté k podlaze jen kousek nad její hlavou. Své rty jsem přiblížil k jejím ústům a po chvilce jejího uhýbání ji na ně něžně políbil. Už neuhýbala a sama mým polibkům vycházela vstříc. S rukama nad hlavou to nebylo zrovna moc pohodlné a tak jsem jí je pustil a dopřál jsem jim svobodu. Svou levačku jsem Johance vsunul pod krk a udělal jí opěrku pod hlavou. Naše nahá břicha se dotýkala a já jsem cítil teplotu v oblasti jejího pupíku. Velice mne to vzrušovalo a cítil jsem, jak můj kluk roste a chtěl by vykouknout z mých trenýrek. Jistě to cítila i ona, protože se teď o ní zcela opíral. Už jsem to nemohl vydržet. Tak jsem se trochu nadzvedl, sáhnul jsem tam pravačkou a shrnul nohavici trenýrek. Můj kluk byl teďka venku a dotýkal se jí jenom přes její tenké kalhotky. Nechal jsem ho tam jenom chvíli. Pak jsem tam sáhl po druhé a šoupl jí ho pod její horní gumu. Je jasné, že to na soulož nebylo a že mě to docela škrtilo. Naše přirození se však dotýkala naholo a.připravovala se na dnešní spojení. Sáhnul jsem do těch míst potřetí a přiznal jsem, že mě to škrtí. „Tak to bude nejlépe, když ho nebudeme mučit a raději se svlékneme. Vzrušená Johanka převzala iniciativu a uvolnila svoje obětí. Nadzvedl jsem se, abych si svlékl trenýrky a také jí udělal místo, aby se mohla zbavit svých kalhotek. Stáhla si je až ke kolenům a pak se posadila, aby si je sundala úplně. Využil jsem té příležitosti a rozepnul jsem jí podprsenku. Pak stačil jeden jediný pohyb a oba dva jsme byli nahatí. Znovu jsem Johanku položil a vlezl si mezi její roztažené nohy. Nedovolila mi, abych jí políbil přirození a moji hlavu si znovu přitáhla ke svým rtům. Můj kluk se zase dotýkal její holčičky a jakoby ji také líbal. Johanka přivřela oči a její dech se zrychlil, jak by běžela maratón. Ucítil jsem, jak její holka vlhne a jak se touhou rozvírá. Zvedl jsem se teď na čtyři a klukem si našel správné místečko. „Neboj se Johanko, budu opatrný “, slíbil jsem a začal mírně tlačit. Viděl jsem v její tváři, že se po minulé zkušenosti bojí. Její touha však byla větší a tak mi, na důkaz svého souhlasu, jako by vyšla svým klínem vstříc. To už jsem se do ní zabořil žaludem, který zaslintal rozkoší, když ucítil to krásné teplíčko. Pomalu jsem ji šoustal na samém krajíčku a při tom sledoval, jak se to Johance líbí. Dál jsem se do ní velice pomalu tlačil a s každým šoustancem se do ní bořil víc. Dnes ji to vůbec nebolelo a výraz její tváře se měnil prožívaným štěstím. Teď už jsem věděl, že mohu přitlačit víc a můj kluk se v ní může utopit. A tak jsem bez varování přitlačil a vjel jí do pochvy až na doraz. Úplně překvapením zavzdychala a přerušila naše mlčení. „Ježíš Maria Béďo, to bylo tak krásné. Ani nevíš, jak moc se mi to líbí“. Odpověděl jsem jí po pravdě, že mně také. Pak jsme zas ale mlčeli a prožívali si tu nevýslovnou krásu. Projížděl jsem ji pomalu a dlouze od poševního vchodu až k samé děloze. Chvílemi jsem ji píchal jenom ve směru mého penisu, chvílemi jsem s ním v ní ale dělal krouživé pohyby, jako bych se do ní chtěl zavrtat ještě víc. Pro Johanku to vlastně byl první sex a tak se zalykala vzrušením. Nemohla se té nádheře ubránit a tak mi pomáhala a přirážela jako zkušená. To mě vzrušilo ještě víc. Zase jsem se zvedl na čtyři a zapřen o ruce a o kolena, jsem do toho jejího terče pálil jako kulomet. Johanka to už nemohla vydržet a její vzrušené vzdechy se slily ve vodopád samovolných výkřiků. Najednou se proti mně vzepjala jako luk a se zuby, zakousnutými do spodního rtu, si vychutnala svůj první orgasmus. Bylo už na čase a já byl hodně rád. Byl jsem rád, že se jí to tak hodně líbilo a bylo to jakousi satisfakcí za její minulé utrpení. Současně jsem byl rád, že už je hotová a já z ní mohu kluka vytáhnout a vyšplíchat ho vně jejího těla. Už jsem to měl doslova na krajíčku a v jednu chvíli jsem se bál, že už to nevydržím a že se udělám. Rychle jsem ho z ní tedy vytáhl a podélně ho vtiskl mezi její stydké pysky. Pořád jsem ji ještě šoustal. Nemasíroval jsem však vnitřek její pochvy, masíroval jsem místo toho její poštěvák. Vzrušovalo nás to oba dva. Johanka zase vrněla a já se právě udělal. Udělal jsem se a našplíchal jí do kožichu všechny své spermie místo blech. Ještě chvíli jsem ji tak dráždil a pak jsem se svalil vedle ní. Položil jsem se na záda a Johanka se ke mně přitulila a zcela unavená na chvíli usnula s hlavou opřenou na mém rameni. Brzy se ale vzbudila a utekla mi do vany.

Od té doby jsme se často milovali a tak nám uplynulo moc krásných dní. Byly to „naše dny“. Dny, které nás dovedly na radnici a do našeho manželství.