Lyžka Ryška

No konečně po dvou dnech přestalo to brutálně hustý sněžení! Hurá! Člověk neví, jestli se má z toho zasranýho počasí radovat nebo brečet. Už jsem myslel, že se toho snad nedočkám. Je to právě celkem 59 hodin a 26 minut, co jsem ji neviděl, jestli teda ty moje přiblbý namoklý hodinky spolu s dalekohledem nelžou. Už mě to sezení tady na posedu fakt přestávalo bavit. Je to jen pár klacků natlučenejch do sebe, furt sem za poslední dny fičelo a občas se měl promrzlý všechny končetiny, včetně tý mý nejdražší mezi nohama. Ale dneska, dneska je to jiný, dneska si možná ten můj chlapec užije, hurráá! Před pár minutama spadla poslední vločka a vylejzá slunce, myslím že tak za hodinku, za dvě, by mohla vyběhnout, je akorát tak po poledni. Cejtil jsem to od rána v kostech, že dneska to přijde. Můj plán se bude moct konečně uskutečnit, jo! A teď zrovna, teď zrovna když začínám trpět nedočkavostí, ani nevím jestli mi je zima nebo horko, potěj se mi ruce jak vrata od chlíva a ten poslední rum snad ve mě vyšuměl do prázdna nebo co. Tak poď holka, poď... poď k samečkovi. Čeká tu na Tebe Kanec a klepe se nedočkavostí...chachachá.  

Naposledy, myslím že to bylo asi tak 10 dní po sobě,  to běžela po támhle tý Štíří stezce. Doufám, že dneska ta Lyžka podšitá nezmění trasu. Ona totiž občas mění trasy nepředvídatelně, jak se jí zachce. Zejména, když je obleva. To ji pak hledám jak blázen a lítám po lese všude možně skrz na skrz. Nevím, kdo je pak vůči komu hajnej a kdo je vlastně lovná zvěř. Jednou jsem se při tom sledování zapích omylem lyžema do shnilýho pařezu, kterej jsem přes sníh neviděl. Nemoh jsem se z toho dostat, pořád mi podkluzovala levá lyže, pravá se mi do toho pařezu zašprajcla, a já akorát tak opakovaně padal na prdel. Byl jsem vzteklej jak hladovej vlk. Zdrhla mi a já ji proklínal. Ale to bylo jenom jednou. Na druhou stranu, ona nikdy nemění trasy když napadne novej sníh, to už jsem přesně vypozoroval. Obzvlášť, když nemá nově vyšlápnutou stopu v původní trase, kde ještě trénovala před sněžením. To se pak asi těší, že to, co sjezdila několikrát po sobě a znala to dokonale, to projíždí vzrušeně poprvé a s úplně novými dojmy skrz to známé/neznámé okolí předělané sněhem. Jako by tam nikdy před tím nebyla. Je to Zvíře, Šelma, divoká a nepoddajná. Individualistka jak prase. Proto ji ještě žádnej Chlap ve vsi nedostal. Nemaj na ní. Ale já jí ukážu. Já jí dám. Neměla se mnou tenkrát flirtovat. To mě motivovalo. Může si za to sama. Pronásleduje mě od tý doby všude. Dokud ji neomrdám a nevyzkouším to s ní, tak se toho neustálýho pokušení v mý hrudi a ptáku nikdy nezbavím.

Přál bych Vám vidět, jak běhá. Na zdejší poměry je neuvěřitelně vybavená, mám na mysli nadstandartně. Má kombíky lyže od Fišera, leský dlouhý hůlky s rudou rukojetí a bodcem, nosí těsný černý běžecký kalhoty, boty a rukavice s dizajnem jasně žlutýho blesku... a k tomu většinou rudě-černý trikoty a vestu podle toho, jak je zima. Kozičky v tom má napěchovaný jako dva cukrový melounky. A její vlasy, má úžasný dlouhý vlasy. Je to ryšavá kštice, hustá ohnivá vlnitá hříva, většinou svázaná nad čelenkou do culíku. Obličej má jak panenka, se zelenýma očima. To mě tenkrát uhranulo. Když jede, tak to vypadá, jako by se vznášela, je rychlá a mrštná, a taky dobře bruslí. Je to Ďábel s výrazem Kočky, s pasem jak Vosa, s rezavě svítivou hřívou a s vytrvalostí Jaguára. Nejradši mám, když jezdí tuhle trasu. Sednu si tady na posed a mám na ni krásný výhled po dlouhou část jejího okruhu a nemusím nikde "chcípat" zanořený až po uši do nekonečného sněhu. Trénuje totiž na takovém pseudo-okruhu v krajině. Udělá jich za odpoledne několik. Z dálky i zblízka vypadá úžasně. Vždycky si představuju, jak by to vypadalo, kdyby tu běžela nahá. Bez toho ohnivého rudě-černého oblečení se žlutými blesky. Vidět její kozičky, jak se jí smýkají souběžně se skluzem, kundičku při tom, jak roztahuje nohy v běhu, jak se jí hýbou stydké pysky sem a tam, vyholený ohnivý  klín, který by jak šipka ukazoval kudy přesně do ní vjet. Zpocené bílo-růžové tělo, které by se v pohybu lesklo a vypadalo jak ten blesk z čistého nebe. Postavu má opravdu jak "hrom". Vzrušená z jízdy a z endorfínů, určitě musí bejt mezi nohama vlhká. To není možný, aby nebyla. A jaká asi musí bejt v posteli? Vždycky si představuju, jak vybuzená nahlas dejchá, vzdychá , kňourá a vrní, jako ta kočka. Mňam. Ty jo, jen na to pomyslím a už mi stojí. Přestanu se ovládat, krev se mi přelije z mozku dolů a já běsním! Áááh. Mám vždycky pocit, jako bych ze sebe cejtil pach svýho Mužství. Takovej ten pach spermatu, i když je ještě uvnitř. Dneska jsem se ale na ní připravil jinak. Dneska mi to vyjde, jsem si jistej. Chytnu ji... a ...pojedu protentokrát Já. Ruce na to mám dost silný, abych ji udržel. Však kolik stovek špalků jsem u chalupy naštípal a kolik fůr uhlí lidem ve vsi přeházel. Doufám, že se nic neposere.

Ten její pseudo-okruh je spíš taková nepravidelná osmička, vedoucí různě skrz okolní lesy a louky v našem podhůří. Na jedný odvrácený straně, kterou nevidím ze svýho posedu, správci minulej rok hned vedle cesty postavili pro lidi takový dřevěný odpočívadlo v podobě srubu, vypadá to jak velkej trojúhelníkovitej stan s obdélníkovou základnou. Dveře jsou na petlici, vlízt do toho může jakejkoliv pocestnej a jen se tak na chvíli posadit na masivní lavice, mezi kterýma je ještě masivnější a širší dřevěnej stůl, a dát si třeba svačinu nebo tak. Dá se tam v pohodě i přespat, ale v těchhle končinách je to většinou opuštěný a náhodní návštěvníci to využívají jen velmi zřídka. Rozhodně to leží ladem přes zimu. Ona o tom místě moc dobře ví, a to odpočívadlo má moc ráda. Proto tam taky jezdí, po tý klikatý cestě. I když je to hodně do kopce a pak zase z kopce. Někdy se tam zastaví a poblíž se vyhřívá na odpoledním slunci, který tam dopadá přes kopec. Několikrát jsem ji tam pozoroval, když jela okolo. Nevěděla o mě, našel jsem totiž zkratku, kterou se tam k té cestě, po které Ona jezdí, přiblížím ze strany. Schoval jsem se tam už několikrát za kořeny jednoho starýho vyvrácenýho smrku. Jeho vyvalený plochý kořeny, postavený kolmo i se zmrzlou hlínou fungujou jako skvělej úkryt. Díval jsem se na ní škvírou mezi kořeny a měl jsem ji na dosah. Byla tak blízko a tak kouzelná. I když třeba byla z jízdy uštvaná a silně zrychleně dýchala. Zjistil jsem, že se mi líbí jakkoliv. Chtěl jsem na ni několikrát vyskočit, ale nechtěl jsem předčasně pokazit mnohem, mnohem lepší plán!

Hele, ty vado (!), ty vado (!) ona už přijíždí! Mám radost jak malej Jarda, juchůů! A zase jako obvykle, ve svým perfektním vybavení a profesionálním stylem. Ách. A teď Tě mám, Pusinko. Dneska mi neunikneš. Je blbej ten neprošláplej sníh, co? To je námaha...chacha. Krev Ti proudí v těle, srdce buší, zahříváš se jako zvíře, dýcháš ostrý vzduch a sníh za Tebou jen odletuje. Jsi jak sněhoborka, ty vado. Já Tě žeru. Bože, jak já Tě žeru a Ty o tom asi nic nevíš. Jen si to pěkně vyšlápni, Kočičko. Nechám Tě objet další dvě kolečka a jdu na Tebe. Na mě si nepřijdeš, taky využiju toho že nikde není stopa a prostě mě neodhalíš, chacha. Uf, ten tlak mezi nohama je neuvěřitelnej. Chlapče klídek, ještě povol, pomyslel jsem si. Šetři síly, budou se Ti hodit ve vhodnější chvíli.

Vyrazil jsem k odpočívadlu osvědčenou zkratkou z druhý strany mezi dvěma protějšíma kopcema. Málem jsem spadnul z posedu, jak jsem nemohl rozrušením slízt. Byla to pak docela fuška, škrábat se v tom nově napadaným sněhu soutěskou nahoru. Po cestě jsem přemejšlel, jestli jsem něco neposral a nezapomněl něco připravit v tom mini-srubu. Vzal jsem tam ještě brzo ráno dvě zelený larisy, hustou kožešinu a rozepínací spacák, a taky dvě petrolejky, každou do jednoho rohu. Dekama jsem pokryl široký stůl a lavice, na to položil navrch kožešinu a přikryl to rozepnutým spacákem. Za okraje lavic jsem přes každou užší stranu stolu pridělal silný řemeny. Do rohu jsem postavil velkou termosku se svařákem, a vydal se číhat na posed. Stopy naštěstí zakryl přes dopoledne sníh. Chtěl jsem aby to bylo jedinečný, a aby na mě Ryška už nikdy nezapomněla. Aby si nemyslela, že jsem nějakej obyčejnej buran, nebo snad nadrbanej cvok, kterej se rozhod, že ji ojede někde venku na sněhu v lese. Aby mě přestala přehlížet jako pana Žádného od Nikud. Já jsem sice asi cvok, ale rozhodně jinýho kalibru, a o to jde, chápete. Hlavou mi projížděla asi stovka myšlenek naráz v jedné sekundě a když mi můj analyzátor vyhodnocoval uspokojující výsledek z přípravy akce, blížil jsem se akorát do finální fáze výstupu. Byl jsem pořádně vypumpovanej. Krev se mi valila proudem v těle a teplo a sílu jsem cejtil až v malíčku prstů. Blbě jsem si to spočítal. Myslel jsem, že dorazím tak o 20 minut dřív, abych se vklidu zkoncentroval za tím vývratem a našel si pohodlný pozorovací místo, ale hodinky mi ukazovaly sotva 8 minut do jejího příjezdu. Ona byla jak švýcarský hodinky, když trénovala. Je jasný, že první kolo kdy prošlapuje, jde mimo běžnej čas, ale pak to vždycky rozjede a třetí kolo už bejvá standard. Byl jsem hrozně nervózní a tvář jsem měl jak v ohni. Nakonec tady aspoň bude dřív, dokud jsem ještě pod parou z výstupu, říkal jsem si, a to nebylo od věci.

Všechno hraje pro mě, vyšlo to líp než jsem čekal. Slunce se opřelo o svý slabý zimní paprsky a předvádělo fakt úplně nadprůměrnej výkon. Najednou jsem uslyšel z pravé zatáčky šustot a funění, přibližoval se ke mě. Už jede, Kočička. Stáhlo se mi hrdlo a připadal jsem si jak před výkonem trestného činu. Pták se mi zašprajcoval v kalhotách a já měl pocit, že jestli co nejdřív nepodniknu sexuální útok, tak ten tlak nepřežiju. Nedalo se s tím nic dělat, už to nešlo vrátit. Máš to zpečetěný, Lyžko jedna Ryšavá. Přijela k odpočívadlu a zastavila ve stopě. Roztáhla nohy i s lyžema do širokého postoje a podepřela se zezadu o hůlky, prohnutá v pase. Vykloněnou tváří vzad si užívala teplého slunce. Jak neuvěřitelná Šelmička, postavila se akorát bokem ke mě, těsně před vývratem. Viděl jsem ji tak na dva metry z blízka, jak se jí pnou kozičky napasované ve vestě, a nemohl v sobě potlačit to obrovské vzrušení. Začal jsem snad i slintat nebo co, a přestal se naprosto ovládat. Jestli ve mě doteď existovala nějaká mikrošpetka studu, dobrého vychování a pochyb, tak i ta poslední vyprchala skrz moji potící se kůži do spodků. Kdyby Ona sama neslyšela uvnitř sebe svůj zrychlený dech z jízdy, musela by mě dávno podle hlasitého dechu odhalit.

Vyskočil jsem na ni jak Drak. Udělal jsem výpad ze strany a strhnul ji z boku na zem. Spadla na druhý bok s hůlkama a překvapenou tváří do sněhu mimo vyježděnou stopu a v podobné pozici, jak před tím stála a odpočívala. V té rychlosti bylo těžké sledovat, kdo má kde ruce a nohy, ale snažil jsem se bejt nad věcí. Zalehnul jsem ji svrchu,  držel jsem jí zezadu ruce a loktem jí zafixoval ten její rezavej ohon. Zvláštně voněla a hrozně rychle dýchala, vykřikovala něco jako co to dělám a ať ji okamžitě nechám bejt, ale já ji neposlouchal. Očmuchával jsem ji neomaleně na krku a lízal jí ucho. Vlasy měla protkané bílým sněhem a některé jí mokře uvízly na kůži obličeje. Křičela. V hlavě jsem měl jen jedno - vychutnat si jí až do dna. Šlápnul jsem jí botou na vázání a uvolnil ji jednu nohu z lyže. Chtěla se mi vymanit, a dost sebou škubala, ale nešlo jí to. Byla ponořená v tom čerstvým sametovým chladným sněhu, který se ve slunci blyštil jak bílá čerstvě vypraná a naškrobená peřina, a horní část těla měla napevno zavalenou mnou. Odtáhla tu volnou nohu od těla a to neměla dělat. Dostala se víc do pozice na záda, já se nadzved a zalehl jí znova. Tentokrát jsem jí levým loktem držel přes krk a ramena u země a pravou rukou jí šáhl mezi nohy. Silně jsem jí chytil za kundičku, prsty natažené dozadu k zadečku a ačkoli to bylo přes ty elastické kalhoty, palcem jsem jí tlačil na poštěváček tak, aby ucítila moji touhu. Neustále jsem jí vzrušeně opakoval: "To jsem já, Zrzko, neboj se, nic Ti neudělám. Jen Tě hrozně chci, však víš, přesně tak jako když Muž chce Ženu, chci Tě už dlouho, strašně dlouho! Pořád Tě tady pozoruju, jak chodíš běhat a trénovat, jsem z Tebe úplně hotovej. Ty to nevíš? Ále nepovidej! Můžeš si za tohle všechno sama. Kdo to má vydržet? Pamatuješ, jak jsi byla na našem lesnickým bále? Je to už nějakej čas zpátky. Tenkrát jsi mě pěkně očima, slovem i tělem provokovala, říkala's mi jakej jsem kus Chlapa, a že jsi dlouho takovýho nepotkala, a když jsem Ti koupil panáka Myslivce, tak's ho do sebe kopla a zmizela z bálu jak pára nad hrncem. Takže teď Ti to vrátím. Vrátím Ti všechno, co jsi mi tenkrát nečekaně odepřela. Na to nikdy nezapomeneš!" Začala se se mnou prát. Začínala bejt mokrá a pěkně vyrajcovaná. Vystrašená ale nebyla, myslela si pořád, že na mě má. Pcha.

Chtěl jsem jí stáhnout na tom sněhu kalhoty i kalhotky, ale bránila se vší silou a zase si je kontrapohybem natahovala zpátky...to mě ještě víc rozrajcovalo. Chtěl jsem strašně vidět tu její mušličku, cejtit její ženskou vůni a vylízat její sladkou mízu. Začínal jsem bejt úplně zběsilej. Vymanil jsem jí v mžiku i tu druhou nohu z vázání, a jak tam tak ležela zády na sněhu, vymrštil jsem se a hbitě jsem jí chytil za kotníky a táhl ji po zemi ke srubu. Vlasy za ní dělaly ohnivou čáru, vesta se jí vykasala až do obličeje. Byl to krásný pohled do jejího klína, nohy jako laňka a mezi nima pohár lásky, kterej čekal jenom na mě. Bědovala a nadávala mi. Chvíli jsem ji vlekl a pak ji pustil na zem do sněhu. Než se vzpamatovala, otevřel jsem dveře srubu, a jedním trhem odhodil na stranu spacák a vrhl se znovu k ní. Otřepávala si zrovna ze sebe sníh. Chňapl jsem ji do náruče a odnesl do srubu. Položil jsem ji na kožešinu, nohy jí zasunul pod jeden řemen, natáhl ruce jednu po druhé a každou přidělal specielně řemenem. Krásně jsem jí na místě zafixoval.

Rozsvítil jsem petrolejky a zavřel jsem za náma petlici. Začala křičet. Pronikavě, jekavě. Chvílema jí dokonce vynechával hlas. Propínala se jak struna a já se kochal její bezmocností.  A jak je nádherně v pasti, cha. Byla to neuvěřitelná situace. "Řvi si jak chceš, Ty jedno ženský zvíře, čím víc budeš řvát, tím víc poznám jak moc mě chceš. Tady Tě kromě mě stejně nikdo jinej v tuhle dobu neuslyší, Lyžtičko moje, Ryšavá...Ách." Přistoupil jsem k ní ze zadu a pomalu jí stahoval zároveň kalhoty i kalhotky. Začala řvát ještě víc a já jsem už úplně chcípal nedočkavostí. A konečně jsem uviděl tu její kundičku. Byla dokonale vyholená, sladká už jenom na pohled. Na pahorku měla jen trochu ryšavého chmýří. Snažila sebou v odporu smýkat. Zachvátila mě šílená vášeň jí to dělat. Začal jsem jí hladit pahorek, zajížděl prsty mezi stydké pysky a pod menším tlakem třel její klitoris. To ošívání se moc dlouho nevydržela. Postupně přecházela ze křiku do ukňouraného vzdechu. Oblízl jsem si prst pravé ruky a strčil jsem jí ho do pochvy, druhou rukou jsem jí třel pod vestou prsa. Vzedmula se vzrušením a trochu víc roztáhla nohy. Chvíli jsem ji tím prstem dráždil, rejdil v jejím nitru a snažil se najít místo, který by jí nejvíc rozrajcovalo. Začala mňoukat, že jsem odpornej Hajzl, a že ji využívám a mám z toho jenom podlou radost. Že bych zasloužil roznýst na kopytech. Tak to mě pobavilo. Vysunul jsem z ní prst a šel do rohu srubu pro svařák. První kontrolní lok ukazoval, že je akorát tak teplý.

Nalil jsem ji pár doušků do otevřené pusy. Zalapala po dechu, zpocená a politá. Něco málo ale přeci jen spolkla. Čurek té červené voňavé a hutné tekutiny jí stékal od koutku úst na krk a vytvářel nepravidelně rozvětvené řečiště. Dychtivě jsem jí olíbal a vysál to víno z krku. Svíjela se se vzrušujícím mrazem po celém těle. Byl jsem si jistej, že je to mráz ze mě, venku bylo nad nulou. Olizoval jsem jí ucho a šeptal jí, že se musí víc napít, že jinak bude dehydrovaná. Potřeboval jsem totiž, aby byla přesnej opak, totiž aby co nejvíc tekla. Zvedl jsem jí trochu hlavu a dal jí mnohem víc napít. Několikrát za sebou. Byla už klidnější a přišlo mi, že si tu okořeněnou Býčí krev začíná užívat. Neřekla ale nic, jen mě bedlivě pozorovala. Dali jsme celou termosku. Na střídačku Ona a já. Nevím jak jí, ale mě se po těle rozlilo ještě větší teplo. Cítil jsem jak mi buší silně srdce a jak po ní hrozně toužím. Přešel jsem ze strany k jejímu klínu, roztáhl rukama od sebe stydké pysky a začal jsem jí široce lízat kundu. Úžasně voňela a TEN dole v kalhotech mi dával jasně najevo, že už moc dlouho tu svoji neustále znásilňovanou pasivitu nevydrží. Vzdychala jak pominutá. Klepalo se jí celé tělo, ruce svírala pod vlivem vzrušení, a propínala střídavě klín a nohy. Byla to moje mužská hostina na jejím ženském těle. Lízal jsem ji rychleji a rychleji, hrál si s jejím poštěváčkem...a ona přede mnou postupně rozkvétala jak tulipán po dešti a pysky měla naběhnuté k nepoznání. Najednou začala hrozně rychle dýchat a nutila mě pohyby pánve abych nepřestal. Něco na mě mezi vzdechy mluvila, ale nerozuměl jsem ani slovo. I tak jsem ji moc dobře pochopil, i když bych z toho málem vystřík, však si to představte! Najednou na chvíli ztichla, postupně bylo vidět, jak už to na ní skoro přichází, byla stále blíž a blíž k orgasmu, a já byl jak u vytržení. Na ten její výkřik slasti z maximální excitace do smrti nezapomenu. Museli ho snad slyšet i dole ve vsi. Škubala sebou v těch poutech a tvář se jí pročervenala blahem.

A přesně v týhle chvíli můj plán totálně vybouchl. Přece to mělo probíhat takhle: Vždyť jsem jí ještě chtěl v té euforii odvázat a otočit na břicho. Ani by neprotestovala. Asi by byla sama překvapená z toho, co by zrovna prožívala. Nikdo se přeci v ženskejch nevyzná. Sundal bych si kalhoty a nalehl na ní shora. Erekci jsem přeci měl jak neukojitelnej malej Jarda. Ach bože, penis by mi do ní zajel, jako nůž do másla. Chystal jsem se duší rozplyznout v okolních lesích a pocítit tu americkou eternity, pocítit s ní tu nejvyšší blaženost. Dělal bych jí to týdny...klidně i roky. Píchal bych jí přeci jak pominutej. Víc a víc. Vášnivě na všechny možný způsoby, co bych byl jen schopen, rychle i pomalu, silně i jemně. A ona by vzdychala a stahovala různě pochvu a přiváděla mě až k šílenství. Kurva! Cejtil bych, jak se mi čím dál víc propíná žalud a jak s každým přírazem budu blíž a blíž vlastnímu konci světa. Toužil jsem na chvíli si připadat jak dělobuch, kterej je odsouzenej k brutálnímu výbuchu. Ona by si to souložení zezadu určitě neskutečně užívala, a když by se zrovna silně impulsivně stahovala uvnitř, tak by to na mě přišlo. Hekala by blažeností, moc dobře by cítila ten tlak mýho tvrdýho penisu. Už bych to dál nemohl oddalovat a vystříkal bych jí silným proudem mojí husté životodárné mízy, jako když hasičská stříkačka uklidňuje rozdováděnej oheň. Tělem by nám projížděly extatické záchvěvy a já bych měl pocit, jako bych se navždy odevzdal nejen Lyžce Ryšce, ale i celé vlastní pozemské existenci.

Jenže věřili by jste tomu, že já jsem se z toho jejího orgasmu udělal, aniž bych toho svýho ptáka vytáh z kalhot? Kurňa! Takový dobrý plán to byl, a tak se to posralo! Zase vyhrála Lyžka Ryška.