Přílišná krása

Tento příběh je fiktivní, nepopisuje žádnou skutečnou osobu, místo, událost ani čas.

Lukáš, jmenoval se Lukáš. Než jsem ho kdy potkal a co všechno se kolem něho točilo, bych se chtěl vrátit k začátku.
Jmenuju se Jirka. Myslím, že to bylo kolem léta, nikdy jsem, možná, že nikdy bych si nevšímal kluků, jako sexuálních symbolů nebo idolů. Nebyl jsem jimi přitahován a nebylo to naopak. Tenkrát mi bylo osmadvacet, a co se týče holek, jo, to nebylo špatné.

Všude jsem s sebou nosil elektroniku a občas nějaká ta koruna za svléknutí padla. Katka byla poslední úlovek, celkem 5000 Kč jen za erotické focení. V té době mě to stálo za to, měla uhelně černé vlasy, které měla rozpletené tak, že jejíž délka dosahovala do půle zad. Tvář se zdála hebká jako kašmír, oči do široka rozevřené podobaly se studni do níž proudí záře Slunce a následné vhozen nefrit a ty plné rty, i když nebyly potažené rtěnkou se nádherně leskly. Zkrátka nádherně neuvěřitelné, štíhlé děvče. A takto by to pokračovalo dál, nebýt nevyhnutelného osudu, tak říkajíc.
Jednoho dne jsem jel nakupovat do jednej z nákupních středisek v Hradci Králové, koneckonců bydlím v Mladé Boleslavi a tak vystrč hlavu a podívej se dál. I když moc daleko to nebylo. A tady jsem na něho narazil. Vypadal mladě, bylo první co jsem si pomyslel, hodně. Tak kolem osmnácti až devatenácti let. Mozku jsem chtěl poručit ignoraci, což mě vedlo dál. Tak jsem jej začal pozorovat. Vlasy měl hnědé, polodlouhé, které si každou vteřinu stranil dozadu za ucho, aby nepřekáželo. Měl poměrně ladné pohyby, až ženské, jak jsem tak začínal od tváře, neunikly mi ani ty jeho ocelově šedé oči a plné, suché rty každou vteřinu vlhčíc si vystrčením jazyka.
Tělo, a což mě udivilo, nebylo snad ani mužské, spíš ženské. Každopádně asi to bylo to, co mě zaujalo, ta postava. Dámská postava.

Když se postavil a ladně se protáhl, z okrajů riflí se mu lemoval nádherný zadek. A to bylo jen polínko do kamen. Mozku neporučíš, to co nelze, tak jako já nemohl poručit mozku je to chlapec. Nakonec jsem čekal až do deváté hodiny, než vyšel ven. Tři hodiny čekání u vchodu pro zaměstnance a já, já s ním nepromluvil. Začal jsem tam tedy jezdit pravidelně. Než jsem našel tu odvahu.
,,Ahoj - řekl jsem - Já jsem Jirka.'' Natáhl jsem ruku na seznámení. ,,Lukáš - podal mi ruku - jmenuji se Lukáš.''

A bylo, jedna fáze za mnou, nechtěl jsem to moc protahovat, tak jsem ho poznal do kavárny a vylíčil mu vše, jak se to má. Nedělo se chvíli nic a pak přistoupil na focení.
Byl v šatníku, převlékal se a já byl neuvěřitelně nervózní, chvěl jsem se celým tělem, snad nikdy jsem tohle nezažil, ani při prvním pohlavním styku.
Přišel do pokoje, který zařízením imitoval ateliér. Vešel do něho a v tu chvíli jsem se zarazil, když jsem viděl, ženu? Kdo to je? Řekl jsem si. Sakra. Focení bylo fiasko, když se to srovná s tím, jak moc jsem se chvěl. Zase převlékl zpět, když v tom jsem tam vtrhl. Jako by tušil, což jsem předpokládal za hloupost, co chci. Sex.
Jako urvaný ze řetězu zezadu líbal jsem jej na krk. Vášnivě jej rty olizoval až k uchu, slyšel jsem jeho vzdychání, zná to? Jak by mohl, ale pokračoval jsem dál, rifle, které ještě neměl ani zapnuté jsem shrnul dolů. Kalhoty v rozkroku jsem měl vypouklé, zkrátka, stál mi a hodně. Tak jsem se mu kroužkovitými pohyby otíral ve štěrbině zadečku a půlek. Pocit něčeho takového, jsem nikdy neměl, ta hebká a holá pokožka, bez jediného chloupku, při sundávání jeho trenýrek, měl jsem pocit, jako dotknutí se mraku, vody, ohně, všeho jiného co nedá se spojit s tou krásou. Pomalu jsem si ho vyndal a ještě pomaleji jsem mu jej zandal do zadečku. Oba dva, ve stejnou vteřinu hluboce a potichu zaječeli. Nechtěl jsem, ale dotkl jsem se i jeho údu a honil jej, cítil jsem pocit zálevu horka po těle. Chvílemi to bolelo a jiné byly krásné. Přesto vše, konec je vždy, cítil jsem že již budu, s hlubokými vzdychy jsem se mu udělal do zadečku a nechal ho v něm, zatímco jsem mu jej honil nadále. Škubnutí, jakoby ohlásilo slastný konec, už se mi rozlévalo teplo po prstech. Pustil jsem ho a naše upocená těla se ještě zdvihala pod náporem vzduchu, unavení a v rozkoši. Pomalu jsem jej vyndal z jeho zadečku, bez povšimnutí zatnutí jeho zubů v bolesti z vyndávání mého údu. Úžas.
Takto jsme se ale nerozešli, nadále jsme se spolu scházeli a byly to ty nejkrásnější dny v mém, našem životě. Mě došlo, že je to kluk, ale lásce a posedlosti neporučíš, a když už, tak málo a přetrvá. Po třech letech zmizel do ciziny, pod nabídkou s odchodu s ním, by málokdo v mé situaci odmítl, ale já ano. Byl jsem už starší a on, měl to před sebou, nechtěl jsem, ale nechal jsem ho jít. Do života, do světa.

Abych to ukončil, dnes mi je 41 let, rozvedený, z manželství jednu holčičku, ale nikdy nezapomenu a dnes, bych dal cokoli, za chvíli s ním Cokoli.