Erik

Před mojí schůzkou s Erikem, jsem se snad stokrát sprchovala, líčila, česala, voněla. Až jsem se bála, že budu doma nápadná. Erik mě vyzvedl v domluvenou hodinu a už si mě vezl na chatu. Patří jeho rodičům a je od nás daleko, sotva dvacet kilometrů, v jakési chatařské kolonii, kde i přes nepřízen' počasí parkovalacelá řada aut. Odemkl chatu a já se jen zeptala: "co budeme dělat?" Erik mě náhle obejmul, políbil a zašeptal: Ted' si vlezeme do postele a nevylezeme z ní do zítřejšího poledne. Zvedla jsem k němu překvapeně oči. Svlékl si bundu, po ní i svetr a už rozepínal košili. "nezatopíme si?" navrhovala jsem celá nesvá. Zdržovačka, mínil raz dva vyklouzl z tílka a svlékal se kalhoty. "Zahřeji tě. Uvidíš. Svlékni se, na co čekáš?"
Rozpačitě jsem si stáhla kozačky, leginy, svetr, a jelikož stále čekal, kalhoty i tričko. Že by měl další tvář, kterou jsem doposud nepoznala?!  Jsi krásná a máš nádherné tělo, pravil při znaleckém pohledu. Naučím tě s ním zacházet.

Tahle věta se mi nelíbila. Čekala bych mnohem víc romantiky, jak se na první milování sluší, mazlení před hořícím krbem, něhu líbání. Zvlášt' od Erika! A zatím bylo všechno jinak.
Nepřišla jsem o panenství za svitu hořících svíček, vůně borových polen a tepla ohně, nýbrž za denního světla v neútulné, nevytopené chatě, ve zvlhlé posteli. Vlastně jsmese nelíbali. Dotýkal se mě doktorskýma rukama, bolestivě do mě pronikl a za chvilku bylo povšem.
Zůstala usvědčující skvrna na prostěradle, slzy v mých očích a dokonale prázdná a vygumovaná zklamaná dušička.

Ideál se roztekl jako nanuk na sluníčku.Připadalo mi jako by mě právě někdo podvedl. Erik se blaženě rozvalil na vedlejším lůžku, jednou rukou mě hladil po stehně a řekl: tohle jsem potřeboval. Ted' teda zatopím, at' nenachladneš. Zvedl se, natáhl si natáhl si slipy a uvědomil si že se vůbec nehýbám. "Co je? Proč pláčeš, Radko?" Zavrtěla jsem hlavou.Udělal ze mě ženu. Ale jakým způsobem! Vasněný akt ukončil větou: Tohle jsem potřeboval a ted teda zatopím.
"Snad to tolik nebolel?"nechtěl mi věřit.
Neodpověděla jsem. "Ale jdi není ti deset, aby se bála vosího píchnutí." Stiskla jsem rty. Kdybych mu ted odpověděla, asi by se do krve urazil. " Doufám, že nepláčeš pro panenskou blánu?" pokračoval. "Cením si toho, opravdu, na pannu jsem ještě ve svém životě nenarazil. Ani tobě jsem nevěřil, že jsi poctivá. Taková hezká a živá holka... Je to dost zvláštní. Brečet nemusíš. Přece jsi nechtěla zůstat panna do třiceti, ne?"
Teprve později, když chata sálala horkem linoucím se od rozžaveného krbu, si ke mě přilehl a líbal mě po celém těle. "Nevím co lidi na sexu mají!" zavrčela jsem nevrle. Smál setomu jako vtipu. Napoprvé se to žádné nelíbí,vysvětlil mi."Jde vlastně o chirurgický zákrok, že. Nezkušená holka nic neumí nic nechápe, v ničem se nevyzná. Neboj než odjedeme zaučím tě. Na to že jsi byla panna, to bylo docela slušné. Učený z nebe nespadl. Tělo je nástroj, jemný a citlivý.Naučím tě, jak ho správně používat. Lehni si takhle, uvolni se, tak... pokrč kolena, nohy dál od sebe..."

Než jsme v neděli odjeli, měla jsem ho pokrk. Bolelo mě celé tělo, sotva jsem se postavila na roztřesené nohy, byla jsem jako mrtvolka. Unavená, navyspalá, vymylovaná, neživá. Otrávená! Dokopnale.
Dodržel slovo. Vážně jsme nic jineho nedělai, než souložili. Jindy mi čas s nímutíkal jako splašený, tentokrát se vlekl jako šnek a já se nemohla dočkat, až víkend skončí. Erik byl náročný, rafinovaný a zkušený. Chtěl po mě moc, pořát si vymýšlel a nenechal mě spát, nutil mě do věcí, jež se mi hnusily. Za 24 hodin strávených na chatě se mi zprotivil. "Byla jsi skvělá, políbil mě na rozloučeno, kdž mi galantně otevřel dveře vozu, před naším barákem. "Doufám že jsi spokojená?"
"Na doraz!" odsekla jsem.
"Nedáme si kávu?" kývl bradou k našemu domu.
"Ne. Jdu spá,"odmítla jsem.
"Odpočin' si. Zítra na tebe počkám před školou. Máte do půl čtvrté, že?".................