Podvečerní rozprava...

Láska je věc hezká,
ne však pro školní děcka,
tvářičku mi hlaď,
a teď - babo raď!

Nejdřív hladíš tvářičku,
ale chceš radši pod bundičku.
Bundička je sic pená,
ale tvým rukám neodolá.
Vše hned k zemi letí,
a- stojíme tu v objetí.
Bradavky se topoří,
co jen se to tu bouří?
Tvé rty svůj tlak sílí
a mé tělo z toho šílí.

Líbáš všude,
líbáš rád,
hned to bude,
máš mě rád.

Odhozené šatstvo je již v dáli,
nasledují spodky i sandály.

Uleháme do mechu,
máme se tu jak v pelechu,
měkko, teplo,hvězdy svítí,
vlhko , kluzko,
a je to i v řiti.

Pak už to jde ráz na ráz
nelze na nic čekat,
já jen volám tam to vraž
, jen se pěkně snaž.

Přirážíš jak za mlada...
co mi to tu vlastně napadá..
. bylo to tam jako v ráji,
jen naše záda a kolena jsou v háji...

Za týden jsme tu zas
budem šoustat na doraz.