Důstojný pták

V létě jsem si chodil jednou týdně "užívat" na ten proslulý svah nad podolskými lázněmi, kde se na terase opalují nahaté ženy a dívky. Vždycky za poledne, v tu dobu sem nezavítá lidská duše. Mám tam své místo na velkém plochem kvádru mezi křovisky, naprosto nerušené, vidět sem může být maximálně zezdola z těch lázní. I kdyby, tak ať se ty nahotinky podívají, taky by jim to nebylo na škodu vidět jak se honí pták. Myslel jsem si... A tak jednou sedím a s ptákem v ruce pozoruju jak si některé baby své kozy natřásají. Čím větší tím víc se jim třesou, to dá rozum. Když jsem tak zabrán do své vzrušivé observace, najednou se z křoví objeví postava. Nedělám sice nic trestného, ale přesto jsem nemile překvapen a zasouvám honem ptáka do kalhot. Příchozí pán si toho všiml a téměř provinile povídá "proboha jen to ne, já jsem Vás nechtěl vyrušovat. Buďte tak laskav a pokračujte, jste jistě na dobré stopě. Já jsem se přišel taky dívat... dovolil byste abych si přisednul?"

Já žasnu. Takové zdvořilosti, takovou vybranou řečí, tady, na tom utajovaném místě zapřisáhlých masturbantů. Přikývl jsem, že jako zamozřejmě ale zkoumavě jsem si ho prohlížel. Zažil jsem další překvapení: muž, pán, kolem šedesátky, možná víc, šedovlasý s pečlivě sestřiženým knírkem, v elegantním tmavém obleku (bylo to ještě před těmi velkými vedry), tipoval bych ho tak na bankovního ředitele... na vedoucího katedry naší fakulty byl až moc solidní. Vytáhl z kapsy vyžehlený složený kapesník, rozložil ho na kámen vedle mně a usedl. Poděkoval za můj souhlas, pohodlně se uvelebil a já žasnu znovu- rovnou si rozepnul zip na kalhotech. Trochu se rozhlížel po těch kozatejch plavkyních dole na terase, zdá se mi, že trochu zneklidněl a obřadně si vylovil svýho ptáka i koulema. Z kapsy vytáh ještě jeden kapesník a rozprostřel ho pod pytlíkem na kalhotech. Říkal jsem si, to jsou naučené pohyby, nedělá nic jen tak, kapesník asi ze dvou důvodů: aby ho neskřípal zip do pytlíku a kdyby mu čurák vzrušením ukáp aby si nepokecal kalhoty. Začal jsem ho vážně obdivovat.

Po všech přípravách vzal ptáka do ruky a soustředil se zas na ty kozatice dole. Bylo mi trapné se na něj pořád dívat, ale do vlastního honění se mi moc nechtělo. Před cizími zraky jsem vlastně ještě nikdy neonanoval (až snad na ty náhodné pohledy tech kozatic, ale ty jsou daleko!). Tak jsem si ho jen pro forma držel a poočku šilhal na ptáka a ruku svého souseda. Skutečně se mu za chvíli začal zvětšovat, ačkoliv ho nehonil začal nabírat úctyhodných rozměrů. To mě teda ty holky dole zas tak kór moc nevzrušují aby se mi sám od sebe ztopořil. Na to mu musím aspoň trochu pomoci rukou. Můj soused ale ne, jen tak že si ho držel. Ještě nevypadal že by byl v erekci ale na délku byl rozhodně o poznání větší než můj. Soused nebyl tak úplně zabrán sám do sebe, musel si všimnout že ho pozoruju, protože mě najednou oslovil: "Líbí se Vám?.... Nechtěl byste si s ním pohrát když se Vám tak líbí? Pro mne by to byla velká čest, věřte mi to..." Odtáhl z něj svou ruku aby mi udělal místo a já užasnul znovu. Teď jsem ho uviděl celýho, jak se majestátně povaloval na pytlíku s velikými koulemi. Žalud byl tak do tří čtvrtin zalezlý pod předkožkou, dole u kořene byl pyj olemován křoviskem prošedivělých chlupů a už v této, řekněme klidové poloze imponoval svou tlouštkou. Byl jsem unešen. Poučen jeho zdvořilou řečí povídám "Ale s radostí... již předem jsem Vám vděčen za tolik důvěry."

Připosedl jsem si těsně k němu, levačkou jsem se opřel o kámen za ním a pravičkou jsem vzal do ruky jeho pyj. Pyj, ptáka, čuráka, penis, říkejte mu jak chcete, pro mně to byl v tu chvíli sedmý div světa. Nejen že jsem ještě cizího ptáka v ruce nedržel, ale o takhle velikém, hladkém a tlustém se mi ani nezdálo. A to u tak starého pána. Snad je to tím věkem, že mu okamžitě nevyskočil jak bujný kozlík, ale v mé ruce ještě zřetelně dorůstal a jen zvolna postupně tvrdnul. Objal jsem ho pevně, co jsem jen při jeho tlouštce obejmout mohl, přejel po něm až nahoru až mu žalud zmizel pod předkožkou. Pán zhluboka vydechl. Podíval jsem se mu do obličeje, viděl jsem rozzářené oči a libý úsměv. Když si mého pohledu všiml přikývl jako na souhlas a zadíval se zase do dáli. Musel jsem se vrátit zraky na tu jeho nádheru. Jak jsem opakovaně klouzal rukou odzdola nahoru, objevila se na vrcholu žaluda malá průzračná kapička, která se při každém návratu mé ruky zvětšovala až náhle zmizela jak jsem ji rozmazával honěnou předkožkou po žaludu. Ostatně žalud sám se výrazně měnil, s pokračujícím honěním rudnul a byl čím dál tím světlejší. Že soused začal vzdychat nebylo divu, vkládal jsem do hry celou svou onanistickou duši a zkušenost. Ale mě samotného to rozehřálo, víc než koukání na ty nahotinky dole, skoro tak jako bych si honil svýho. Asi jsem vzdychal stejně jako on.

Začal jsem být pohlavně kreativní. Svezl jsem se z kamene a poklekl mezi jeho nohama. Takhle jsem mohl na jeho ptáka přímo zepředu. Bylo to s výhodou nejen pro tu délku mé honivé dráhy po jeho velikém čuráku. Mohl jsem ho obejmout a honit oběma rukama, což při jeho délce nebylo nic bravurního. Chlapík začal vysloveně funět blahem, vzpínal se aby mi aspoň trochu do rukou přirážel. To už mi došlo, že to asi přeháním a že chlapík brzo bude, jestli budu takhle intenzivně pokračovat. Uvolnil jsem svou levačku a místo čuráka jsem do ní vzal jeho koule. Byly plné, masivní, ale ne tvrdé, pěkně elastické a jak jsem je hnětl krásně se podávaly. Chlapík se na mně podíval dolů se vzrušeným úsměvem a jen zvolna přitakával. Samozřejmě že jsem pravačkou nepřestal honit, stále ty dlouhé pomalé pohyby s posunem předkožky přes žalud. Bylo mi nápadné, že chlapík zasténal rozkoší vždycky v tuhle chvíli, kdy jsem jel rukou s předkožkou od dolní obruby žaluda vzhůru. Uvědomil jsem si, že to je i u mně to nejcitlivější místo, kde mě honění může přivést k šílenství. Tak jsem nechal koule koulema, levačkou popad čuráka dole u kořene a pravačkou začal jezdit jen po tom omezeném prostoru od obruby nahoru. Čím dál rychleji. Chlapík začal šeptat "nó, nó, nó, ještě, víc, nó..." Podíval jsem se mu do obličeje a vidím jak se sveřepě tváří, oči semknuté a jen vydechuje své "nó, nó nó". Uvědomil jsem si, že situace je vážná. Konec hraní, teď jde do tuhého.

Jen jednou rukou, pravou, jsem mu ho honil doopravdy, cílevědomě, tak, jak se má čurák správně NAHONIT. Chlapík to kvitoval krátkými vzdehy, snad to bylo jo, jo, jo, když náhle cítím jak se mi v ruce vzepjal v té závěrečné předorgastické křeči. Vytáh jsem ho až nahoru a zastavil právě v ten moment kdy mu vystřík. Ne moc, to mně stříká víc, ale krásně bělostnou mrdlinu. A vzepjal se znovu. Chtělo to ještě asi tři čtyři náběhy až se úplně vystříkal. Chlapík se vydýchal, vzal ten rozprostřený kapesník a čuráka si pečlivě utřel.

Videl jsem, že jsem tu už zbytečný, nadzvedl se a usedl zpátky na své místo vedle něj. Chlapík najednou jakoby si vůbec uvědomil mou přítomnost, povídá: "Prosím Vás nehněvejte se, že jsem byl tak zaměstnán sám sebou a Vás jsem si vůbec nevšímal. Já se nedovedu zabývat dvěma věcmi najednou, když chci mít úspěch musím se soustředit jen na jedno konání. Jistě jste si všiml jaký jsem měl díky Vašemu přičinění úspěch. Jsem Vám neobyčejně vděčný, způsobil jste mi krásné zážitky. Dovolte, abych se Vám stejnou měrou revanšoval." Nečekal na mou odpověď, natáhl se po mém čuráku a nežně ho uchopil. Něžně ale zřetelně, můj vnímavý čurák to pochopil a záhy se mu v ruce ztopořil. A chlapík honil- jinak než jak jsem zvyklý, velice pomalu a dlouze, řekl bych tomu zádumčivé honění. Ale vytrvale a s neobyčejným citem. Nemusel jsem mu nic napovídat, sám poznal, kdy má zrychlit a kdy prodloužit, velice elegantně mi ho dohonil do strašně intenzivního orgazmu, že když mi vystřík, musel jsem hlasitě zařvat.

Abych to neprotahoval. Chvíli jsme se koukali na ty nahotinky když najednou pán řekl "co byste řekl jedné repríze... já se nějak moc na to cejtim"

Tak jsme si je zase nahonili jeden po druhym, plně uspokojeni jsme se rozloučili a domluvili na příští týden ve stejnou dobu.