Irenka

Jedeme vlakem, vracíme se ze služební cesty, z Košic, je nás šest. Nic nás už nebaví, karty jsou už uloženy, za hodinu budeme doma. Jak ale utlouct tu hodinu ? Začíná vyprávět Saša, nejmladší z té naší skupiny.

Už hodně vody ( a nejen vody ) uplynulo od mé vojančiny. Sloužil jsem v malém městě, kde na každého obyvatele bylo čtvrt, později i půl vojáka. Je samozřejmé, že pro nás - vojáky, po rozebrání děvčat místními chasníky mnoho příležitostí, jak přijít k dívce, nezbylo. Kolik rvaček bylo pro tento nedostatek žádoucích partnerek ! Většina známostí, pokud tedy nějaké byly, vznikala na zábavách v místním dancingu, na sále, kde se odbývaly mimo ty "naše" taneční zábavy i všechny plesy a merendy námi nenavštěvované.

Pokud člověk - nebo spíš voják - dostal kýženou propustku v neděli, zcela jistě zašel - pokud již neměl vystaráno - do "Liďáku", na lov. Na jedné takové zábavě jsem si všiml, že jedna z dívek zůstává sedět i když pravidlo o nedostatku žen platilo - jako vždy na sto procent. Byl jsem z mála těch, kteří "Liďák" navštěvovali spoře a tak jsem se obrátil na znalce místních poměrů s otázkou p r o č ta dívka sedí, když... To je Irena, ta si moc nezatancuje, protože ji má ovčí... Podivuhodná logika ! Přestože i mne zavedla do tohoto šantánu touha po ženě, nakonec jsem si řekl, že je lepší si jen zatančit, než čučet na ty, kteří se domnívali, že dívky čekají jen na jejich ztuhlou touhu. Provedení nebylo daleko od myšlenky, požádal jsem dívku o tanec.

Žádné velké nadšení, zřejmě i ve svých sedmnácti, snad osmnácti letech měla své a to nepříliš kladné zkušenosti. Po třetím, či čtvrtém tanci, když jsem si ji netiskl více, než je pro ucházející tanec nutné a nevedl účelové řeči, dívka rozvázala. Prima jsme si popovídali a zatancovali - byla výborná tanečnice - a když zábava končila, pomohl jsem ji do kabátu a na konci ulice, kde se naše cesty rozcházely, jsem se s ní - bez jakýchkoli náznaků a pokusů o cokoli - rozloučil. Jen jsme si slíbili, že pokud budu moci, sejdeme se opět v neděli na taneček.

Příští neděli s výjimkou úvodu probíhalo všecko jako poprvé. Po zábavě ji doprovázím, na konci ulice se mne dívka zeptala : Nedoprovodíš mne domů? Moc se mi nechtělo, reálná vidina kavalce mne lákala víc, než velice nejistá vidina toužených radostí. Uvědomoval jsem si ale, že jsem v dívčiných očích trochu jiný a proto že se musím zachovat podle její představy. A šel jsem. Zapomněl jsem i na to, že se mi nechtělo a při povídání jsem najednou stáli před domkem. Chvilka rozpačitého přešlapování, pak jsem řekl : No tak ahoj! Musím už jít... A snad zase v neděli ? Podala mi ruku, krátce zaváhala, pak se vyhoupla na špičky a políbila mne. V tu chvíli se protrhl zadržený vodopád touhy a já ji pevně přitiskl, v tu chvíli i dívka, dosud dosti zdrženlivá, se do mne zakousla s vášní zkušené ženy. V tu chvíli ze mne spadly další zábrany a vyrazil jsem jemně klínem proti klínu, vzal prs do ruky a lehce stiskl...Prudce se rozdýchala, pak lehce vykřikla a ochabla. To vše netrvalo déle, jak pět, šest vteřin...Už jsem nevnímal nic, než její tělo a nesmírnou, ne-smír-nou touhu do ní vniknout. Udělal jsem neobratný pokus vyndat jí prsa z podprsenky, ale dopadlo to hloupě. Dala mi pusu a povídá mi : počkej chvilinku ! Za minutku se ze šera chodby vynořila bílá paže a za rukáv mne táhla dovnitř. Zuj se ! Dveře jejího pokojíku byly hned u domovních dveří - jak prozíravé ! Za dveřmi jsme samým rozčilením a spěchem nemohli ani sami sebe, ani sebe navzájem svléknout. A pak už .. ač jsem byl tak dlouho bez děvčete, stihla to ještě přede mnou a pak aáách! zadržoval jsem hlasitý projev slasti i úlevy. Bylo to absolutní svou spontánností, svou neočekávaností. Žádný strach z otěhotnění, žádný dodatečný výlev studu, prostě se odevzdala tak, jako obdarováváme své blízké - i sebe.

To jsem se již částečně uklidnil, ale její blízkost a zjevná další touha mne uvedla - tak říkaje opět do stavu plné do stavu plné pohotovosti, už jsem si začal vymýšlet drobné úskoky a nuance milování, protahoval jsem další orgasmus kam jsem stačil - na několik minut, ještě několik vteřin ... a znovu výbuch, tentokrát společný. Deset minut lahodné otupělosti, posloucháme svůj zvolna se uklidňující dech.Pak cítím malou ruku na svém kořínku, tak něžnou a pozornou. Oplácím něhou, jazykem bradavku, prstem do té její mušličky... Znovu vzepjetí vášně a my měli pocit, že to nikdy neskončí. Do kasáren jsem se dostal před budíčkem, bez nepříjemností...

To pondělí jsem moc práce neudělal. Celý týden jsem se opět těšil na neděli. Bylo těch nedělí ještě pár, žádná však už neměla náboj té první. Po čtyřech měsících jsem šel do civilu. Párkrát jsem ještě za Irenkou přijel, ale něco se nám vytrácelo z našeho vztahu. Vzdálenost je zlá...

Pak se vdala. Potkal jsem ji po třech letech - z kuřete, které jsem miloval, vyrostla krásná mladá žena, na pohled velmi sebevědomá a velmi chladná.Ale já věděl, co za tím chladem... Nepřihlásil jsem se k ní. Co bylo, bylo....